Iron Front: Liberation 1944 – Bez okolků

Většina hráčů má ráda výzvy. Ty jim však série jako Medal of
Honor, Call of Duty či Battlefield dopřát nemohou, a proto se musí obracet na
méně známé, a přesto úspěšné tituly. Patří k nim kupříkladu české
Operation Flashpoint či ArmA. Nedávno se do obchodů vydala hra, která se řadí
ke druhé skupině, jenže ji nevyrobily naše zlaté české ručičky, neboť se o hru
zapříčinilo jisté německé studio, které však tak jako tak základy pro hru
nalezla v Česku. Iron Front: Liberation 1944 byl totiž původně hráčský mód
do Army 2. Dokáže se však udržet i poté, co se od ní směle odtrhnul, nebo bez
Army nenabízí jediný důvod pro koupi?

Jak již bylo zmíněno, na hře pracuje německé studio nesoucí
název X1 Software. Samo o sobě však dosud pracovalo pouze na menších hříčkách a
na herním trhu se nemělo dosud možnost prosadit. Když už se jim však něco
povedlo, většinou to zůstalo uvězněno v jejich vlasti, což se však
v případě Iron Front: Liberation 1944 již nestane. Především díky Steamu
si polepšili, co se týče obeznámení veřejnosti s jejich hrou, ale za
jejich počáteční úspěch“ tak trochu může i české vývojářské studio Bohemia Interactive,
které titul prosadilo už proto, že využívá jejich enginu a bez Army 2 by
v podstatě ani nemohl existovat. Má ale oproti němu něco navíc?

Minimálně jednu věc ano. Na rozdíl od jejich válečné hry se
Iron Front odehrává skutečně v roce 1944, tedy na konci 2. světové války,
a představuje konflikt mezi Německem a Sovětským svazem. Za každou ze zemí si
navíc máte šanci zahrát jednu kampaň, přičemž každá z kampaní čítá 8 misí,
které ale nebudete mít sfouknuté během chvilky, mnohé z nich totiž
skutečně zaberou čas a hrajete-li alespoň trochu takticky, pár zubů si na nich
vylámete. Tak jako tak mají všechny mise, ať už za Rusy či za Němce, společné
jedno – prostředí. Autoři si vybrali velmi zajímavá místa, a totiž bitvy
odehrávající se v blízkosti, či přímo uvnitř vesnic, anebo na rozlehlých
pláních, kde se ale vedou především tankové bitvy a další souboje, v nichž
vede především těžká technika.

Již byly jmenovány dvě další hry, o nichž bylo řečeno, že
jsou si s Iron Frontem podobné. A stejně jako u nich i zde platí, že
jediný zásah, ať už do těla či do hlavy, a jste nadobro mrtví s tím, že
musíte misi začít znovu od začátku. Teoreticky je možné jednou za „kolo“ hru
uložit. Po tomto uložení však už nebudete mít možnost si probíhající misi
uložit ani jednou. Tím pádem hra rozhodně není pro slečinky ani pro časově
vytížené jedince, kteří mají na hraní pět minut, pak hru uloží a zapnou zase až
později. Nehrajete-li však tuto hru kvůli taktizování a vymýšlení podivných,
nikdy nefungujících strategií, pak tu ani nemáte co dělat. Je totiž třeba
počítat se vším, s čím se potýká obyčejný velitel jednotky ve skutečné
válce, a to není jen tak.

Pokud nejste velitelský typ, vůbec nevadí. Jako voják máte
možnost si do rukou nabrat spoustu naprosto odlišných zbraní, ať už na blízko
jako brokovnice či na dálku jako sniperky. Samozřejmě jich je ještě mnohem více
a chcete-li, není problém se chytit ani minometu, což se v příliš mnoho
hrách nestává. Zbraně se navíc chovají realisticky a je vidět, že bez všech
těch udělátek, které dostáváte kupříkladu v akčnějších titulech jako Call
of Duty, vám mířítko skáče jako splašený kůň na ledu, a tak mu velmi brzo
přestanete věřit a rozhodnete se uplatnit svůj skill z Army 2. Navíc není
ani tak radno si s protivníky zahrávat, už proto, že mají slušnou AI,
která vám v případě nepozornosti dá pořádně za vyučenou.

Není ale žádný problém to nepřátelům zavařit ještě více, než
to oni kdy dokáží vám. Ve hře si totiž kromě velitele a tuctového vojáka můžete
vybrat roli tankisty, pilota či řidiče terénního vozu, přičemž v jejich
kůži se vám naskytne možnost se na bojiště podívat z trochu jiné
perspektivy. V kampani za Rusy se třeba dostanete k vozidlům nejvíce,
ale ani u Němců nebudete v oblasti řízení nijak bezúčelní. Všechna vozidla
se chovají vcelku realisticky, a s tím přichází i vcelku nepříjemně
zvládnutá ovladatelnost, ale na druhou stranu zároveň skutečně zajímavé a
především propracované tankové souboje. I když se vám ale jedno z vozítek
postaví do cesty, jako pěchota máte možnost vylézt a na rameno nasadit RPG. Pak
už stačí krátké, rychlé „BUM!“ a nepřátelé jsou o pár tun železa chudší.

Bohužel, hra nijak nevyniká ani v oblasti atmosféry,
která je taková nijaká. Bojiště, kde každá rána znamená život, by mohlo nabízet
větší napětí a vzrušení, avšak ve výsledku se dostanete pouze k poněkud
nelineárnímu zabíjení nepřátel bez známky aktivity vašeho srdce. Jako břímě si
hra též bere mnoho, ale opravdu mnoho bugů, což je bohužel obtíž, kterou je
nuceno snášet prakticky každá hra podobná této. To však Iron Front: Liberation
1944 nijak neomlouvá, protože se jedná o hru skutečně založenou na Armě 2,
která má na rozdíl od něj již vše v perfektním stádiu, a proto se nedá
tento obrovský problém, který občas dokonce dokáže zcela zničit možnost misi
dokončit, odpustit.

Mnohem důležitější než singleplayer jsou však multiplayerová
klání, která jsou na druhou stranu vcelku nevyladěná, protože již zmíněné
množství bugů postihuje i tuto část hry. Oproti singleplayeru se však dá
překvapivě říci, že je multiplayer lehký, neboť pokud zbylí hráči nejsou
kdovíjací taktici, s klidem je zabijete prostým střílením po pohybujících
se věcech. I když je hra na multiplayeru poměrně závislá, o pozornost nepřijde
ani jednoduchý, slušný editor misí, v němž lze navolit prakticky vše od
jednotek po krávy. Pro skutečné milovníky těchto her z toho tak vyplývá
šance se realizovat ve vlastních misích, a to se cení.

Velmi důležité je pro tuto hru technické zpracování, které
je až na bugy grafiky a leveldesignu rozhodně nadprůměrné. Koneckonců, jak již
bylo zmíněno, základem hry byla samotná ArmA 2 a její engine, takže nebylo
příliš mnoho co zkazit. Bohužel, na první, druhý i třetí pohled kvůli tomu hra
vypadá stejně jako ArmA či Operation Flashpoint, až na to, že si hraje na 2.
Světovou válku. Jen minimální detaily v grafice neznamenají, že by něco
málo nenabízely alespoň zvuky. Ale ono ne. Nenabízí. Vlastně jsou úplně stejné
jako v Armě, a když už narazíte na dosud neslyšený kousek, jsou to zbraně
a paradoxně jsou příšerné. Občas zní stejně a bez jakéhokoli důvodu zvuk
vypadává. Naštěstí si hra tuto vrásku může vyhladit krémem od Nivea díky
hratelnosti, která vážně za něco stojí.

Iron Front: Liberation 1944 nepatří mezi hry, které budete
mít po pěti minutách dohrané a vesele budete uplatňovat svůj skill
v multiplayeru. Pokud se hru nenaučíte, nikdy nepřemůžete ani umělou
inteligenci, která je však pro povzbuzení vcelku chytrá. Tedy, samozřejmě umělá
inteligence nepřátel, vaši spolubojovníci se totiž s radostí zasekávají do
stromů, mlátí do stěn a je jen na vás je usměrnit správných směrem. Titul
skutečně skýtá možnost si zahrát poměrně realistický model války, nicméně už po
několika minutách hraní budete cítit, že vám tu něco nesedí. Spousta bugů,
zvukové nedodělky, grafické nedodělky a celková nevyladěnost ale přesto nezkazí
čistou linii skvělé hratelnosti, kterou si HC hráči oblíbí už po chvilce. Hra
si však ani tak nezaslouží více než 6/10,
neboť holt nemá dostatečné kvality a jakoukoli originalitu, kterou by zoufale
potřebovala.

Hodnocení:	6/10
– realističnost	– příliš vázané na Armu
– 2. SV trochu jinak	– hromady bugů
– skvělý leveldesign

.