Rozhovory s hráči vydáváme pravidelně každou chvíli. Tentokrát jsme pro vás ale připravili něco extra! Vyzpovídali jsme Karla „Pigi“ Potužníka, muže, který „za oponou“ ovlivňuje chod našeho modrého týmu déle, než co většina z našich hráčů a fanoušků tuší, že nějaký e-sport vůbec existuje. Pojďte se s námi dozvědět, co si o současné scéně myslí pravý odborník!
Ahoj! Jsi jednou z hlavních tváří eSuby… Jak dlouho už „kopeš“ za modrý tým?
Ahoj tobě i čtenářům. Tu otázku jsem očekával, ale vlastně už ani přesně nevím. Dá se to určitě dohledat. Už to bude okolo deseti let, minimálně! Takže celou věčnost!
Jak ses dostal k progamingu a co tě potom nalákalo právě do eSuby?
Tak za to může můj kamarád a spolužák z vysoké (jo, až na vejšce), který mi ukázal online střílečku, kterou hráli s klanem (tak se v paleolitu říkalo herním týmům). Byl to vlastně mód do Wolfenstein: Enemy Territory. Jmenovalo se to True Combat: Elite a jednalo se vlastně o takovou „reálnější“ variaci na CSko. Po tom, co scéna okolo této hry začala upadat, jsme přesedlali na Team Fortress 2. No, a jelikož jsem byl aktivní a zápalený do všeho, tak jsem o té hře psal a zapojoval se do organizace eventů. Prostě všechno. Až mě napadlo ji propagovat jako progamingovou i na eSubě. Napsal jsem klukům a ti mě „nechali“, abych si o této hře psal články. Asi se jim líbilo, jak píšu, nebo spíš neměli lidi, a tak mě oslovili s tím, abych psal i o dalších hrách a věcech okolo eSuby. No, a postupně jsem se rozkoukal a už jsem měl na starosti organizační věci v eSubě. Taková mala Odyssea.
Jaký je přesně obsah tvé práce u nás?
Aktuálně je toho méně, mám práci a obecně hodně věcí v RL, ale stále se snažím pomáhat s věcmi okolo herních sekcí. Probírání sestav, řešení interních záležitostí, přípravy na turnaje a LANky a tak podobně. Snažím se být prostředníkem mezi jednotlivými částmi eSuby. A že jich je požehnaně 🙂
Přemýšlel jsi někdy o přestupu do jiného týmu nebo o úplném ukončení kariéry v oblasti e-sportu?
O přestupu do jiného týmu jsem nikdy neuvažoval. Když na něčem takovém dělám, považuji to za „své dítě“ a nechci to opouštět jen kvůli tomu, že je někde problem, nebo protože mi někde kamarád dává nabídku. Když do něčeho investuju svůj čas, tak to přeci jen tak nevyhodím a nejdu dál. Jediná taková varianta by byla v případě, kdybych plánoval se z gamingu úplně stáhnout, nebo utlumit své aktivity. Pak by dávalo smysl předat žezlo někomu, kdo do toho dá maximum. I tak bych ale sledoval jak se mu to daří a byl ochoten pomoci. Což se vlastně dostáváme k druhé části otázky. Ukončení kariéry ve vedení týmu určitě je jedna z variant, o kterých uvažuji. Mám na to věk, živí mě něco jiného a mám spoustu dalších aktivit, které přímo či nepřímo souvisí s gamingem. Navíc mám trochu problém s tím, jak současné „hráčské hvězdy“ přistupují ke svým úkolům, takže by to možná bylo i v tomto ohledu bezpečnější 😀 No, uvidíme, jak se to vyvine.
Jakou „éru“ bys označil za dosavadně nejvyšší špičku pro náš tým? Kdy nám to nejlépe hrálo? 🙂
Těžká otázka, protože každá doba měla něco do sebe. CoD éra, kdy eSuba válcovala československou i evropskou scénu, byla super. Stejně jako další období okolo úspěšných CS sestav nebo Starcraftu. To vše byly super časy. Ale i v „moderní době“ se eSubě daří a má za sebou skvělé úspěchy. Ono když se podíváte na kterýkoliv uplynulý rok, tak tam je tolik úspěchů, takže se nedá vybrat jen jedno období. Jasně, kritici si najdou neúspěchy, ale o tom to je taky. Nemůžete jen vyhrávat. Musíte ochutnat porážku, aby vítězství chutnalo ještě lépe. Takže špičkový je celý „život“ eSuby.
A jaká z her, ve kterých eSuba válí či válela, byla nejblíže k tvému hráčskému srdci?
Osobně jsem toho asi nejvíce nahrál v CS:GO. Mám rád týmové hry. Strašně mě ale bavil i Starcraft 2. Takže asi tyto dvě hry.
Mluvíš o přístupu „hráčských hvězd“, který neschvaluješ. Můžeš nám tento trend trochu více rozebrat? A vidíš ty tendence jen u nás, nebo i v ostatních týmech?
Ty tendence nejsou jen u eSuby, vidím to i jinde. Víš, nechci znít jako důchodce v metru, ale když jsem začínal, hráči jezdili po LANkách za svý, i když tam mohli vyhrát maximálně myšku. Vyrazili ve 2 ráno do Prahy a vraceli se před půlnocí vlakem zpátky domů. Tehdy by dali cokoliv za možnost vydělávat si hraním. Dnes jsme se konečně i u nás k této možnosti pomalu dostali. A najednou jako by o to někteří hráči nestáli. Chybí tu drajv a trocha toho sebeobětování ve prospěch týmu. Prostě občas udělat něco navíc. Ale to je jen otázka času. Je to o soustavné práci s hráči, které musíme naučit, co to znamená podpis smlouvy, co to znamená “živit se hraním”. Stejně jako v jiné práci to totiž není vždy jen zábava. A to je pro všechny lidi v managmentu týmů obrovská výzva. Pracujeme s mladými lidmi, kterým často chybí základní sportovní a pracovní návyky. Jsou často v pubertě (někdy i do svých 25 😉 ) a samozřejmě musí (nebo by měli) myslet i na vzdělání.
A nemyslíš, že takové chování jde jednoduše ruku v ruce se vzrůstající popularitou e-sportu? Přeci jen před těmi pár lety byli e-sportoví hráči „nerdi“, kteří dělali něco zvláštního, a dnes už jsou z nich v podstatě „řadoví sportovci“ s nárokem na vyšší plat a péči.
Spíš je to kombinace. Kombinace mládí a “hvězdného pocitu”. Snažíme se s nimi pracovat, dokonce máme k dispozici i mentální kouče, ale někdy prostě osobnost člověka převládne. Vidíme to ostatně všude okolo u streamer a youtuberů a ani hráči tak nemohou být výjimkou. Jsou hráči, kteří jsou dostatečně chytří a odolní na to, aby se s tím dokázali vypořádat, a pak jsou hráči, kteří tomu úplně propadnou. Stejně jako u sportovců. I u nás najdeme hráče typu Petr Čech a také spoustu těch, kteří by se dali srovnat třeba s takovým Limberským 🙂
Jaké změny bys e-sportu v ČR v příštích dejme tomu pěti letech přál?
U nás se bude muset změnit přístup na několika frontách. Zejména u veřejnosti, pro kterou je gaming pořád jen podivnou zábavou. I když lehké zlepšení vidíme. Kupodivu bude změna nutná i u organizátorů eventů, kteří zatím spíše fungují tak, že jedou na sebe a moc toho nevrací zpět do hráčů a týmů. V neposlední řadě se budeme muset změnit i my všichni, co se o ten gaming u nás staráme. Naše myšlení je často ještě na úrovni nadšenců. Necháváme se tím hodně ovlivnit a neumíme myslet tvrdě ekonomicky a prakticky. Občas je prostě potřeba být tvrdými obchodníky a vyjednavači, abychom se posunuli. Nedělám si iluze, že se tohle všechno stane přes noc. Přesto je mi ale jasné, že se gaming u nás posouvá vpřed. A za pár let? To tu snad budeme mít kolem pěti profi týmů, které spolu budou zápasit před zraky (deseti)tisíců online diváků 🙂
Ty už jsi na něco takového asi staré železo, i když kdo ví (smích), ale kdybys měl třeba jednou děti, byl bys hrdý, kdyby z nich vyrostli e-sportoví hráči? Podporoval bys je?
Až budu mít děti, tak je nechám dělat to, co je bude bavit. Určitě budu chtít, aby součástí jejich života byla i nějaká forma klasického sportu, ale pokud se rozhodnou jít e-sportovou cestou, podpořím je. Myslím, že jak sport, tak vzdělání i e-sport se navzájem doplňují. Ale budu hlavně rád, pokud budou zdravé 🙂
Leave a Reply