Rozhovor s ex-eSubákem: FireTight

 Zdar Fire, vítej v dnešním rozhovoru. Nejdříve bych tě poprosil, aby ses představil našim čtenářům, ač by tě již mnozí měli znát.
Ahoj Tome, jmenuji se Jirka Szabó, letos jsem oslavil své jednadvacáté narozeniny a momentálně třetím rokem studuji Počítačové sítě na Fakultě Informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Co se týče nějaké té redaktorské činnosti, tak většina místních čtenářů mne bude znát asi z dob, kdy jsem na eSubě přibližně rok působil jako redaktor. To už je vlastně, když o tom tak přemýšlím, taky nějaký ten rok zpátky a momentálně už dva roky píšu na českém herním webu CzechGamer.com (nějaká ta reklama být musí) a od května také jako jeden z recenzentů televizního pořadu Re-Play.

 Když už si zmínil eSubu. S redaktořinou jako takovou si vlastně začínal v elektronickém sportu, že? Kde si psal úplně ve svých začátcích?
Jo, to máš pravdu. Můj vůbec první pokus o nějaké to redaktorské psaní se uskutečnil pro clan iNquinity v roce 2006, kdy jsem jako svůj vůbec první článek sepsal takové kratičké preview (přesněji řečeno to byl pouze seznam zásadních novinek) na tehdy vyvíjený datadisk k World of Warcraft, The Burning Crusade. Od té doby jsem často střídal různé štace, co si tak vzpomínám, tak jsem chvíli psal pro nEophyte nebo WeMake (ale u tohohle názvu si nejsem jistý). První delší pobyt jsem zaznamenal až na United-Games (dnešní PLAYzone), kde jsem přibližně tři měsíce působil jako redaktor píšící o novinkách z progamingového WarCraftu III. Pak jsem si dal na několik měsíců, vlastně i roků, pauzu a o psaní jako takové jsem se začal zajímat až v roce 2009, kdy jsem právě úspěšně zvládl maturitu. Zrovna v té době vznikl Grunex, který hledal redaktory a já jsem si řekl, že bych to mohl zkusit. A právě přes Grunex a později přes redaktorskou soutěž clanu SnoopY jsem se dostal až do eSuby. Zbytek je pak už jenom historie.

 Tvé angažmá u nás skončilo zhruba po roce tvrdé práce, napsal si zhruba 120 novinek a nespočet aktualitek. Co tě přimnělo k odchodu nejen z eSuby, ale také ze světa e-sportu?
TOLIK? 😀 Tak to jsem asi byl výkonnější než jsem si vůbec kdy dokázal představit… Nicméně, o odchodu z e-sportu jsem po své redaktorské „pauze“ už moc neuvažoval, protože jsem se mu pak už nikdy zcela čistě nevěnoval (vždyť už mé první články na Grunexu byly hlavně o hrách jako takových, to stejně i v případě prvního článku na eSubě). Samozřejmě, mimo to jsem psal i o různých přestupech, turnajích a podobných věcech, ale srdce mne neustále táhlo někam jinam. Nevím, kde a kdy nastal ten důležitý bod zlomu, ale po čase jsem zřejmě přišel na to, že psát o hrách na web progamingového týmu nebude to pravé ořechové a na konci září začal psát pro CzechGamer, kam jsem přesunul většinu pozornosti. A co mne dále drželo v eSubě? Upřímně nevím, možná ta možnost vydávat články nepoužitelné pro CzechGamer někde jinde (třeba když hru recenzoval někdo jiný) nebo ze setrvačnosti… Přesně ti to nedokážu říct. Faktem však zůstane, že poslední zhruba tři měsíce (a ty to můžeš potvrdit), jsem už pro eSubu nepsal skoro vůbec a chtěl už dávno odejít, jenže ty si mě ukecal na druhý ročník eSuba Community Awards.

 To si ještě pamatuji. Nicméně k progamingu už se nehodláš nikdy vrátit?
Ne, vážně ne. Ono mě to vlastně hned po těch několika týdnech u eSuby opět přestalo bavit (někdy zhruba v okamžiku, kdy jsem přestal psát v tak hojném počtu aktuality) a kdyby nebylo toho silného zaměření se na počítačové hry, asi bych se psaním zase přestal.

 I když už tě tedy gaming nezajímá, sleduješ ho alespoň tak bokem? Zaznamenal si nějaký vývoj od té doby, co si skončil?
Upřímně, v poslední době ho sleduju jen výjimečně, v překladu řečeno se párkrát denně podívám na web eSuby a to projedu jenom nadpisy. Samozřejmě jsem zaznamenal to nejdůležitější – přestupy Lubošova týmu, změny v eSubě, nějaký ty LANky… Ale to je tak všechno, víc se o tohle odvětví vážně nezajímám. Vlastně můj největší střet s progamingem je, když si s moldou a heidenem jdeme zahrát 3v3 gp kb, takže asi tak. 🙂

 Určitě velká škoda, ale tak co se dá dělat. Zmínil si již několikrát server CzechGamer. Mohl bys nám o něm říct něco víc? Jakou úlohu zde zastáváš a co je náplní tvé práce?
Tak moji hlavní náplní práce je především psaní novinek, v čemž se střídáme se šéfredaktorem Markem Čejkou. Krom toho píšu také nějaké ty recenze, preview nebo reporty, zkrátka taková ta klasické redaktorská práce, podobná třeba systému redakce eSuby. No a zcela nedávno se ke psaní přidalo také natáčení viderecenzí (což je vzhledem ke kvalitám mého hlasu a mikrofonu vážně terno) a také občasné moderování našich podcastů. Co se týče samotného CzechGameru, naučil jsem se ho mít za ty roky rád. Ostatní kluci v redakci jsou v pohodě, podle mého názoru jsem si všichni tak nějak sedli, často si ze sebe děláme srandu a i když do nich velice často různě ryju (někdy ty moje výlevy v interní diskuzi jsou docela… drsný), je to zatím zřejmě ten nejlepší kolektiv, ve kterém jsem kdy pracoval. Snad jen kdyby nás navštěvovalo více lidí, přeci jenom existujeme už sedm let a návštěvnost se denně pohybuje lehce nad třemi tisíci návštěvníků, což mne osobně trošku mrzí. Jinak si však nemůžu stěžovat, i když si v poslední době připadám jako taková holka pro všechno.

 Videorecenze?
Videorecenze. Zkrátka klasická recenze na nějakou nově vyšlou počítačovou hru, akorát zpracovaná do podoby videa místo klasického textu.

 To už je ale docela podstatné odbočení od klasického psaní, ne? Bereš to jako součást toho, respektive takovou inovaci nebo něco odlišeného? Z mého pohledu je to určitě dobrá cesta, protože málokomu se chce dnes číst dlouhé články.
Já bych to zase za takovou velkou odbočku nebral. Stejně jde nakonec o to, že tu recenzi musíte napsat, jediný rozdíl je v tom, že zatímco u klasické recenze napíšeš text, vytípáš nějaké obrázky a můžeš to hodit do systému (vydat), u videorecenze taky musíš během hraní natáčet videa (jelikož většina dnešních her už funguje systémem checkpointů a ty se tak nedostaneš do různých částí hry kdykoliv chce), potom recenzi nadabovat a sestříhat. Je tam zkrátka o trochu… vlastně o docela dost velký kus práce navíc.

 Věř, že věřím. Natáčíš i něco jiného nebo se věnuje pouze videorecenzím?
Tak co se týká čistě redaktorské činnosti, tak jde pouze o videorecenze. Jinak však na svém YouTube kanále zkouším zveřejňovat také dva své jakoby seriály. Jeden se také týká her, konkrétně v něm rozbaluji hry, které se mi dostanou do ruky a v tom druhém, „Fireho hudebně-historický koutek“ představuji gramofonové desky z hudbení historie. Máme jich tady spoustu a myslím si, že je to docela zajímavé téma, pro hudební nadšence určitě.

 A chystáš i nějaké další seriály, případně nějak v tomto pokračovat a pomalu přecházet na tuto formu recenzí?
No, zatím žádné další seriály nechystám. Nebo takhle – klidně bych chystal, jenže problém je v tom, že jednak nemám žádný zajímavý nápad a jednak jsem potom neuvěřitelně liný v natáčení pokračovat. U rozbalovacího koutku je to jednoduché, jakmile něco dostanu v krabici, hned začnu natáčet. U hudebně-historického koutku jsem však před nedávnem natočil osm dílů naráz a od té doby jsem se nedokopal k dalšímu natáčení. A co se týče pomalého přecházení čistě na videorecenze, tak k tomu se nechystám, přeci jenom si raději napíšu klaisickou recenzi než se pak pižlat se střihem.

 Jak si sám říkal, pracuješ pro pořad RE-PLAY. Jak probíhá spolupráce a jaké to vlastně je objevovat se na televizní obrazovce, v tomto případě na Primě COOL?
Tak na Re-Play jsem měl ze začátku lehce negativní názor. Původně jsem pro ně totiž měl něco recenzovat již před rokem, se Scopem jsme se domlouvali, že mi pošlou, mám pocit datadisk na Dragon Age: Origins. Takže jsem mu v pohodičce dal adresu a čekal. A čekal a čekal a čekal… Jistě chápeš, kam tím mířím. Zkrátka nikdy nic nepřišlo. Zhruba na konci letošního dubna jsem se dozvěděl, že Mazi bude pracovat právě pro Re-Play a já jsem si do komentáře napsal lehce whine komentář. Mazi mi hned druhý den psal, co se děje a tak dál, tudíž jsem mu celou tu svojí peripetii vyprávěl a on se nabídl, že by mi mohl pomoct. Chvíli jsme váhal, vzhledem ke své práci na CzechGameru a předchozím zkušenostem, ale nakonec jsem to zkusil. Tady bych chtěl krom Maziho poděkovat i moldovi, který mne do toho skoro dokopal. 
Co se týče samotné spolupráce, tak ta je z mé strany poměrně omezená. Dostanu na zrecenzování nějakou hru, napíšu recenzi, natočím záběry a obojí odevzdám. Tím moje účast na tvorbě pořadu vlastně končí. Následně text ještě prochází korekturou, přijde na řadu dabing, střih videa a nakonec vložení do pořadu. Já se ke své recenzi v podstatě dostanu až v sobotu o půl druhé, kdy se na ni podívám na Primě (pokud se tedy zrovna do daného dílu vejde). A objevování se v televizi? No tak samozřejmě je mi dobře po těle, když se u dané recenze objeví moje jméno a fotka, to bych kecal. Ale rozhodně bych to nebral tak, že jsem teď nějaká ultra velká mediální hvězda. Popravdě si myslím, že většinu diváků ani nezajímá, kdo za recenzováním toho nebo onoho titulu stojí, hlavně, když je recenze.

 Co na to říká rodina, známí, kamarádi?
Tak mají z toho samozřejmě velkou radost. Moji rodiče kvůli tomu dokonce začali sledovat Re-Play, i když je tedy pravda, že jenom ty díly, kde mám nějakou recenzi a asi nejvíc je z toho zajímá moje jméno, protože zbytku vůbec nerozumí… 😀 Ale určitě jsou rádi, stejně jako všichni ostatní, kterým jsem to už řekl nebo si toho všimli sami. Ale když už se ptáš, tak třeba zrovna teď jsem byl u zubařky na pravidelnou prohlídku a ona mi říkala, že mě viděla v televizi a ptala se, jestli jsem to byl opravdu já. To bych fakt nečekal… 😀

 Máš v plánu, čistě do budoucna, živit se žurnalistikou nebo spíše spoléháš na obor ze školy?
Žurnalistikou bych se živil velice rád, vůbec nejlíp žurnalistikou věnující se počítačovým hrám, otázka je, jestli to zvládnu. Takže školu, či přesněji řečeno obor, co studuju, beru spíš jako takovej „vedlejšák“.

 Takže tě škola nebaví?
To neříkám, jenom zkrátka jsem zjistil, že žurnalistika mě baví daleko víc než počítačové sítě.

 To by bylo zhruba vše k redaktořině. Co FireTighta baví, čím tráví volný čas, když zrovna nerecenzuje?
Pokud zrovna nerecenzuju, tak píšu novinky… 😀 Ne, vážně. Mojí nejoblíbenější činností je posledních několik let asi četba, většinou čtu kde se dá, nejčastěji ve škole v pauzách mezi přednáškama, pak taky doma a výjimečně taky při cestě do školy / ze školy. Krom toho se snažím každej dej jít alespoň na půl hoďky si zaběhat, abych trochu pročistil hlavu a taky dělal něco pro svoje zdraví. No a pak už takový ty klasiky – televize, počítač, spánek nebo jídlo.

 Co rád čteš? Klidně nám můžeš sdělit tvého oblíbeného autora.
Tak nejraději ze všeho mám (ještě pořád) francouzské autory ze osmnáctého a devatenáctého století. Jmenovitě Zola, oba Dumasové, de Maupassant, Balzac,… Samozřejmě to není všechno, rád čtu i třeba Remarqua, Čapka, byl by to hodně dlouhej seznam. Vůbec tím neoblíbenějším autorem je však už hodně dlouho dobu Zola.
Poslední dobou jsem se také docela zaměřil na různé životopisy slavných lidí, třeba naposledy jsem si přečetl příběh Edith Piaf napsaný její sestrou. A pokud tě zajímá, co čtu zrovna teď, tak tu vedle sebe mám Moulin Rouge od Pierra la Murea, což je (ač se to podle názvu nemusí na první pohled zdát) životní příběh malíře Henri de Toulouse-Lautreca.

 Hned ti položím další otázku, na kterou si mě tak trochu nasměroval ty sám. Ano, budu se ptát na Paříž. Není tajemstvím, teda kdo viděl tvé fotky, že je to tvá oblíbená země. Co tě na ni tak uchvátilo?
Co mě na ní uchvátilo… No, ještě před několika lety jsem se o ní upřímně nijak zvlášť nezajímal. Samozřejmě jsem věděl, že Paříž je nádherné město, ale neznamenala pro mě nic víc než třeba Vídeň, Londýn nebo New York. Zlom nastal asi před šesti lety, kdy jsem začal číst knížky kvůli maturitě z češtiny. Nejprve spíše z nutnosti, postupem času však z vlastního zájmu. No a jelikož jsem v knihově rodičů a jejich rodičů nacházel především francouzskou literaturu, četl jsem hlavně ji. A hádej, kde se drtivá většina příběhů odehrává? V Paříži. Postupem času jsem si ji tak strašně moc oblíbil, což vyvrcholilo loňský rok, kdy jsem ji poprvé navštívil. A letos taky.

 Dobrá, dobrá. Ptal jsem se na knihy, tak proč se stejným způsobem nezeptat ia na filmy a hudbu, což?
No, před nějakou dobou jsem si plánoval, jak se budu o prázdninách koukat na filmy, spostup jsem si jich postah…. koupil, jenže co se nestalo, neměl jsem na ně vůbec čas. Takže z hlediska filmů se dívám maximálně tak na to, co zrovna dávají v televizi (například zítra Valkýra), hodně jsem si však oblíbil americký animovaný seriál Family Guy, jehož desátá řada má premiéru v neděli.

 A ta hudba?
U hudby je to tak nějak podobné, dříve jsem ji poslouchal takřka neustále, ale teď nějak… Nevím, jestli není chuť nebo tak něco, ale moc si ji nepouštím. A když už, tak většinou nějaké písničky, co jsem slyšel někde v televizi / rádiu a následně si je najdu na YouTube a uložím. Zrovna předevčírem jsem si našel jeden hodně starý šanson, o kterém byl zmínka v Moulin Rouge, „À Saint-Lazare“. Moc hezká skladba, hlavně smutná.

 Tak mě napadá. Co ty a politika, konkrétně myslím tu naši. Co říkáš / jaký máš názor na ten cirkus?
Dřív jsem se o podobné věci alespoň trochu zajímal a klidně se přiznám, že jsem vždycky sympatizoval s ČSSD. Ovšem v momentu, kdy během našeho předsednictví celé EU prošla nedůvěra vlády a my jsme ze sebe v podstatě udělali úplný kretény, jsem nad nějakou naší politikou zlomil hůl. Poslední politik, co mi byl sympatický (a stále ještě je) a moc jsem mu fandil (stejně jako celé vládě) byl Jan Fischer. A současný stav? Přesně jak by řekla Adina Mandlová, „dneska už se tomu směju“… 

 Myslíš, že bys chtěl v budoucnu spíš žít v Česku nebo někde v zahraničí?
Nad tím jsem popravdě nikdy nepřemýšlel. Pochopitelně mě láká žít v Paříži, nejlépe někde na Montmartru, ale doma jep řeci jenom doma. I když tady na všechno neustále nadávám a neustále tvrdím, že „náš byt je prokletej“ nebo že „tu bylo indiánský pohřebiště“, asi bych neměnil. Jasný, za pět let můžu mluvit jinak, ale zatím to pořád vidím a to Brno, protože přeci Brnó, Brnó, sůůůper lidí plnó! 😀

 Říkáš, že si správný srdcař? To bych si asi neodpustil, kdybych se nezeptal.. co ty a Praha?
No je to hlavní město! 😀

 Ok, takže to přeskočíme… Co ty osobně teď plánuješ v brzké době, v horizontu pár let?
No vážně, co bys chtěl jako slyšet? Že je nenávidím nebo že tam chci hodit atomovku nebo co? 😀 Zkrátka je to naše hlavní město a tím to pro mě končí. Samozřejmě je tam pár lidí, co si o sobě myslí, že Praha je pupek světa, ale tak to stejný platí třeba i o některých brňácích, takže bych řekl, že jsme si kvit.
Plány do budoucna… Tak asi tím prvotním plánem bude nějak udělat a přežít bakalářku, pak samozřejmě se zlepšovat v psaní, párkrát se podívat do Francie (možná se hecnu a pojedu i jinam než do Paříže), přečíst spoustu knížek, bavit se, užívat života… Nevím, nic konkrétního zatím nemám.

 Můžeš nám prozradit nějaký tvůj velký sen?
Živit se jako novinář, co se věnuje počítačovým hrám, to bych si fakt přál. A pak taky navštívit Paříž devatenáctého století nebo První republiku, jenže to se mi splní ještě s menší pravděpodobností, než že zítra vyhraju Sportku.

 Dobře, děkuji ti tedy za rozhovor a do budoucna přeji vše nej, ať se daří!
Já ti taky děkuju a taky děkuju všem, co si rozhovor přečetli až sem! 🙂