Seriál „svět za oponou eSuby“ pokračuje a nyní nadešel čas na to, abychom si představili „eSubáckou Wonderwoman“, která pro vás zajišťuje exkluzivní rozhovory s členy našeho týmu. Tereza „Jezharra“ Marková kromě výtečných rozhovorů stíhá vyhrávat závody se svými chrty, dříve byla manažerkou esportového týmu a ve volném čase hraje DnD. Jak tohle všechno naše superredaktorka stíhá a jak například nahlíží na naší scénu z pohledu něžného pohlaví? To a mnohem více zajímavého se dozvíte v rozhovoru! Tentokráte v opačném gardu než je Terka zvyklá.
S námi redaktory fanoušci moc do styku nepřijdou, pověz nám tedy zprvu pár slov o sobě. Co tě podle tebe nejlépe vystihuje?
Je to zvláštní… Když se na tohle v rozhovorech ptám já, tak lidé moc neví, kde začít. Já nějak spíš netuším, kde skončit! Jsem holka z Prahy, která ale miluje přírodu a turistiku obecně. Ráda hraju na počítači (duh), čtu knížky (většinou sci-fi a fantasy, teď pracuju na Woken Furies od Richarda Morgana), každý týden s kamarády hraju DnD a zároveň pořádáme večery s deskovými hrami. Miluju tvrdší hudbu (posledně jsme byli na Powerwolfech), ráda fotím a baví mě řídit na větší vzdálenosti, ideálně vstříc nějakému dobrodružství. Většinu svého volného času věnuji těmto zálibám a hlavně svým psům. Teď mě ale čekají nové povinnosti a teprve se uvidí jestli budu i nadále stíhat tolik aktivit, nebo bude potřeba něco omezit.
Zmínila jsi, že ráda hraješ na počítači, jak jsi se k hraní vůbec dostala? Bylo to třeba přes DnD, které máš ráda? Přijde mi, že právě Dračák nahradily postupem času počítače, vidíš to podobně?
Hele vůbec, u mě to spíš bylo přesně naopak. Hrát na PC mě naučil můj táta, od malička mi pořizoval hry a hrál je se mnou. První jsem myslím hrála Lion Kinga, ale pak jsme rychle přešli na Half Life, Gorky 17, Drakana, Homamy a podobné časem zapomenuté klasiky. Nejvíc času jsme asi strávili u Longest Journey, to je moje srdcovka. Až o mnoho let později jsem se přes Starcraft 2 komunitu dostala ke kamarádům, se kterými teď hraju DnD. Bohužel je jeden z Brna a další dva jsou z ještě zapadlejších končin (hehe!), takže hrajeme online přes Discord a roll20.
Teď trochu k tvé práci redaktora. V eSubě už jsi nějaký ten pátek, že ano? Jak jsi se vlastně k práci pro Modrou krev dostala? Přeci jen redaktorka v esportech, to se často nevidí.
Víceméně právě přes ten Starcraft. S kamarádem na gymplu jsme udělali dohodu, že když on si se mnou pořídí Guild Wars 2, tak já si s ním pořídím SC2. Přes SC2 jsem se dostala k celé komunitě gamerů, kteří si pak jednoho krásného dne založili tým s názvem „Jezhařin fanklub“. Byl to spíš takový vtípek, já s nimi v tom týmu ani nebyla… Ale později se tým měnil a rozrůstal a najednou byl potřeba manažer, tak jsem se s radostí přihlásila a tím vznikl náš „supertým“ Combat Wombats. Jezdili jsme na turnaje, seznamovali se s ostatními a tak dále. Starcraft scéna v ČR ale bohužel neměla dlouhého trvání a nakonec to tu nějak odumřelo. To „sportovní manažerování“ jsem si nahradila chrtími dostihy, ale esport mi chyběl, a když se pak Pospi nějaký ten rok a půl zpátky na Facebooku sháněl po redaktorech pro eSubu, nadšeně jsem se na to vrhla.
Tím pádem se ve vodách esportu pohybuješ už pěkně dlouho. Jak bys porovnala manažerování týmu a redaktořinu? Hádám, že starání se o tým je daleko větší dřina. Dokážeš si třeba představit, že by ses stala manažerem eSuby?
Ony se tyhle věci těžko porovnávají. Náš SC2 tým byl vesměs spíš parta nadšených kamarádů a i přes to, že jsem občas nějaké nepříjemnosti řešit musela, bylo to víceméně o všeobecné komunikaci a dohodě. Manažerovat celou eSubu by asi bylo o něčem trošku jiném! Stejně tak „redaktořina“ může mít mnoho podob. Před eSubou jsem nějakou dobu působila u nejmenovaného internetového média, u kterého ta práce byla hned po pár týdnech jen samý stres a nestíhání lhůt. Tady u eSuby jsou samozřejmě také občas věci, které spěchají, ale zase je to menší parta fajn lidí a dokážeme se mezi sebou vždy nějak lidsky dohodnout. Takže za mě je to vždycky hlavně o tom, s jakými lidmi pracuješ, ať už jde o jakoukoliv práci!
Už jsi se zmínila, že máš hned několik zajímavých koníčků. Mezi nimi byly i chrtí dostihy. Prozradíš nám o co jde? To v našich končinách není úplně běžná věc.
Bohužel je to v našich končinách také vymírající sport, a naopak v těch končinách, kde se mu daří, to rozhodně neprobíhá ideálním způsobem. Většina lidí si asi vzpomene na první díl Simpsonových a představí si mlýnek na peníze, kde jde především o výdělek a o zvířata vůbec. Tak to chodí v USA, UK, Austrálii a pár dalších zemích. V ČR a okolních zemíc je to jinak. Je zakázáno vyhrávat peníze i sázet, a tak jde opravdu o koníček, kteří si užívají jak páníčci, tak jejich psi. Nemůžu mluvit za ostatní, ale moji závodníci se mnou jdou po dostihu spát do postele. Na dostizích mám ráda jednak to, jak to ty chrty opravdu šíleně baví, a druhak to, že jde o víceméně objektivní hodnocení výkonu. Psi vyhrávají čistě podle časů či umístění, není tam žádný rozhodčí, který by rozdával body na základě subjektivního hodnocení. A počítá se opravdu každá setinka – správně chrta připravit na to, aby podal ten nejlepší výkon, není žádná sranda.
Nějaké koníčky jsi nám už prozradila, co ale děláš mimo volný čas a práci pro eSubu? Studuješ nebo už jsi zapojená do pracovního nasazení?
Tohle je otázka, které se každý v mojí situaci děsí! Je mi 27 let a hlavním povoláním jsem tak nějak věčný student. Nejdřív jsem na UK studovala dvouoborově překladatelství a tlumočnictví v AJ a FJ, ale pak na mě nějaká čarodějnice seslala tinnitus a se simultánním tlumočením byl konec. K dokončení školy mi na jednom oboru chyběly jen státnice a na druhém půlka bakalářky, státnice a jedna zkouška. Oh well… Místo toho jsem úplně změnila obor a šla hezky od začátku studovat co jiného než kynologii, ke které si ještě zvlášť přidělávám kurzy týkající se fyzioterapie psů. I na nové škole mám ale teď přerušeno, jelikož mám na začátek zkouškového v letním semestru domluvené rande v porodnici. A tím se dostáváme k těm novým povinnostem, o kterých jsem mluvila na začátku. Nudit se rozhodně nebudu!
Jsi náš takový expert přes rozhovory, co tě na tom baví nejvíce? A jak jsi se k tomu dopracovala?
Já ani vlastně nevím, jak jsem se k „expertovi na rozhovory“ dostala. Pospi mi je tak nějak všechny přihrával a mě to docela bavilo. Proč si k nim vybral zrovna mě, to nevím. Možná mu přišlo, že s lidmi dobře komunikuju, možná chtěl mít před kamerou ženskou, aby to vypadalo zajímavěji, a možná že to na mě prostě jen vždycky nějak vyšlo úplně random. Každopádně mi to po nějaké době už zůstalo a já si rozhodně nestěžuju. Zajímavou příhodu… no kdybyste viděli, co všechno dokážou někteří lidé a hlavně jak napsat před tím, než to projde mou korekturou…!
Když se vrátíme k ženám v gamingu… Poslední dobou už to není tak překvapivé. Dříve to ale nebylo tolik běžné. Jak ty, jako žena, která se v gamingu už nějakou dobu pohybuje, vnímáš vývoj a pohled komunity na něžné pohlaví?
Jak říkáš, dneska už to zas až taková rarita není. Být „nerd“ je najednou cool (já bych „vinila“ hlavně The Big Bang Theory) a ženských, které prohlašují, jak mají rády Star Wars a Tolkiena a samozřejmě i počítačové hry máme kolem sebe dostatek. A spousta z nich to dokonce myslí i vážně! Určitě to tak ale nebylo vždycky. Až do konce maturity si nepamatuji jedinou spolužačku, co by kdy hrála něco jiného než The Sims. Já se vždycky kamarádila hlavně s klukama a ze začátku to v rámci hraní her nebylo úplně lehké. Samozřejmě si ze mě hodně utahovali a povyšovali se. Jakmile ale přišlo období puberty, všechno se rázem změnilo a najednou jsem jako holka-gamerka byla ohromně zajímavá. K esportu jsem se dostala až někdy kolem 17-18 let a to už být slečnou byla rozhodně spíš výhoda. V ČR si pod kombinací „holka“ a „gaming“ asi většinou vybavíme hostesky na akcích od Hitpointu, vyloženě na progamingové úrovni se tu žádné slečny nedrží, ale v zahraničí už je to jinak. Jenom bych ráda podotkla, že zatímco u klasických sportů je mixování žen a mužů většinou nemyslitelné kvůli jiným fyziologickým dispozicím, v esportu takovýto problém nemáme, a nevidím tedy důvod k tomu zakládat speciálně ženské sekce. Každopádně bych v esportu určitě ráda viděla více holek i u nás.
V dohlednu tě čeká miminko, budeš i své potomky vést k cestě esportu či progamingu?
Malej (doktoři mi alespoň tvrdí, že to je ON) bude mít určitě zázemí k tomu, aby se počítačovým hrám mohl věnovat. Zároveň s partnerem velmi rádi cestujeme a chodíme na tůry a hodláme s sebou prcka od mala vozit na chrtí dostihy. Stejně tak jako přirůst k srdci ho to ale všechno může hrozně otrávit právě tím, že se tomu budou oba jeho rodiče aktivně věnovat, a tak je možné, že z něj naopak vyroste třeba reality show sledující lenoch nesnášející zvířata. Kdo ví… Každopádně s ním ráda budu od mala hrát hry, stejně jako to taťka dělal se mnou, a věřím, že dokud bude malý, tak ho to bavit bude. Zase to ale nechci přehnat. Kromě počítače je potřeba i ten čerstvý vzduch, pohyb a hromada dalších věcí.
Leave a Reply