Red Bull X-Fighters World Tour

Ježdění na motorkách je oblíbená zábava mnoha lidí na celém
světě. Koneckonců to nezůstalo pouze u zábavy a velmi rychle si motorky získali
popularitu i jako dopravní prostředky na zcela obyčejných komunikacích, a
časem, stejně jako u automobilů, se s nimi začalo soutěžit. Od oválů se
postupně přecházelo přes různé trochu akčnější tratě, až si nakonec několik
lidí uvědomilo, že ta největší zábava a důvod, proč je brát jako plnohodnotný
sport, je skákání, padaní, zlomené vazy a přepůlené obratle. Zhruba tak asi
vznikl freestyle motokros, který se dnes těší oblibě u mnohých lidí. Některé hry se na
jeho úspěch snaží navázat. A je tu i jedna, do posledního detailu s touto
sportovní disciplínou sepjatá – Red Bull X-Fighters World Tour.

Už podle názvu mnohé trkne, že tu není něco v pořádku.
Naopak, je to tu ještě lepší! Hra je vyvíjena souběžně s freestyle motokrosovou
soutěží Red Bull X-Fighters, vlastně je na její námět, a to doslova. Reálná
soutěž má své fanoušky po celé zeměkouli. A má k tomu své důvody! Celý
svět ji totiž může sledovat většinou v rozmezí méně než pár set kilometrů
od vlastního města. Nejenže se totiž dostane do televizí, ale pěkně na živo si
ji užije prakticky každý kontinent světa. Nemluvě o prožitku z pádů, ale i
výher závodníků. A přesně to si dala za cíl i hra. Pobavit, potěšit, a zároveň
se ukázat v tom nejlepším možném světle i z celkového zpracování a
v podobnostech s reálnou soutěží.

Red Bull X-Fighters World Tour vychází na všechny tři hlavní
platformy. Mimo Xbox 360 si hru tedy užijí i hráči na PC a PS3. Své zastánce na
konzolích má ale šanci si získat jediným způsobem – tím nejméně náročným na
nohy. Xbox Live nezahálel a Microsoft si jako u dalších podobných her musel
přichytit své drápky na kožíšek, ale jen tak, aby ho nepoškodil. Od té doby, co
je internet na Xboxu placený, se mnohem méně využívá jeho dovedností, ale to
nechme na starosti jiným. Zde nám bylo od studia Konami předhozeno kus
jehněčího s arkádovou příchutí a tuctem motorek navrch. Myslíte, že už by
se hra mohla začít rýsovat v pěkném jarním sluníčku?

Pokud vás o tom nepřesvědčilo ještě ani tohle, bohužel vás
nepřesvědčí ani příchod do hry. Menu, byť přehledné a vkusné, nezažene noční
můry z pomalu a plíživě přicházejícího tutoriálu. Kamenem úrazu je, že
tato část by měla vábit a zdálo se nám, že to spíše vypadá na opětovné kopání
do rozkroku. Kolem špinavé dráhy plné kamenů, o které by se nebyl problém
zabít, je ještě špinavější a pustější prostředí. Ani není řeč o tom, že by se
snad hra snažila vás navnadit tak, že vám tímto řekne: „Chcete víc? Tak šup do
prvního levelu!“ Paradoxem je, že pokud se opravdu do onoho prvního levelu
vydáte, čeká na vás příjemné překvapení.

Systém hry je jednoduchý jak facka. Vy, statečný, sic mírně
nemotorný závodník, vstoupíte na startovní čáru. Až uslyšíte ohlušující ránu
zavazující vás ke smlouvě, že když zde přijdete o čelist, můžete si za to sami,
vystartujete. Lehké tlačítko akcelerace vás vryje do sedla a už je za vašimi
zády vidět jen prach a kamínky líně padající k zemi po nenadálém vyletění metr
do vzduchu. Další vteřiny už trávíte tím jediným, co vás v tu chvíli
napadne. Bržděním, přidáváním plynu, skákáním po skokáncích a hlavně – dělání
triků! Red Bull X-Fighters World Tour nejsou žádní Einsteinové, co si hrají na
létací simulátor, takže vám triky podá přehledně, rychle, a snadně. A to si
zaslouží plus, už proto, že kýžený pocit nenáročnosti hru dělá o mnoho
hratelnostně přívětivější.

Zhruba o 150% lépe, pokud je to vůbec možné, působí
prostředí. Ano, tutoriál se ani nedá překousnout, už od prvního levelu vás hra
ale chytí a nepustí – jen pro to prostředí. Hra se odehrává ve všech částech
světa, přesně tak, jako v reálném světě. Navštívenky získáte na tratě
všech druhů a velikostí. Z nejlépe znějících určitě uchvátí rozdíly mezi
Las Vegas, Moskvou a Londýnem. Pokaždé se vám dostane o něco jiné hratelnosti.
Nijak zásadně to snad ani nepůsobí na ovládání, jako spíše na atmosféru a
fanoušky vesele hopsající kolem. I samotné tratě vypadají jinak a mají jiné
prvky. Přesně tohle hru dělá zajímavou i pro nenáročné uživatele honící se jen
za překvapivou jízdou.

Ve hře se dostaneme k pouze několika mála módům. Snad
nejzákladnější z nich – na body, vám bude dostupný téměř vždy, když je
potřeba. V něm se naučíte několik triků a pak vyrazíte je dělat. Po celou dobu
vám bude sbíráno skóre. Hlavním faktorem je kolikrát daný trik zvládnete, nebo
třeba kolik otoček uděláte. Tento mód by se ani nedal čekat v jiném
podání. Na zlatý pohár je třeba zabrat jako nikdy, ale na bronzový prakticky
ani nehnete prstem. Ježdění na čas ve spojení s triky je stejně tak
zajímavý a inovativní, jako ten předchozí – vůbec. Nijak jinak to není ani
s dalšími, snad až na určité tratě, na kterých musíte udělat určité triky,
kolikrát po vás jen hra žádá. Nesmíte mezitím spadnout, tedy je náročnější na
vaši obratnost prstů na gamepadu.

Mimo postupně se odemykající tratě – v závislosti na
vaší úspěšnosti na předchozích místech a koutů naší planety, se vám dostane i
odemykání „vedlejšího“ obsahu, sloužícího spíše než pro hratelnost jako efektní
a hezké rozšíření. I když motorky nemají příliš odlišné parametry, můžete si
například vybrat z designů vašeho motorového miláčka. Podobně je na tom i
postava, které měníte její kouzelnické hábity a klobouky na kebuli. Oh, my se
nebavíme o Harrym Potterovi. Ale co, to určitě pochopíte. Propracovanost a
rozmanitost oblečků pro vaši postavu je vcelku malá. Žádné helmy, které byste
doslova museli mít, zde nejsou. Jako určité povzbuzení do dalšího hraní ale
tento systém funguje výborně.

Opravdu tím nejlepším na celé hře je pocit z jízdy. Hra
je reálná a tratě nejsou na jedno brdo. Minimálně vám při jízdě začne
pálit žáha, pokud se však do hry opravdu vcítíte, neskutečně si jízdy užijete.
Hra vám dává pocit rychlosti, na jaký si lze s chutí zvyknout, tato rychlá
jízda je doplněna i o slušný zvukový efekt, skoky jsou famózní, občas vypadají
na to, že dopad by nemusel být ten nejméně nebezpečný úkon ve vašem životě –
stručně – v této oblasti si autoři vyhráli a povedlo se jim to. Za tohle
musíme Konami pochválit, takhle se to má.

Nicméně se nedá říct, že ostatní činy vývojářů jsou stejně
tak podařené. Největším problémem hry je pomalu nastupující frustrace. Ale tak
velká, až by se vám z toho udělalo mnoho nepěkných vrásek na čele. Hezké
tratě nejsou vším. Ono se to lehko řekne, ale těžko napíše. Jsou totiž hezké,
ale jezdí se na nich jak na kluzišti s kolem. Dost často opakující se
prvky dráhy také nenapomáhají k lepšímu vycítění situace, a když jako
poslední hřebíček do rakve zatlučeme skomírající počet triků, stereotypu se
jednoduše neubráníme. Pokud by se dalo dobře mínit, možná to můžete brát tak,
že není dobré hru hrát dvě hodiny v kuse, ale každý den si na pár minut
zajezdit, udělat dvě tři rány, a po celý zbytek dne se tomu vyhýbat jako čert
kříži. Pak se snad frustrace více neobjeví.

Poněkud kladněji se opět může zahrát na několik not. Hudba
zde rozhodně má své místo a nesedí pouze na tribunách v pozadí. Sountrack
je složený z vážně chytlavých kousků, většinou z oblasti rocku. Nejen
tím je však hra živa. S trochou upjatých představ se dá přirovnat ke hře
FIFA. V pozadí jásají fanoušci, do toho se brankáři zaposlouchávají do
rytmu hudby a ještě k tomu Bosák a Svěcený řvou do mikrofonu své milostné
ódy panu Míči v brance. To však neznamená, stejně jako český komentář u
FIFY, že se jedná o to nejkvalitnější sousto na trhu. Komentář je i
v angličtině značně utahaný a překvapivě hodně repetitivní. Pokud vás však
baví poslouchat suché poznámky o vašich tricích, kdy se nebojí milionkrát, říct
jak šeredný pád to byl, v naprosto stejném znění, nic proti gustu, zde se
pro vás místo vždy najde.

Grafické zpracování je zvláštní, obzvláště pohled, jakým je
hra brána. Ona totiž nevyžaduje jízdu na všechny čtyři světové strany. Stačí
šlápnout na plyn, nebo naopak zabrzdit až vyletíte ze sedla. Díky tomu máte
předem danou linii. Tento poměrně zvláštní způsob naštěstí není vůči této hře
jakkoli zpochybnitelný a jedná se o dobré rozhodnutí ze strany Konami. I proto
se kamera drží na jediné straně hráče, případně, při provedení dobrých triků,
se vám dostane pod paty, za záda, či do jiného „akčnějšího“ pohledu. Samotný
engine ale není z nejlepších. To naštěstí zachraňuje příjemná grafika
hýřící barvami. Dokonce i textury jsou ostré a na dnešní poměry o něco více než
jen průměrné.

Bohužel, bugů je nespočet. Dokonce tak moc, že to ani ona
hezká hratelnost nevystrčí do strany. Některé pasáže jsou téměř nehratelné.
Není to to nejhorší, na co kdy v životě narazíte, jednoduše je to ale
horší, než byste u takhle přímé hry čekali. Motorka se natáčí, kam nemá, padání
z ní je otázkou, spíše než dopadu, náhody, a mnohdy vás sama trať nevede
tak, kam má. Ještě horší je to s potenciálem těchto závodů, které by se
daly udělat na čas, na body, prostě na cokoliv v multiplayeru. Ten se ale
nenarodil a zřejmě někde chroustá trávu, prostě ho Konami vyšplouchlo, i když
by se mohlo jednat o jednu z těch zajímavých a dobrých pasáží hry.

Nechme už ale vynechané vynechaným, protože tu je něco
rozhodně nevynechané. Přes čáru si zde, jako u dnes už každé hry na Xboxu, máte
možnost honit ego honěním achievementů. Je to ten typ achievementů, které
získáváte, aniž byste věděli o jejich existenci. Nicméně proč ne, že ano?
Druhým, ještě povzbudivějším faktem nepřímo týkající se, spíše než vývojářského
týmu, Microsoftu jsou žebříčky. Každou trať si můžete dát na co nejlepší skóre
a pak se začít poměřovat nejen s přáteli, ale hned s celým světem.
Teď už musí být všem jasné, že se tu bavíme o Xbox Live. Tato hra ho využívá ve
všem – od stáhnutí po konečné skóre tyčící se na vrcholu tabulky.

Jestli by se to dalo vzít rychle a stručně, hra je skvělá.
Možná jsou to jedny z nejlepších moto-závodů na světě, alespoň nyní
určitě. A minimálně z těch, co se zaměřují na zpracování reálných závodů,
takže se hra má šanci chytit u široké hráčské herní obce poměrně dobře. Je
reálná, velmi dobře se hraje a zavede vás na všechna zajímavá místa světa. Do
toho vás bude k dalšímu hraní povzbuzovat odemykatelný obsah a
achievementy, ale také sami kamarádi, jež hru vlastní také. Jestliže si dáme za
cíl do toho také vložit čísla, hra si od nás odnáší 7/10. Má totiž to, co od dobrého jezdeckého simulátoru očekáváme,
její chyby jsou ale znát a není jich zrovna nejméně. Jestli bychom však měli
hru z podobného soudku doporučit svým přátelům, určitě bychom se
neostýchali na Red Bull X-Fighters World Tour mrknout. Hra totiž dokáže
zaujmout a dlouhou dobu nepustit.

Hodnocení:	7/10
– chytrý systém odemykatelného obsahu	– časem nastupující frustrace
– příjemné a přístupné ovládání	– chybí multiplayer
– hezká grafika a chytlavý soundtrack
– velmi rozmanitá prostředí