eSuba Stars: Vojtěch Frankie Souček

O PROJEKTU

Projekt eSuba Stars je redakčním seriálem, který postupně a pravidelně představuje nové členy naší vlastní klubové Síně slávy. Uvedení staronových tváří prezentujeme skrze osobní rozhovory, v nichž se podíváme zpátky do minulosti, současnosti, a především na závěrečné bilancování kariéry s několikaletým odstupem času.

Předchozí díly:

• Lukáš „luckeR“ Blažek
• Tomáš „PredY“ Pospíšil
• Lubomír „Luboshmir“ Pešák
• Erik „hakkiJunior“ Leštach
• Nikolai „Mazarini“ Lazarev
• Petr „el-Diablo“ Šavelka
• Petr „Plague“ Brablec
• Tomáš „Pospi“ Pospíchal
• Vladimír „Miah“ Ďurčík
• Petr „Hectic“ König
• Jindřich „Blx“ Zelený
• Michal „Odstranovac“ Duchoň
• Tomáš „oskar“ Šťastný
• Michael „Jckl“ Holý
• Ondřej „DeVil“ Balušek
• Marek „.PhP“ Kádek
• Jan „Street“ Palacký
• Antonín „Toni“ Bláha
• Zdeněk „Burgin“ Salát

PROFIL: V esportech se nepohybují pouze hráči, důležitou složkou týmů jsou i redaktoři. Jedním z těch legendárních byl i Vojtěch „Frankie“ Souček, který u eSuby působil od roku 2008 a strávil psaním skvělých textů dlouhých jedenáct let.
 

Ahoj! Jako první bych se tě ráda zeptala, jak se v poslední době máš? Co nového tě potkalo?
„Stalo se toho celkem hodně. Osobní život je teď diametrálně odlišný od toho, kdy jsem ještě měl čas se věnovat esportu. Kromě toho, že právě stavím dům, tak se nám nedávno narodil potomek a třeba to bude budoucí eSubák. Jinak je to nyní především práce, rodina, práce. Na hry už tolik času bohužel není.“

Co vůbec ty a psaní článků? Pokračuješ v něm ještě?
„To bych hrozně rád. Doby, kdy jsem přišel z práce (nebo ze školy) domů a mohl se naplno a klidně do noci věnovat psaní, už jsou bohužel pryč. Stále zůstávám v kontaktu se všemi hráči, ale spíš teď funguju jako podpora a skalní fanoušek. Není však vyloučeno, že si jednoho dne zase něco napíšu, ale je to spíš přání.“

V eSubě jsi strávil spoustu let. Dala ti ta práce něco do života?
„No především jsem se setkal se skvělými lidmi a mohl se podívat na nejrůznější akce a dostat se tak i ke světovým hvězdám esportu. Díky práci v eSubě jsem také navštívil nespočet zemí po celé Evropě a mohl být u skvělých výsledků našich hráčů, za což vděčím především vedení klubu, že mi dalo šanci se někam podívat. Hodně se mi líbila práce s Red Bullem, která byla taky hodně zajímavá. Jinak psaní jako takové člověka trochu vzdělá i do dalších let. V práci ty nabyté zkušenosti hodně využívám, takže bych řekl, že těch jedenáct let v týmu na mě mělo převážně pozitivní účinky.“

Koukala jsem, že máš eSubu i vytetovanou. Ještě toho nelituješ? 🙂
„Já myslím, že toho litovat nikdy nebudu. Lidi si nechávají tetovat nejrůznější věci, které nic neznamenají nebo pro ně nemají žádný význam. Já jsem v eSubě strávil tolik let a pracoval s lidmi, kteří jsou už navždy jako moje rodina, takže tetování je jen připomínka do dalších let, že jsem byl součástí tohoto týmu.“
 

Které hry tě tehdy vůbec bavilo sledovat nejvíc?
„Prakticky všechny, kde šlo fandit našim hráčům. Hodně jsem spolupracoval s hráči Hearthstone nebo TrackMania, ale největší emoce byly vždy u Call of Duty, tam to vždycky vřelo, a následně u CS:GO. LoLko mě nikdy pořádně nenadchlo a nenašel jsem prakticky čas se této hře věnovat natolik, abych o ní mohl psát, proto jsem tuto hru přenechával kolegům.“

A co ty sám? Hrával jsi něco, nebo jsi byl jen fanouškem?
„Já jsem toho zkoušel hodně. Nejvíc samozřejmě CoD 1, 2 a 4, kde jsem si měl i to štěstí zahrát si často for fun s klukama jako Mazi, Para, hectic a spol. Hodně mě taky ovlivnila hra Lineage 2, u které jsem trávil hodně času, až to nebylo zdravé. V poslední době jsem přešel spíše na strategie jako LOTR, ale to už jen tak jednou týdně.“

Jak ses ke gamingu vůbec dostal?
„Jak to kdysi bývalo, tak přes kamaráda, který už na základní škole měl vlastní PC (tehdy to bylo nějaké pentium 1 nebo tak něco). No a když jsem i já byl obdařen možností mít vlastní stroj, tak jsem začal hrávat právě CoD1 na GameZone (následně GamePark), kde byla taky možnost psát vlastní blogy. Tato možnost mě zaujala natolik, že jsem spíše blogoval než hrál no a tak to postupně gradovalo, až jsem začal psát pro menší týmy (tehdy to spíš byly klany o pár hráčích), které už si dneska snad nikdo ani nepamatuje.“

V eSubě jsi působil již od roku 2008. Jak vnímáš její pokrok od té doby?
„Tak ten skok je samozřejmě obrovský. Pokud to vezmu nejprve z hráčského pohledu, tak tehdy naši hráči hrávali o herní periferie především v BattleZone v Praze a vyvrcholením ročníku byl Invex v Brně. Ve srovnání z dneškem je i PR kolem celého esportu daleko někde jinde. Hráči se stávají známými i mimo okruh mladých lidí a fanoušků a elektronický sport jako takový se už stává nedílnou součástí současné doby, kdy už se nikdo nepozastavuje nad tím, že si někdo může hraním her vydělat na živobytí. A co se týče eSuby samotné, tak jsem rád, že se dostala až tam kde je, protože už od začátku vedení týmu vědělo, kam se chce posunout a kde chce být a myslím, že se to povedlo. Já jsem hlavně rád, že jsem mohl být součástí této cesty až do dosavadního bodu.“
 

Co říkáš na současnou sestavu a její úspěchy?
„Jsem hrozně rád, že se nyní hráčům daří držet celkem solidně stejné sestavy, s čímž jsme měli vždycky trochu problém. Mám radost s Benqiho práce, coby trenéra CS:GO týmu, který si ty úspěchy určitě zaslouží. V současné době jsou v kurzu především hry jako PUBG apod., kterým se rovněž daří a mají skvělé výsledky. Nejlepší na tom je, že tyto hry mají velmi dobrou podporu na nejrůznějších eventech a diváci to milují. Doufám, že se všem bude dařit i nadále vítězit.“

Dost ale o úspěších. Zažil jsi s prací i třeba nějaké zklamání?
„Nejhorší bylo pro mě, když můj článek byl málo čtený, ale to potká každého redaktora, který to s psaním myslí vážně. Samozřejmě zklamání bylo většinou spojeno s nějakým neúspěchem týmů na turnajích, kde nám například jen o fous unikl titul a tak podobně. Já jsem se vždycky snažil být optimista a hráče podporovat a následně i utěšovat, pokud nějaké to zklamání přišlo.“

Vzpomeneš si na nějakou vtipnou historku z dob působení v eSubě?
„Pro mě bylo vtipné například když mi na ESWC v Paříži ukradli z místnosti pro novináře můj notebook, kde jsem měl rozepsanou reportáž z Tweenova úspěchu a musel jsem všechno dopisovat přes mobil. Nebo když mě a kluky z HS naháněl po Valencii opilý bezdomovec, protože mu Pokrovač nechtěl podat ruku. Těch věcí bylo hodně. Nejvíc se toho odehrávalo na našich pravidelných srazech vždy na oslavu narozenin založení týmu.“

Chtěl bys na závěr něco vzkázat fanouškům?
„Rád bych jim vzkázal, aby dál podporovali eSubu, ale i ostatní české týmy. Bez fanoušků by to tady nebylo. Jsem moc rád, že se jich tolik sešlo na nedávné oslavě narozenin eSuby v Praze, kde to opravdu žilo.“