Společnost a hry – jsme díky hraní lepší?

Hraní je důležitou volnočasovou aktivitou pro velkou část nejen mladých lidí. Ty časy, kdy byl hráč škatulkován jako obézní vyvrhel, který se živí výhradně brambůrkami a colou, jsou dávno pryč (to samozřejmě neznamená, že takoví neexistují). Dorostla totiž generace ovlivněná konzolovým a počítačovým boomem, jenž odstartoval před více než 25 lety. Děti 80. a 90. let se nebojí nechat své děti nejen nahlédnout do světa hraní. Lidé, do kterých bychom to na první pohled neřekli, si rádi zapaří jako zamlada. Ať už jsou to učitelé (vzpomeňme třeba světoznámého streamera Cowsepa), lékaři, policisté… Hry sdružují dohromady obrovské komunity hráčů a navzdory očekávání tímto podporují socializaci.

Odpůrci ale nutně začnou sahat po první možnosti udeřit proti tomuto názoru a předhodit fakt, že kvůli hrám přibývá obézních lidí. Tuto větu je však potřeba přetvořit – I kvůli hrám přibývá obézních lidí. Rozhodně to není jediný aspekt ve spektru volnočasových aktivit lidstva, který přispívá k růstu do šířky. A když to vezmeme od druhého konce – Darwinovy zákony tuto skutečnost časem vyřeší po svém, svým vlastním způsobem. 

Existuje spousta lidí, kteří se věnují různým fyzicky náročným aktivitám, a stejně si rádi nějakou tu hru po dlouhém dni zapnou (Pasha? Freakazoid?). S rostoucím trendem vysportovaných postav a přísně naplánovaných jídelníčků je to nevyhnutelné a počet těchto jedinců roste. Jednoduše, kámo – jestli necháváš svoje tělo hnít, je to tvoje věc. Dokud se líbíš sám sobě, je to v pořádku. Ale zase v mezích. 

Dětská obezita, říkáte? Narůstající počet dětských pacientů v čekárnách na fyzioterapii? Ale no tak. To, že je nová doba, neznamená, že rodiče nemají zodpovědnost za životosprávu svých ratolestí. S tímhle na mě vůbec nechoďte. 

Mnoho hráčů hledá odreagování, jiní zase uklidnění (pokud teda ten id… jungler zase nepřijde umřít na vaši linku). Jistá americká studie před časem odhalila stimulační účinek her na jednotlivé oblasti mozku – zejména ty, které mají na starosti emoce. Došlo tak například k poklesu četnosti agresivních reakcí na různé podněty. Nutno ale dodat, že po dlouhodobé pauze od hraní se hodnoty vrátily zase do normálu. Tohle se ale nedá brát tak úplně vážně. Velice důležitou roli v tomto hraje hlavně náš přístup. Pokud jsi tryhard, pro kterého je hra všechno na světě, třískáš se vším kolem sebe pokaždé, když tví de….. spoluhráči prohrají hru, protože ty chyby nikdy neděláš, vidíš to jinak. Pravdou ale je, že je to jen hra a měl bys jí přestat brát tak vážně.

Vraťme se k dětem. Opakované studie amerických vědců (koho taky jiného) potvrdily pozitivní efekt her na strategické a ekonomické myšlení dětí a mládeže. To se asi úplně netýká her, jako GTA či Carmageddon. Řeč je ale nejen o RTS či tahovkách. Vždyť i Minecraft donutí hráče jistým způsobem uvažovat dopředu. Na průzkum severního směru si s sebou vezmete 2 meče, 3 krumpáče a spoustu masa. A nebo to řešíte yolo stylem a pak jste nervózní z toho, že musíte hledat svoje věci někde o 1200 kostiček dál. V Minecraftu mimo to potřebujete znát spoustu receptů na výrobu všeho možného. Tím navážu na další důležitou věc, na kterou mají hry pozitivní efekt – paměť.

Spousta dalších studií potvrdila, že hraní zlepšuje koordinaci jednotlivých orgánů lidského těla. Tady vypíchnu hlavně spolupráci očí a rukou. To je totiž záležitost, jež se může pozitivně odrazit i ve skutečném životě. Jak? Tak například u chirurgů, strojařů… Dokázáno je i celkové zlepšení prostorového vnímání a představivosti, a to hlavně u žen. To není nějaká antifeministická narážka – je dobře známo, že jsou tyto přednosti spíše mužskou doménou. A když už jsme u vnímání – pravidelné hraní dokáže ovlivnit počet vjemů, jež dokážeme vnímat současně. U některých jedinců je dokonce více než zdvojnásobí. Těm pak nedělá problém sledovat třeba 8 věcí zároveň. A studií, které hovoří o zkrácení reakční doby u hráčů, jste už asi četli tolik, že je nemusíme zmiňovat.

Nedávno někde vyšel článek o tom, jak hry pomáhají lidem vyrovnat se se změnou prostředí. To jen svědčí o účinku her, který se správným přístupem prvotně není nijak špatný. Důležité je ale to slůvko přístup, který jsem tu zmínil několikrát. Je důležité si zachovat zdravý rozum a neustále myslet na to, že je to přece jen hra. U fanatiků, pro které je oblíbený titul středobodem všeho, takové účinky nečekejte. 

Hrotit vlastně vůbec cokoliv není moc dobrý nápad. U her to platí dvojnásob. Kromě všech těch možných pozitivních účinků, jež jsem tu vyjmenoval, se mohou dostavit i ty negativní. Jedinci, kteří si hru až příliš pustí do hlavy, mohou mít problém následně se adaptovat na prostředí reálného světa. Tady už je ale řeč o úplných extrémech, které zaznamenáváme ve zlomcích procenta. Bohužel existují i tací, jejichž sebevědomí a hodnoty existuje pouze ve virtuálním světě a z hlediska socializace jsou na úplné nule. Tak si v tom matchmakingu taky občas dejte pauzu…

Pozn.: Článek nevyjadřuje názory organizace eSuba, jedná se o osobní zamyšlení.