Na slovíčko s Alžbětou Trojanovou

Ahoj Bětko, předpokládám, že tě tady víceméně asi každý zná, ale i přes to tě poprosím o pár větiček k tvé osobě – jak se máš, co děláš a tak dále.
Ha! No, mám se dobře, jsem optimista, takže zastihnout mě v nenáladě je celkem těžký. Ale díky za optání! Jinak právě teď jsem na internetu, dělám s tebou rozhovor a… no, dobře, chápu, tohle není asi to, co chceš slyšet. Většina lidí mě asi bude znát hlavně jako moderátorku pořadu Re-Play, kromě toho ale ještě píšu do časopisu Score a pro časopis ABC připravuju sekci o hrách. Krom toho pracuju jako marketingová asistentka v jedné firmě a ještě do nedávna jsem studovala na VŠ, kam doufám, že se jednoho dne vrátím.

Tak hlavně, že je sranda, to je dobře. Do role moderátorky se člověk nedostane jen tak, jak se to podařilo tobě? Byl to tvůj cíl, záměr? Nebo jsi prostě šla doslova na konkurz a bylo, jak se říká, vymalováno?
Vůbec. Re-Play jsem sledovala ještě před tím, než šel na Prima Cool a ten pořad se mi líbil, ale ani ve snu mě nenapadlo, že jednou skončím jako jeho moderátorka. Jenže jsem měla šílenou kliku. Když se pořad přesunul pod Primu, měli požadavek, aby hlavní moderátorka byla klidně i míň zkušená v oblasti vystupování v TV, ale aby hlavně věděla o čem mluví. Tehdy to moderovala Tereza Ročeňová, která byla ostřílená profesionálka (můžete jí slyšet na rádiu Dance), ale hry zásadně neprožívala. Takže začali hledat někoho jiného. Já pracuju jako herní novinářka už osm let, a protože nás děvčat moc není, Vojta Novák si vzpomněl na mě. Zeptal se, jestli bych do toho případně šla (kdo by sakra nešel!), udělali jsme kamerové zkoušky a čekalo se, jestli mě Prima zkousne (i přes mojí zoufalou nezkušenost). Kupodivu jsem se jim líbila (což nechápu, doteď se na první díly nemůžu koukat), a tak to celé začalo.

Začátky byly, jak to tak bývá, určitě krušné. Byla si hodně vystresovaná nebo naopak klidná? Pamatuješ si konkrétně na nějakou vtipnou situaci na úplném startu tvé kariéry moderátorky nebo nějakou slušnou botu?
Klidná jsem rozhodně nebyla, ale snažila jsem se. A časem se to nějak poddalo. Jinak takhle mě napadá asi hned první natáčení, kdy našemu režisérovi rodila akorát žena, takže musel do nemocnice a my natáčeli sami na autodromu s Martinem Semerádem. Byl u toho celý jeho tým, všichni na nás civěli, co teda předvedeme a já to samozřejmě neuvěřitelně často kazila. Do toho sněžilo, byla příšerná kosa a vůbec. Nechápu, že jsme ten první díl nějak zvládli.

Re-play samozřejmě nemoderuješ sama. Po tvém boku stojí Mikoláš Tuček. Víš alespoň nějak částečně, jak probíhala jeho cesta k vytvoření nyní velmi populární moderátorské dvojice? Kdo z vás je ten větší tahoun? Kdyby si měla tu možnost na něm cokoliv změnit, co by to bylo?
Mikoláš není moderátorský nováček, dělal už dřív Score LIVE a moderoval i GamePage, takže to byl v podstatě jen další přirozený vývoj jedné z mnoha jeho aktivit. Já jsem za to jedině ráda, myslím, že lepšího parťáka bych si nemohla ani přát. Jinak větší tahoun… To záleží. Tukan má jednoznačně víc zkušeností, ale myslím, že se oba tak nějak doplňujeme. No a co se týče změn – já myslím, že Mikoláš měnit nepotřebuje. Od té doby, co shodil ten pedofilní knír, jsem spokojená.

Paříte spolu nějaké hry nebo máš raději singleplayer a mulťáku moc neholduješ?
Tady je hlavně ten problém, že Mikoláš je především PC hráč, zatímco já hraju na konzolích. Ale je pravda, že multiplayer není úplně můj šálek čaje. Obecně mě baví asi jenom horda v Gears of War 3.

Když jsme se tak hezky dostali k těm hrám – co aktuálně hraješ? Povedlo se ti v některé hře, klidně starší, absolutně vyhořet? Jinak proč máš raději konzole než PC? V čem vidíš hlavní výhodu a rozdíly?
Momentálně mám rozehraného Hitmana, ale teď před Vánoci je to peklo. Mám šílený seznam restů, co jsem chtěla zahrát a straší mě. Chtěla bych ještě dát určitě Far Cry 3, a pak tituly, co jsem letos nestihla jako je Max Payne 3 a Deus Ex 3. 

Jinak absolutně vyhořet… no, myslím, že třeba multiplayer Halo 4 byl dost zoufalý, co jsem zkoušela. FPS mi nejdou, jsem v tom levá (ale doufám, že se můžu schovat za gamepad). Každopádně to byla celkem velká potupa. Nakonec jsem byla spokojená, když jsem za hru aspoň někoho jednou sejmula.
 
No a proč konzole… Já vím, že to u nás není zrovna populární, ale má to několik důvodů. Na konzolích jsem vyrůstala (doma jsme měli Segu Megadrive), baví mě hrát s ovladačem víc než s klávesnicí a myší (jo, FPS není můj šálek čaje), výběr her (God of War, Uncharted, Gears of War…), naprostá pohodlnost (prostě strčím disk do mechaniky a jedu), není potřeba řešit stáří mého hardwaru, navíc jsem ráda v obýváku, válím se na gauči a hraju. S tím je spojená i jistá sociálnost. S přítelem se navzájem koukáme, jak ten druhý hraje. Oba nás to baví. U PC bychom si dýchali na záda u stolu s jedním monitorem. To je na prd. 

Na druhou stranu, myslím, že kdybych doma měla i nějaké pořádně nabušené herní PC, asi bych se nezlobila. Zkoušela jsem Battlefield 3, když jsme dělali Boost My PC a vlastně mě překvapilo, jaký je to obrovský rozdíl a jak je příjemné, když máte profi vybavení. Když to ale vezmu kolem a kolem, stačí mi investice do konzolí. Už takhle nestíhám věci, co bych ráda, ještě k tomu přidat tu řadu her, co jsou PC only…

Když by byla řeč o oblíbené hře, tak která by to byla? Naopak jakou považuješ za zcela nejhorší, co jsi kdy pustila?
No, oblíbených her mám strašně moc a pořád nevím, která je asi ta nejvíc. Na blogu mám když tak seznam, ale rozhodně jedny z nejvíc oblíbených jsou Prince of Persia: Sands of Time, Burnout Takedown, Dead Space, Gearsy 3, série God of War, Uncharted 2 a 3 a samozřejmě Assassini.

A co nejhorší jsem pustila? Asi většina her podle filmů, které člověk musí zrecenzovat, jsou dobré peklo. Ale těm nejhorším kravinám jsem se vyhýbala jak čert kříži, takže naštěstí nemám co vyprávět.

Příteli asi vyhovuje tvé pařanské zaměření, ale co vůbec říkají tví známí, rodiče, kamarádi? Přeci jenom, pořád to v dnešní době není úplně standardní, ačkoliv třeba mně to tak vůbec nepřijde, i když to bude tím, že v tomto odvětví také už nějaký ten pátek pohybuji.
Kamarády mám téměř všechny z herní branže nebo alespoň z fandomu, takže chápou. Rodiče – od té doby, co jsem v televizi, jsou samozřejmě pyšní. A díky tomu projevili také zájem o moderní hry, což mě těší. 

Relativně špatnou zkušenost mám tak jenom ze školy. Na střední jsem měla dost intelektuálně založené spolužáky, kteří to moc nechápali, a první vysoká na tom byla dost podobně. Na Fakultě sociálních věd, kam jsem pak přešla, to bylo ale podstatně lepší.

Jo, a málem bych zapomněla. Asi před pěti lety jsem hledala práci na půl úvazku někde v marketingovém oddělení. Pozvali si mě z TESCA, ale nakonec z nich vypadlo, že se jenom chtěli podívat na tu exotku, co má zkušenosti jenom z oblasti her.

Takže kromě moderování RE-PLAY je součástí tvé profese i psaní pro herní magazín SCORE. Jak dlouho pro tento časopis pracuješ, kterou rubriku máš na starost a jakou nejnovější věc si od tebe v aktuálním díle můžeme přečíst?
Pro SCORE píšu asi poslední rok, mám tam trvalý sloupek Alžbětinec, což je takovej můj gender koutek, kde vypouštím lítou feministku ve mně. Teď jsem se začala taky starat o rubriku Konzole, což je pro mě naprosto ideální. No a v posledním čísle je ode mě například recenze na The Walking Dead. Což je mimochodem taky jedna z her, z nichž jsem naprosto nadšená.

Zeptám se docela klasicky, ale kudy vůbec vedla tvá cesta k psaní? Říkáš, že se tomu věnuješ již osm let. Prostě si měla potřebu se podělit o své názory ke hrám nebo byl tvůj sen se tímto jednou živit?
Já se věnuju psaní vlastně od mala. Už od první třídy, kdy jsem na konci školního roku smolila na psacím stroji časopis pro třídu. Vždycky mě psát bavilo, takže práce herní novinářky byla naprosto ideální. Dvě věci, co mám ráda, najednou. Mám štěstí, že se mi to povedlo.

Uvažovala si třeba nad prací klasického redaktora – psát o dění ve světě, u nás? Například na iDnes a podobně?
Být klasickou novinářkou mě v podstatě děsí. Rozhodně mi chybí takový ten investigativní drive. Bavilo by mě psát o filmech, ale taková ta vysoká novinařina ve stylu Boba Woodwarda – to opravdu není nic pro mě.

Nedávno jsme tě mohli vidět na akci ASUS FINALS 4, to pro tebe asi byla trochu jiná zkušenost, než natáčení, což?
Asus Finals bylo rozhodně jiné než natáčení, ale na druhou stranu spolu s Re-Play přišla i příležitost moderování různých herních akcí, takže to nebylo poprvé, kdy jsem se něčeho podobného účastnila. Ostatně asi měsíc před tím jsme s Mikolášem uváděli MČR v Seči. Je to prima, bohužel v obou případech nebyl moc čas na přípravu a většina toho je hektická improvizace. Ale to k tomu patří.

Obecně tvůj pohled na gaming. Jak ho vnímáš? Bavilo by tě ho třeba blíže sledovat a psát i o něm? Vidíš v něm budoucnost, že bude jednou plnohodnotně podporován a nebude se na něj dívat skrz prsty?
Mně se to strašně líbí. Problém je, že se týká her, které vůbec nehraju, takže v tom nemám pořádně přehled. Ale popravdě, poslední dobou mě to začíná štvát. Svůj pohled na FPS asi nezměním, ale třeba Dotu nebo SC jsem i uvažovala, že bych aspoň měla zkusit, když už nic jiného. Je to obrovská součást herního průmyslu, a to že jde v podstatě kolem mě, považuju za obrovskou chybu.

StarCraft II bych určitě doporučil, docela návyková hra i ke sledování. Takže existuje možnost, že tebe a elektronický sport budeme vídat třeba častěji? Ve světě v podobné roli funguje řada dívek, bylo by fajn mít v Česku takovou zástupkyni.
Já myslím, že v Česku takových zástupkyň je dost, ne? Každopádně, jestli se tak stane u mě, nevím. Nechci něco slibovat. Znám se. Jsem brutální mistryně v prokrastinaci!

Myslel jsem vyloženě profi moderátorku, reportérku. Hráček je u nás samozřejmě dost, ale právě na scéně chybí nějaká slečna v tomto směru, tak třeba se jednou dočkáme. Prokrastinace.. to už jsem někde slyšel, v čem tě brzdí tentokrát?
No, tak to je asi pravda. Na takovou pozici to ale vyžaduje hodně času a péče. Jsem rozlítaný člověk. Dělám hromadu věcí, každou tak na půl. A pak ještě brutálně utápím čas brouzdáním na netu. To je můj největší nepřítel. Ale díky tomu aspoň vím, že mrkev byla původně fialová. Ehm. Ne, že by to bylo k něčemu dobrý.

Fanoušci by mě ukamenovali, kdybych se nezeptal, takže zkoušela si někdy League of Legends? Nebo viděla si tuto MOBA hru?
Ha! LoL znám, ale jenom zběžně. Nezkoušela jsem, ale tak… nikdy neříkej nikdy.

V českém herním světě jsi velkou celebritou. Máš svůj blog, Facebook, Twitter, tisíce fandů, ale pořád žádný vlastní YouTube channel? Kde je problém? Není chuť dělat videoblogy nebo dnes dost populární Let’s playe?
Určitě něco takového v plánu je. Videoblog nevím, ráda bych taky, ale vyžaduje to celkem přípravu, teda za předpokladu, že nechci, aby to vypadalo amatérsky. Let’s Play bych teď ráda rozjela hlavně na konzolích, přeci jen je toho pořád ještě míň, než PC, což mi ve výsledku hraje do karet. Jak to ale celé dopadne, to se ještě uvidí.

Co má jinak Alžběta za koníčky kromě her? Provozuješ nějaký sport? Oblíbená hudba, filmy, knížky? Řekni nám o sobě něco víc!
Jinak sport! Bože chraň. Na to jsem strašně líná. Navíc mi nikdy nešel a soutěživí spolužáci mi to celkem znechutili. U hudby jsem v podstatě jen konzument, než že bych to nějak prožívala víc než pár soundtracků a rádio v autě, ale filmy a seriály – to je moje. Nejoblíbenější je pak asi hlavně Pán Prstenů a Hry o trůny. V 15 jsem byla tvrdá fantazačka, co jezdila na LARPy a dřevárny, to už sice nedělám, ale láska k tomuhle žánru mi rozhodně zůstala. Stejně tak i knížky vyhledávám hlavně s tématikou fantasy a sci-fi. Krom toho mě baví i komiksy. Ostatně, můj přítel jeden kreslí na motivy povídek Ondřeje Neffa a říkám vám: bude to pecka! Ještě mě baví focení. A taky jsem šílená kočkařka. Jednou skončím jako ta pošahaná paní ze Simpsonů. „Chcete kočkůůůůů?! Huehueheuhue!“

Zanedlouho nás čeká volba nového prezidenta, máš už svého favorita nebo to považuješ za zbytečný cirkus a je ti v podstatě jedno, kdo tam bude sedět?
Volbu prezidenta upřímně nechápu, neskutečně mě to štve. Dává to smysl u států jako je USA, kde funguje prezidentská forma vlády, ale v parlamentní republice mi to přijde jako zbytečná zátěž občana. Každopádně volit půjdu, i když jedinou motivací je pro mě asi antihlas Zemanovi. Opravdu takového prezidenta nechci. Kandidáta nemám, v jednu chvíli mi přišla zábavná představa mít na Hradě Vladimíra Franze, jenže pak jsem ho slyšela mluvit a přešlo mě to. Dlouho pro mě byla favoritkou i Zuzana Roithová, která má celkem rozumné názory. Bohužel je ale poměrně radikální, co se týče manželství gayů a potratů, a to je pro mě problém. Ne, že by to zásadně mohla ovlivnit, ale v 21. století si myslím, že takové názory společnost nepotřebuje. V tuhle chvíli nevím, uvidím až se to bude víc blížit. Spíš se snažím najít menší zlo.

Možná se toho vlastně ani nedožijeme, když má být ten konec světa – ostatně co ty na to?
Konec světa? Mně se strašně líbí, co mi kdysi řekla moje máma: „kdyby měl svět skončit pokaždé, co to někdo oznámí, nejsem tu už asi 30x“ Každopádně nesouhlasím se svým přítelem, co má na to trochu názor jako Morlor z Nekonečného příběhu: „Aspoň by se něco dělo.“ Post-apo mi vyhovuje jenom ve hrách a knížkách.

Mnoho lidí si toho určitě všimlo a tak se určitě zeptám, kolik máš doma šátků na krk?:) Téměř pokaždé máš jiný, sbíráš je?
Ha! Všimlo, jo? No, je to trochu obsese, to přiznávám. Kromě šátku mám zatížení ještě na kozačky, které nosím taky skoro nonstop. Myslím, že to je někde zakořeněné z dětství. Dobrodruzi měli přece vždycky šátek a kozačky. Doma mám ale relativně normální množství, jenom to pořád střídám.

Ani ne za týden tu máme Vánoce. Máš už nakoupené dárky, pečeš cukroví a co si přeješ od Ježíška?
Nakoupeno mám z části, ale ještě to potřebuju trochu doladit. Pár dárků schází. Nejhorší je pro přítele, protože jsem si vymyslela takovou složitou opičárnu. Cukroví nepeču, vždycky nás zásobí rodiče, jak moje, tak přítele, tak nám to vystačí na dlouho. A jinak od Ježíška si letos přeju tablet. Jestli jsem ale byla na to dostatečně hodná, to nevím. Snad jo!

No, to doufej! Každopádně jsme se dostali na úplný závěr našeho rozhovoru, takže bych ti chtěl moc poděkovat za tvůj čas a popřát ti hezké svátky. Pokud chceš ještě něco někomu vzkázat, tak máš prostor. Měj se!
Já gratuluju všem, co se prokousali až na konec toho rozhovoru. Mám pocit, že to je pořádná dávka textu. Tak díky moc, že jste si o mně přečetli. Jinak ještě malé self-promo. Jestli vás to zaujalo, mrkněte na můj Twitter (kam píšu), nebo Facebook (kam více méně dávám hlavně obrázky). A díky za tenhle rozhovor i tobě!