Daniel „PoweR“ Strmiska byl na přelomu ledna a února v USA, kde se zúčastnil Masters Tour v Arlingtonu. Po následném cestování se již vrátil domů a my vám přinášíme rozhovor o tom, jak si užil turnaj i samotné cestování po Americe.
Ahoj, máš za sebou cestu do USA, jak se zpětně díváš na celý výlet?
Čus, celou cestu po USA jsem si strašně moc užil. Byla to zasloužená tří týdenní dovolená po dokončení VŠ a slušně jsem si hlavně po psychické stránce odpočinul po výplachu mozku po státnicích. Bylo to fakt potřeba, státnice jsou velké vypětí a stres. No a z pohledu hráče jsem na jednu stranu rád, že jsem se kvalifikoval a dostal se s kartičkama až do USA, kam bych normálně určitě neletěl, ale na druhou stranu turnaj se mi nevyvedl, i když jsem se herně cítil dobře. Každopádně mě ale „high stake“ Hearthstone strašně bavil a jsem odhodlaný makat na kvalifikacích na další Masters Toury.
Vůbec to nebylo jenom o hraní, za Velkou louži jsi vyrazil s předstihem, kdy jsi cestoval, hrál a poté znova cestoval. Bylo pro tebe složité navyknout si na systém v USA, poprat se s jetlagem a poté podat co nejlepší výkon?
No vzhledem k tomu, že pracuji na směny a jsem zvyklý střídat režim den/noc, tak to až takový problém nebyl. Ale určitě hodnotím pozitivně, že jsem do USA letěl už 5 dnů před turnajem a každému bych to doporučil. Trocha aklimatizace se určitě hodila. Třeba na Faelim bylo vidět, že v pozdějším odpoledni (u nás už hluboká noc) mu ubývalo sil a byl rád, že si dal večeři po turnaji a šel hnedka spát.
K samotnému turnaji, který se odehrál v Texasu. Předpokládám, že už i prostory byly trochu jiné, než jsi byl třeba doposud zvyklý. Bylo tomu tak?
Hrálo se na stadionu, který byl udělaný přímo pro esport. Bylo to tam fakt hezký, ale řekl bych, že srovnatelné s podmínkami na Dreamhacích ve Švédsku/Španělsku.
Master Touru se zúčastnilo vice než 300 hráčů, jak to bylo zvládnuté po organizační stránce, byl jsi spokojen s tím, jak vše šlapalo? Co říkáš na stream na YouTube?
Někteří hráči se nakonec nedostavili (výdaje si musíme hradit sami a bez teamů/sponzorů to může být zejména pro studenty náročné), takže hráčů bylo cca 250. Každopádně stejně je velké číslo, které museli narvat do prostor stadionu. Ale Blizzard byl připraven, všechno šlapalo jako hodinky.
Přechod Blizzardího esportu na Youtube je kapitola sama pro sebe a já nemám dostatek informací, abych to mohl hodnotit. Ale faktem je, že promo streamu akce samotné bylo bídné a oproti číslům, na které jsme zvyklí z podobně velkých turnajů, byla sledovanost cca desetinová (cca 5000 diváků v peaku), což je určitě neúspěch. Uvidíme, jak se s tím Blizz popere do budoucna. Až čas ukáže, jestli byl přechod z twitche na youtube geniální tah anebo propadák.
Teď už k zápasům. Ty jsi bohužel skončil po prvním dni, co se tam stalo?
Jojo bohužel jsem neprošel přes první den a skončil těsně před branami se skóre 2-3 (3-2 bylo nutné pro postup do dalšího dne). Lineup byl podle mě dobrý a chyb jsem taky moc nedělal, hrálo se mi fakt dobře. Bohužel v prvním kole jsem prohrál 2-3 s Alanem, do kterého jsem byl sice favored, ale měl celý turnaj fazónu a došel až do Top4 (takže s trochou štěstí postoupí do Grandmasteru). Tudíž začátek 0-1, což je ve swiss formátu zlý sen. Pak mi ale přálo štěstí a další dva soupeře jsem rychle sestřelil, takže to vypadalo za stavu 2-1 hodně nadějně. 4. kolo jsem potkal pro mě neznámého hráče, který se s koumáním lineupu moc nepáral a vzal prostě 4 hyperaggro decky, které jsem tak úplně neočekával a lineup jsem měl zaměřen spíše jinam. Dostal jsem hrozný stomp 0-3 asi za 10 minut, nemohl jsem nic udělat. (aggro převládá dost v kvalifikacích, protože to hrozně šetří čas a můžete odehrát o to víc kvald, nicméně dle mého soudu nejsou zas tak silné a člověk si dost času moc HS nezahraje a je závislý extrémně na prvních 4-5 kartách v každé hře).
Takže stav 2-2 a mě čekal poslední zápas o udržení v turnaji. Vyfasoval jsem strašně silného soupeře, bývalého mistra světa z Tchaj-wanu a zároveň grandmastera Tom60229. Nicméně i přes zvučné jméno jsem si věřil. Poprvé byl proti mně lineup, který jsem vyloženě targetil a do kterého jsem byl dost favored. Bohužel Tom mi dal docela lekci Hearthstonu, hrál fakt precizně a zároveň mu chodily karty (hned v první hře moje Galakrond Rouge proti jeho Highlander Galakrond Roguně, kde soupeř má o polovinu méně invokovacích karet, ale stejně mi dal turn 7 plně aktivovaného Galakronda). Takže teda bohužel 2-3 a konec v turnaji.
Předpokládám, že spokojenost asi úplně nebude, i když už samotná kvalifikace byla určitě úspěch. Co změnit do příště aby to dopadlo ještě o kousek lépe?
Spokojený určitě nejsem, nicméně „highstake“ Hearthstone si člověk nezahraje úplně častokrát, takže další parádní zkušenost. Tohle byl můj cca 7.-8. velký mezinárodní turnaj a myslím, že na každém se cítím lépe a lépe. Navíc teď už mám hotovou školu a budu mít na HS o něco víc času. Příště se zkrátka zkusím lépe připravit a uvidíme. Doufám, že v 2020 urvu nějakej pořádnej úspěch.
Jeden z tvých soupeřů byl hráč NoHandsGamer, který i přes svůj handicap hraje opravdu skvěle. Popsal bys nám, jaký to byl pro tebe zážitek s ním poměřit síly?
NoHandsGamer je borec, co může jen opravdu limitovaně používat svoje ruce a HS hraje přes snímání pohledu přes speciální brýle a místo tlačítek myši používal pedály na podlaze. Určitě jsem k němu cítil velkej respekt, že i přes tohle všechno zvládá hrát HS na prakticky nejvyšší úrovni.
Po turnaji ses opět vydal cestovat, co všechno jsi viděl?
Bylo toho fakt hodně. Ve zkratce: Podíval jsem se celkem do 6 států (New York, Texas, Kalifornie, Utah, Nevada, Arizona), navštívil 5 nároních parků (Yosemite, Sequoia, Death Valley, Grand Cannon, Zion), najezdil po USA přes 3000 km a navštívil 4 velká města (New York, San Francisco, Los Angeles, Las Vegas).
Kdybys měl vybrat třeba tři místa, která se ti líbila nejvíce, nebo se ti líbil třeba jejich příběh, která by to byla?
Nejvíc se mi líbilo v národním parku Zion v Utahu. Je menší než ostatní, ale jsou tam fakt parádní treky nádhernou přírodou. Líbilo se nám tam tak moc, že jsme se rozhodli zdržet o den déle, než bylo v plánu. Další místo, na které budu vzpomínat, je Golden Gate bridge v San Franciscu, fakt epesní most a my zrovna chytili „golden hour“, kdy na rudej most pere slunko a Golden Gate vypadá fakt jako ze zlata. No a top3 uzavřu národním parkem Sequoia, kde rostou až 90m vysoké sekvoje, stát pod nimi je opravdu supr zážitek.
Naopak máš nějaké negativní vzpomínky? Je něco, co se ti opravdu nelíbilo v USA?
My jsme v USA skoro každý den chodili na jedno jídlo do nějaké místní restaurace a za 3 týdny jsme jen v jedné jedli normálním příborem z normálního talíře. Jinak člověku i dost drahý flák masa ve vyhlášeném Smokehousu donesou v plastovém talíři a člověk to pižlá plastovým příborem a nápoj pije z plastového kelímku s plastovým brčkem. Vůbec se nedivím, že USA patří k top znečišťovatelům planety. Na tom by měli amíci zapracovat, což se za prezidentování Trumpa, jen těžko bude konat.
Zpátky tak trochu do reality. Co tě čeká v následujících týdnech?
Aktuálně tryhardím kvalifikace na švédský Masters Tour, kam bych se strašně moc chtěl dostat a brzy začne MČR sezóna. V osobním životě, mě pak čeká 21.3. svatba, takže si budu muset zvykat na nošení prstenu. 😀
Leave a Reply