S Alešem Kněžínkem jsme se setkali na veletrhu For Games 2013. Ještě než jsem stačil devatenáctiletému mladíkovi položit první otázku, požádali ho tři fanoušci o podpis a společnou fotografii – důkaz toho, že je skutečně slavný. Poté se pohodlně uvelebuje do sedacího pytle, pozorně naslouchá mým otázkám a věcně reaguje.
Napadlo tě někdy, že by ses mohl živit hraním počítačových her?
Ano, zhruba před rokem, kdy jsem viděl první turnaje. Právě proto jsem začal každý den poctivě trénovat. Dnes patřím zhruba mezi čtyřicet lidí v Evropě, kteří dostávají za hraní League of Legends (počítačová hra, kdy proti sobě stojí dva pětičlenné týmy, jejichž cílem je zničit hlavní budovu soupeře, pozn. redaktora) nadstandardně zaplaceno. Hlavně ale hodně cestuji, poznávám nová místa a kultury, zkrátka žiji svůj sen.
Proč je League of Legends v současnosti nejpopulárnější týmovou hrou?
Je to free to play hra, což je strašně velký bonus. League of Legends vznikala v době, kdy se za ostatní hry muselo platit, proto se to tak rychle rozmohlo. Momentálně na to navazují ostatní vydavatelé. Je to hodně zábavná a soutěživá hra. Lidi to baví i kvůli příjemnému uživatelskému prostředí a grafice.
Od června působíš v nejprestižnější evropské lize. Jak ses cítil, když jsi poprvé vstoupil do studia v Kolíně nad Rýnem?
Když jsem poprvé přišel do studia, připadal jsem si jako Alenka v říší divů. Nedokázal jsem si vysvětlit, co jsem viděl a ještě dlouho poté nechápal, že právě tady budu trávit čas a že se mi konečně splnil sen. První měsíc až dva měsíce jsem to moc nedával před kamerami, musel jsem si na to zvykat, protože jsem nikdy předtím v progamingu nepůsobil. Teď už je to ale o hodně lepší a i ta pozornost je docela příjemná. Stáváš se slavným, takže si musíš vytvořit určitý kodex, podle kterého se chováš. Musíš vědět, co kdy máš říkat, co kdy máš dělat, nesmíš se třeba dloubat v nose, protože tě každý sleduje.
Kam ses prozatím, jakožto progamer, podíval?
Nejčastěji jsem v Kolíně nad Rýnem, avšak za nejzajímavější místa, která jsem dosud navštívil, považuji Paříž a Tenerife, jeden z Kanárských ostrovů . Tam mě to hodně bavilo, protože jsem viděl něco zcela odlišného než doposud. Byl to můj první turnaj před obrovským publikem. Lidé mě po každém zápase zastavovali a žádali o podpis nebo fotografii, což mi dopomohlo si uvědomit, že se skutečně stávám slavným.
Jak je to s hrazením cestovních, ubytovacích a dalších nákladů?
Všechno platí americká společnost Riot Games, tedy vydavatel League of Legends. Dává organizacím, v nichž působíme, určitý rozpočet a pak závisí na vedení, jak přidělené peníze použije. Většina je vynaloží na cestovné, platy, ale také třeba na vybudování herního domu, kam se hráči nastěhují a v ideálních podmínkách trénují.
Někteří považují profesionální hraní počítačových her za sport stejně jako fotbal či hokej, jiní toto srovnání rezolutně odmítají. Jaký názor zastáváš ty?
Progaming chápu jako regulérní sport. Vždyť v Americe ustanovili zákon, podle něhož jsou hráči League of Legends považováni za profesionální sportovce. S tím jsou spjaté i výhody typu sportovních víz, takže můžeme cestovat volně po světě. Velice podobné je to také co se míry stresu a přípravy týče.
Zmínil si přípravu. Kolik hodin denně věnujete v průběhu sezóny tréninku?
V případě, že se jedná o intenzivní přípravu na zápas, jsme schopni hrát třeba deset až jedenáct hodin denně, kdy sedíme buď ve studiu nebo u doma u počítačů a soustředíme se na trénink. Mimo zápasové období to vidím na šest až sedm hodin, což je pořád strašně šílené číslo. Někdy nám to leze na mozek. Když každý den po dobu dvou týdnů hraješ deset hodin denně, je to opravdu dost náročné. Vlastně se jen probereš, nasnídáš a večer se vracíš na hotel, kde padneš vyčerpáním. Už jenom připravovat taktiky a přemýšlet o jiných soupeřích je součástí toho být profesionální hráč počítačových her.
Stále ovšem studuješ informatiku v Brně. Dá se to s profesionálním hraním skloubit?
Je to hodně složité. Už minulé pololetí jsem měl velkou absenci a musel dělat doklasifikační zkoušky, které jsem zvládl bez větších problémů. Samozřejmě jsou ale učitelé otrávení, že často nejsem ve škole a že na to kašlu. Už jenom učit se a trénovat šest až sedm hodin denně je dost náročné. Mám dny, kdy jdu spát třeba ve dvě ráno, vzbudím se v sedm a jdu do školy. Tam pak žiji celý den na kávě. Momentálně to však se školou řeším a snažím se domluvit individuální plán s tím, že by mi promíjeli pátky a pondělky, kdy cestuji kvůli lize do Německa a zpátky.
Jak se rodiče staví k tomu, že mají doma profesionálního hráče počítačových her?
Ze začátku s tím měli velký problém, moc o tom nevěděli a nevěřili, že dostávám zaplaceno za hraní počítačové hry. Pro starší generaci je to něco nepochopitelného. Po třech měsících mi ovšem začínají trošku věřit, taťka mě už plně podporuje, mamka je ale učitelka, takže musím dodělat maturitu, jinak nic nebude.
Předpokládám, že nebudeš hrát věčně. Co bys chtěl po skončení progamingové kariéry dělat?
Když ukončím kariéru, chtěl bych v této sféře setrvat. Buď být analytikem nebo manažerem nějakého týmu, případně pracovat pod vydavatelstvím Riot Games. Bývalým profesionálům totiž nabízejí práci, kdy mohou být například komentátorem, analytikem nebo pracovat v jejich kanceláři a spolupodílet se na dalším vývoji hry.
Leave a Reply