Limbo – černobílé dítko osudu

Jsou
hry, které bez jediného ohlédnutí přejdou tucty hráčů a pouze ten, kdo
je dokáže udržet pod dozorem se nepřipraví o kousky schopné natrhnout
kožich třeba slavnému Call of Duty. Samozřejmě, ne v grafice, nebo v
počtu hráčů, ale v úžasné atmosféře a originálnosti, která vám dá žilou a
stanete se na dané hře závislí až pod podlahu. Limbo je jedním z těchto
kousků a ukázkovým způsobem na sebe upozornil nejprve na Xboxu a nyní
se vydal i do prazvláštních vod digitální distribuce na počítačích a
také na Playstationu 3. Ztratil tím snad něco ze svého kouzla?

Když to
přebereme od začátku, uvidíme studio Playdead. To se zřejmě nechalo
inspirovat naprostým nedostatkem kvalitních indie her pro Xbox Arcade a
vytvořilo něco nového. Hráči po vydání Limba o hře prakticky nic
nevěděli a ani se o ni nezajímali. Recenzenti však museli vzít tento
titul pod svá černočerná křídla a v naprosté většině vytáhli recenzi
tahající Limba z jam pekelných oslnivým způsobem přímo před hráče. A tak
to všechno začalo. Veškeré hráčstvo na Xboxu si užívalo, jenže co ti,
jenž byli obdařeni pouze konzolí PS3, nebo PC? Ti si museli počkat až do
této chvíle, kdy se tento „downloable“ kousek ukázal nejen na
Playstationu, ale i na Steamu.

Pro
podobné hry obvykle nebývá stěžejní příběh. Limbo zde možná není
výjimkou, ale dokáže zazářit právě jeho podáváním na zlatém podnose. Hra
však jistou „klasickou“ formu příběhu nabízí. Totiž, jste chlapec,
kterému unesli sestřičku, a rozhodně nejste žádná bačkora, co by si
počkala na příjezd policie. Takže se vydáváte do světa plného nástrah,
zmutovaných pavouků a nestabilních plošinek. Cesta to je strastiplná,
ale vám, jako hráči, bude připadat úžasná. Nic sice není tak jednoduché,
jak se může na první pohled zdát, ale právě zde hra vyniká. Dokáže
překvapit svým zpracováním.

To
hlavní, čeho si při vstupu do hry všimnete, bude bezesporu grafika.
Nejedná se o žádnou černobílou kaši, jak by se mohlo na první pohled
zdát, ve skutečnosti je to jedno z nejúžasnějších grafických zpracování
plošinovky vůbec. To, že má hra pod palcem pouze černou a bílou
samozřejmě není bezúčelné. Perfektně tím totiž doplňuje atmosféru.
Grafická stránka má mnohé přednosti i v samotném pohybu. Hra totiž
skvěle předvádí animace vybroušené do posledního detailu jako diamant.
Tak ladné pohyby hlavní postavičky jste jednoduše ještě neviděli.

O
atmosféře se v případě Limba mohou skládat básně. Hned od začátku se vám
při hraní do zad dostane neblahý mrazivý pocit, který se následně ještě
umocní spolu s nadcházejícími pohromami, ať už v podobě pavouka velkého
jako mrakodrap, nebo o nic méně zmutované vosičky. Hra v těch
minutkách, kdy už vybubláte a ponoříte se do světa za obrazovkou,
přihodí do pozadí hudbu, která zážitek a prožitek ze hry mnohokrát
znásobí. Do toho všeho zase pulzuje grafické ztvárnění a když to vše
posčítáte a roznásobíte, vyjde vám, že takhle hustou atmosféru jen tak
neukrojíte ani kvalitním švýcarským nožíkem.

Ano,
atmosféra tuhosti měsíc starého chleba je vážně skvělý základ pro film,
ale hra si na tom zcela zakládat nemůže. Nejen proto se Limbo snaží
navázat spolu s puzzly, jimiž je tento svět doslova nasáklý. Pokud jste
vlastníkem alespoň lehce funkčního mozku a využijete ho na nezbytné
procento, projití hrou vám mnoho starostí dělat nebude. Je pravdou, že
určitou úroveň složitosti musí logická plošinovka mít, ale té Limbo s
klidem dosáhl. Vpravdě vám nejde zase až tak o to, abyste zachránili
sestřičku, jako spíše o vlastní přežití. Každá obrazovka vám totiž
nabízí zcela nový způsob úmrtí.

Vaši
úhlavní nepřátelé jsou zcela normální lidé, kteří na vás nastražili
pasti. Propadající se kostičky, medvědí pastičky, nebo nepřekonatelná,
pomalu se zatopující prostranství – to není dílkem přírody. Ani ta na
vás ale není krátká. Pokud nad ní budete až příliš ohrnovat nos, sama za
sebe se představí s balvanem kutálícím se přímo proti vám, nebo se vám
zakousne do mozku s červíky, díky kterým smíte jít pouze co nejdále od
světla. A pokud toho nebude málo, pavouci, hmyz, to vše na vás vybafne a
znovu a znovu vás zabije, jen abyste nemohli dojít za sestrou.

Pestrost
prostředí, která pokaždé nabádá ke zcela novému postupu přes překážku
dává mimo jiné možnost si pohrát s fyzikou. „Co se stane, pokud si
zaskáčete na dřevěném prkně zavěšeném pouze dvěma tenkými lanky?“ nebo,
„Projde vámi elektřina, pokud se dotknete svítící železné tyče s
ustřihnutým kabelem?“ Žádné filozofické otázky, odpověďmi jsou jedině
nezastřená fakta. A pokud máte přehled o tom, co se před vámi zrovna
řítí, máte i napůl vyhráno.

Vzhledem
k tomu, že se jedná o hru, kterou by mohl s klidem zvládnout i Flash,
nároky na HW jsou minimální a v tomto směru by s hrou neměl být jediný
problém. Do toho všeho může opět příjemně zasáhnout Steam, přes který je
hra na PC distribuována. Jak je u něj známo, nenechává vás ani chvilku
na pochybách v oblasti achievementů. Obvyklým problémem portování her z
konzolí na PC bývá mimo jiné ovládání. Dobře, 2D plošinovka už značí, že
gamepad nebude příliš potřeba. Ale i tak je v současné době složitě se
ovládajících stříleček příjemné, že k hraní stačí 4 tlačítka.

Co se
naneštěstí týče rozsáhlosti samotné herní náplně, hra je kratší než
tutoriál nezralé adventurky. Do žánru logických skákaček ale přináší
tolik, že ta hodinka, či dvě vám budou zcela stačit. Studio Playdead
nemá přímo vyrýsované plány do budoucna a tak není od věci se zamyslet
nad možným DLC zdarma po vzoru Super Meat Boye, který přinesl i
osvěžující editor. Takové ozvláštnění by samozřejmě hře přidalo na
šmrncu, ale jedná se o pouhé spekulace.

Pokud
tedy budete po dokončení hlavní příběhové linie prázdní jako otesánek po
snědení vesnice, jako dezert vám poslouží HC mód, ve kterém na projití
hrou dostanete limitovaný počet životů. Je to docela nepříjemná
záležitost vzhledem k tomu, že už budete mít představu, jaké nástrahy na
vás v další chvíli čekají. Pravděpodobně však bude lepší využít možnost
plnění achievementů. Ano, je jich pouze 13, ale minimálně tři z nich
vám dají neskutečně zabrat. Poté už ale není jediný důvod, proč hru hrát
znova, což je opravdu škoda.

To ale
neznamená, že si hru jen tak nemůžete spustit a mezitím si něco dělat ve
„Woknech.“ Hra totiž disponuje fantastickou hudební stránkou, která
lahodí uchu a pohladí na duši. Je samozřejmost, že je také základem
zmíněné skvělé atmosféry, což dohromady skýtá úžasný zážitek, ale i v
momentech, kdy jednoduše nemáte co dělat a pouze si sountrack z této hry
pustíte při rekreaci, bude to pokaždé fantastický zážitek.

Co by se
dalo říci závěrem. Hra úžasným způsobem vtáhne do atmosféry pomocí
originální, černobílé grafické stránky, díky soundtracku vám projde
příjemný pocit pěkně od žaludku do srdíčka a ani to, na čem je hra
založena není brak. Spíše naopak, puzzle jsou nápadité, ani příliš
složité, ale zároveň vám nic nedají zadarmo. Tohle je jedna z těch
indie  her, které si zamilujete. Po dlouhé době konečně na všechny velké
platformy, takže nikdo není ochuzen o Limba a jeho smrt na 100 způsobů.
Pro tyto veškeré věci hře s radostí můžeme dát 9/10.

Hodnocení:	9/10