Wanty: V eSubě mě nejvíc baví ta parta lidí

Dnes jsme si opět vzali do parády někoho z vedení týmu. „Naším dnešním hostem“ není nikdo jiný než Alexandr „Wanty“ Ambróz,, náž chief operating officer (protože v angličtině to prostě zní víc cool než v češtině :P) a vášnivý účastník veškerých eSubáckých social eventů 😛 Pojďte se o něm s námi něco dozvědět!

Vzpomeneš si, v jakém věku jsi začal poprvé „pařit“ na počítači? Co jsi hrál za hry a co na to rodiče?

K prvním hrám na PC jsem přišel už kolem 6 let. Pamatuji si dokonce svou úplně první hru, byl to Supaplex – taková roztomilá červená kulička, kde bylo cílem dostat se z bodu A do bodu B přes různé překážky. Na tom jsem si ujížděl pár měsíců 😀
Vážněji jsem se ke hrám dostal až s příchodem CoD 2. Strávili jsme na tom s kamarády spoustu času a byla to taková první zkušenost s „profi“ hraním. Rodiče mě v tom vždy podporovali, respektive měl jsem v tomto dost volnou ruku a jejich důvěru. Naštěstí jsem nikdy neměl problémy se školou a prospěchem, takže asi i z tohoto důvodu jsem to měl volnější.

Kdy jsi se dozvěděl o progamingu a jak si se k němu dostal? Byl jsi i v jiných týmech, než v eSubě?

K progamingu jsem poprvé čuchnul právě skrze CoD 2, kde jsem si prošel pár týmy. Byly to ale většinou pouze složené mixy, nikdy žádná větší nebo známější organizace. Až s příchodem Starcraftu 2 (který doteď řadím mezi nejlepší strategické hry) jsem progamingu začal věnovat více času a začal to brát vážně. Pravidelné tréninky, účasti na turnajích a v ligách. Skrze jeden takový turnaj jsem se dostal právě do eSuby, která byla mojí první vážnou organizací. A jak už je ti asi jasné, tak jsem nikdy za jiný tým nehrál a v eSubě působím do dnes.

Trávíš i teď, když jsi ve vedení organizace, volný čas hraním? Nebo už na to v dospělém Real Lifu není prostor? 😀

Na to klasické hraní z dřívějška už není vůbec čas. Přes týden jsem v práci, a protože jsem velmi společenský typ, tak víkendy většinou trávíme s kamarády/kami a užíváme mládí :))
Samozřejmě, že párkrát v roce si na nějakou tu hru čas najdu. Jezdíme například pravidelně dvakrát do roka do Nestu na Oldschool lanky, kde se přes víkend vyřádíme a zahrajeme staré dobré pecky.

Co tě na tvojí práci u eSuby nejvíc baví? Proč jsi raději nešel do světa stát se doktorem, právníkem, Batmanem nebo tak něco?

Na eSubě mě asi nejvíc baví kolektiv a parta lidí. Přeci jen jsem tu už přes 8 let, takže se znám s naprostou většinou hráčů a lidí osobně a máme mezi sebou skvělé vztahy. Dalším důvodem je rozmanitost práce.
Děláme na mnoha projektech a nikdy to není každodenní stereotyp. Mimo samotný herní tým pořádáme a jezdíme během roku na spoustu eventů, cestujeme po světě a stále se snažíme vymýšlet originální a zábavné projekty. I když je práce hodně, tak stále mám pocit, že to, co děláme, dává smysl, a to je pro mě velmi důležité.
O jiné práci jsem nikdy moc nepřemýšlel. Nikdy jsem neměl od mládí v hlavě nalajnovanou linku života – vystuduju školu, stanu se právníkem, po třicítce založím rodinu… Prostě jsem vždy žil přítomností a co se naskytlo, to jsem vyzkoušel a šel za tím. No a už během studia na střední se mi otevřela cesta do eSuby a když mi před pár lety bylo nabídnuto tu dělat na plný úvazek, tak jsem do toho šel a otravuji tu dodnes 🙂

Když si o víkendu tak RL-relaxuješ s kamarády/kami, co děláte? Klasické hospody, aktivní třeba výlety, nebo třeba večerní předčítání vogonské poezie…?

Většinou jsou to klasické hospody/bary s neklasickým průběhem 🙂 Jak jsem říkal, mám rád společnost, takže čím více nás jde, tím jsem radši. Mám hrozně rád muziku! Takže v noci se jde většinou ještě někam na párty. Vogonskou poezii jsme zatím nezkoušeli, zkusím jim to navrhnout… když se ale večer povede, tak to nad ránem někdy jako vogonská poezie tak trochu vypadá 🙂

Přeci jen jsi u e-sportu nějaký ten pátek a jak říkáš, u eSuby už 8 let! Jak se za tu dobu tvého působení progamingová scéna v ČR změnila? A jak eSuba?

Musím říct, že v Česku a na Slovensku (vždy tyto trhy vnímám jako jeden) se gaming neskutečně posunul téměř po všech směrech. Jednak velmi vzrostla konkurence herních týmů. Už to není jen o jednom, dvou týmech, kteří tu mezi sebou „válčí“. Ostatní se dotáhli a celému odvětví to jen prospívá. Za tu dobu, zvlášť v posledních letech, se progaming hlavně dostal do širšího povědomí obyvatelstva. Mají o něm čím dál větší zájem nejen mainstremová média, ale i firmy mimo IT. Přináší to řadu nových možností, jak celý gaming u nás více zprofesionalizovat a lépe konkurovat zahraničním celkům.
Máme tu i více kvalitních turnajů, lig, originálních projektů, vznikají dokonce první herní asociace, no je toho spousta, co se za posledních 8 let změnilo. Nicméně stále musíme všichni tvrdě makat, protože i přes tento posun jsme stále pořádný kus za některými zeměmi, kde je progaming ještě dál.