The Haunted – Hells Reach – nadpozemská zabijačka

Steam má na triku rozvoj snad milionu malých studií, která
se díky němu konečně mohla pustit do opravdových projektů, které svou
originálností předčily dobu. Hra The Haunted – Hells Reach mezi ně však
nepatří. Možná jej vytvořilo malé studio, avšak světaznalé a vědělo, jak na to
jít ze správného úhlu. A tak se z relativně velkého modu pro Unreal
Tournament 3 stala ještě o něco větší a vypilovanější hra, které všechny
důležité podmínky podobných her schválila celá řada kritiků a rozhodčích. I
přesto o hře téměř nikdo nevěděl, ale když už vyšla, můžeme se jí na zoubek
podívat i my, a to pěkně  zblízka.

Nejdůležitější věcí v životě autorů bylo zřejmě
vítězství v prestižní každoročně pořádané soutěži Make something Unreal.
V ní mají začínající, ale i pokročilí vývojáři pracující s Unreal
Enginem vypuštěným zdarma udělat něco kvalitního, bez ohledu na krásu textur a
extrémně náročného vývoje. Partička kamarádů sloučená jenom z hecu má
šanci vyhrát stejně jako zkušený tým, jež dokázal díky modům mnohé hry pozvednout
o několik úrovní výše. Projekt Haunted – Hells Reach si vedl až nepřiměřeně
dobře, a vzhledem k výhře 50 000 dolarů se mohl pustit do vývoje
s ještě větším nadšením. A tak, podobně jako to bylo se hrou The Ball, se
nakonec studio odvážilo svoji hru protlačit mezi tvrdou konkurenci a vydat ji
na PC skrze Steam.

Možná jsme se zmínili, že je to mód vytvořený na základě
Unreal enginu, jenže k čemu vám to asi je, když ani netušíte, o čem
samotná hra je. Možná jste to poznali z okolních screenů, jedná se o střílečku!
Žádný adventurní make-up nehledejte. Je to jen a jen o pořádné dávce kulek, co
by i z King Konga udělaly cedník s minimálním prostorem mezi dírkami.
Těšit se můžete na dávky kulek z brokovnice, zakrvácené nepřátele a velmi
efektní a děsivou atmosféru. To poslední je pravděpodobně i tím
nejdůležitějším, neboť podle všech náznaků by to měla být hororové TPS, kde se
vašim charakterům koukáte přes rameno. Ale samozřejmě, neměla by být, ona
opravdu je!

Na výběr se vám dostane ze čtyř charakterů. V menu je
vidíte jen jako čtyři nepříliš pěkné obrázky s pixelovatými vlasy,
případně velmi sexy kloboučkem. Vypadají, jako by z oka vypadli určitým
hrdinům z Left 4 Dead. Takový Bill by si našel dvojníka na první pohled,
což však neznamená, že by to bylo špatně! Aniž by se dalo hovořit o vysloveně
nehezkých avatarech, musí se uznat, že překrásné také nejsou. Pokud přehlédnete
tento neduh, naskytne se vám o něco lepší podívaná při samotném hraní. Proč?
Protože obličeje vás samotných ani nezahlédnete. Nicméně, tváře, na něž se
budete muset dívat, když už ne na hrdinu, jsou milionkrát hnusnější a
strašidelnější.

Abyste proti takovým tvářičkám něco zmohli, musíte mít
samozřejmě vždy po ruce nějakou bombastickou brokovnici nebo minimálně
baseballku. A přesně toho si v The Haunted – Hells Reach užijete
požehnaně. No, alespoň v určité míře ano. Při vstupu na herní mapu vám
autoři dají na výběr ze tří plně nabitých zbraní. Na jedničku připadne klasická
devítka, nic velkého, ale na headshot to základní protivníky skolí. Na dvojku
připadne brokovnice s opravdu perfektní ráží a na trojku připadne klasický
samopal. Nic extra, řeknete si. A zatím by to byla pravda, nebýt upgradů za
určitý počet zabitých nepřátel. A ještě k tomu celá série dalších zbraní,
které můžete po mapách nalézt naházené po stolech a v nejtemnějších
koutech místností.

Náboje do nich získáváte zabíjením nepřátel. Jednou za čas
z nich vypadne krabička a máte opět co dělat. Pokud však dočasné nemáte
ani sebemenší kulku, klidně těm zrůdám hlavu rozkopněte. Aby to nebylo tak
snadné, samozřejmě musíte taktizovat a vymýšlet všemožné plány, protože životů
není nekonečno. Vlastně jich je pouze sto, a tu a tam se povaluje kámen, který
vám je dobije. Pokud k němu přijdete moc brzy, později budou životy chybět
a naopak. Neustále musíte sledovat ukazatele nábojů, života a ideálně i
zkušeností, protože vylepšení zbraní není, jak by se mohlo zdát, vůbec
zbytečné. I z té nejslabší devítky v klidu uděláte improvizovaný
samopal, jak se sluší a patří.

Teď už bychom byli vyzbrojeni, tak proč konečně nejít těm
zmutovaným šílencům nakopat zadky? Abyste měli správnou průpravu, připravte se,
na jakou hantýrku si budete muset dát pozor. Zcela základní nepřítel se bude
tvořit z ničeho a jeho útoky jsou nicotné. Stačí pár vteřin, a už je
z relativně trapného chlapíka se zplihlou kůží zběsilý tlusťoch
s výbušnou hlavou, doslova! Nepřátelé, jako netopýři však útočí i ze
shora, kde je není tak snadné trefit. Čím dál jste, tím silnější jsou, tu mají
helmu, tu jsou bossové, se kterými není radno si zahrávat, ale tak jako tak vás
bude hodně bolet, až se budete dívat na pomalu ale jistě umírající postavu
v závalu podivně vyhlížejících emzáků.

Vzhledem k tomu, že se jedná do určité míry o hororovou
hrou, rozhodně nečekejte, že tito bojovníci za vysvobození vypadají, jako Hello
Kitty. Z většiny jde strach a rozhodně byste se s nimi nechtěli
potkat někde na ulici. Jak už bylo zmíněno, pořádný kopanec do hlavy vyřídí
všechny problémy, tím však výčet komb nekončí. Když ve sprintu zmáčknete
tlačítko pro kotoul, očekávejte pořádně bolestivý otisk vaší boty na všech
okolo. S mírou se dá říct, že i když v současné době hru mohou hrát
jen PC hráči, je více méně určena pro gamepad, neboť na určitých kombech byste
si na klávesnici vylámali i prsty u nohou.

Ve hře je několik různých modů, velmi odlišných, což je
mimochodem i jejich krása. Jasná klasika, kde máte za úkol vyčistit celé území
od nepřátel (a že jich je opravdu hodně) a tím se dostat k závěrečnému
bossovi, nechybí. Bohužel, je prakticky nezvladatelná. I ve dvou byla hra
nehorázně obtížná a ve čtyřech se bosse také nepodařilo porazit. Kdo hraje sám,
své šance může spláchnout do záchodu, aniž by se obtěžoval zjistit, jak moc
obtížné to je. Vzhledem k tomu, že se však hraje na body, nevadí, když prohrajete.
Prostě nahrajte co nejvíc a zabijte při tom dostatek nepřátel.

Zatímco první mód si ještě trochu na příběh hraje a váš
hrdina neustále hláškuje, jak boží je zabíjet bezbranné zombie, druhý hraje
zcela jinou ligu. A vpravdě obyčejnou a zcela zásadní, obzvláště
v posledních několika letech, kdy je podobný mód snad v každé hře. A
totiž, je to mód survival! Přežít co nejdéle, neustále se stupňující obtížnost
spojená s počtem a sílou nepřátel, stále méně nábojů, ve čtyřech
neskutečná zábava, v jednom umřete vždy ve stejném časovém bodu.
V tomto módu navíc naskakuje soutěživost, neboť čím více nepřátel
zabijete, tím výše ve výsledkové tabulce budete a můžete se svým obrovským
počtem zabitých honosit i další hry, i když, to už bude vše jinak.

Do třetice všeho dobrého přichází třetí, nejoriginálnější
mód, který si autoři možná nevycucali přímo z prstu a nechali se
inspirovat, to ale na jeho kvalitě neubírá ani ň. V Left 4 Dead je nazván
Versus, kdežto zde jako Battle mod. Už vás možná napadá, že na jedné straně barikády
stojíte vy (nebo oni), namakaná čtyřka neinfikovaných a na straně druhé se
vytahuje partička čtyř ňoumů hrajících za nemrtvé. Nebo možná infikované? Na
tom nesejde! Důležitá je zábava! Pokud v nepřátelské kůži vyrazíte jako
jeden ze silnějších nepřátel, mnohdy nepřáteli uberete méně života, než když se
objevíte jako hrstka slabších. Zde už je taktika a krytí se navzájem naprosto
nezbytné.

Asi největším plusem hry je otevřené prostředí. Je
samozřejmé, že plnohodnotná RPG rozsáhlosti Oblivionu nebo Zaklínače si mohou
dovolit více, ale pro střílečku, byť ne lineární, to naprosto přepychově stačí.
Velmi pěkné mapy jsou navíc prokládány různými budovami a velmi hezkým
prostředím jako takovém. Většinou se tu a tam nacházejí rozházené stromky,
bedničky na dříví, či stolky, což atmosféře pořádně napomůže. Aby byla řečena
pouze pravda, musíte počítat s tím, že během utíkání před zombie se budete
muset trmácet například po střechách domů, nebo hradbách středověkého hradu,
který také tvoří jednu z map.

Co na tom, když je ve výsledném dojmu započítána silná
frustrace z proher kvůli obtížnosti a dokonce i nuda. Jedná se o mód,
takže se podobné chybky dají přehlédnout. Navíc má hra naprosto úžasný
soundtrack sedící hře přesně na míru. Metal se ve hře totiž zapřít nedá. Možná
vám přijde, že tím pádem se z hororové hry, kde se bojíte našlapovat jinak
než tiše, stane tuctová střílečka, když ona to tuctová střílečka je, ale má
skvělé principy a atmosféru. A za tou musí stát i grafika, to je samozřejmost.
Proti té by se možná něco dalo namítat, ale upřímně, jak už bylo snad stokrát
zmíněno, je to mód, navíc na postarší hru, takže ne! Není to grafika
z nejlepších, ale vyloženě úděsná také není…

Pokud by se o The Haunted – Hells Reach dalo něco říct,
zkrátilo by se to na pouhé „nenastala revoluce, nicméně autorům se povedlo do
hry perfektně vsadit zaběhnuté principy.“ Hra má šťávů, má krev tekoucí po
hlavách všech zúčastněných, má spád. Nejdůležitější aspekty správné střílečky,
ať už z pohledu třetí nebo první osoby, hra má. Navíc je „nutnost“ hrát se
třemi dalšími hráči mnohem větší zábava, než kdybyste se museli tou šichtou
prostřílet sami. Jestli-že bychom měli nějaký mód na jakoukoliv hru, který byl
převeden do samostatného projektu, vystřelit až na měsíc (dobře myšleno),
rozhodně na tuto hru alespoň pohlédneme, jestli se náhodou nechce proletět. Od
nás hra dostává 7,5/10, protože si
to zaslouží. Její vyladěná hratelnost šitá na míru obyčejnému hráči dokáže
pořádně povzbudit k hraní. Má samozřejmě své chyby, ale to se jí dá snadno
odpustit.

Hodnocení:	7.5/10
– příjemný sountrack	– časté bugy
– skvělý Battle mod	– časem frustrující až nudné
– rozsáhlý arzenál
– strašidelní nepřátelé