O PROJEKTU
Projekt eSuba Stars je novým redakčním seriálem, který bude postupně a pravidelně představovat nové členy naší vlastní klubové Síně slávy. Uvedení staronových tváří budeme prezentovat skrze osobní rozhovory, v nichž se podíváme zpátky do minulosti, současnosti, a především na závěrečné bilancování kariéry s několikaletým odstupem času.
Předchozí díly:
PROFIL HRÁČE
Legenda, která zažila celou řadu úspěchů. I tak by se dal popsat Lubomír Pešák, ve světě esportů známý pod přezdívkou Luboshmir. Fantastický hráč, který začínal na tehdy populární české FPS hře Vietcong, později se přesunul ke Call of Duty 2 a časem se zformoval do jednoho z nejlepších hráčů Call of Duty 4 a to nejen na české scéně. Do eSuby přišel v roce 2009 a rázem s týmem přinášel jedno vítězství za druhým. Dokonce se probojovali až na třetí příčku v Evropě. Po sérii úspěchů se nakonec tým rozhodl zkusit zahraniční štaci, po nějaké chvilce se však vrátili do eSuby. I poté, co tým ukončil své profesionální působení, však Luboshmir na hraní nezanevřel a jak sám přiznává, sem tam si něco zahraje.
Ahoj! Už je to několik let, kdy jsi hrával za barvy eSuby, takže všechny určitě v první řadě zajímá, jak se aktuálně máš?
Ahoj všem! V současné době je všechno fajn. Mám již po svatbě a za šest týdnů se mi narodí první dcera, na což se těším a zároveň děsím. Také mám radost, že jste si na mě dědka ještě vzpomněli.
Jak vzpomínáš na gamingovou éru nejen v eSubě?
Na gamingovou éru vzpomínám vždycky jen dobře. Je nepopsatelné, co všechno mi tyhle bezstarostné časy daly, člověk si to musí zažít. A v dnešní době, kdy je gaming stále populárnější, na to mnoho lidí přijde.
Co považuješ za největší úspěch tvé doby?
Pokud bych měl jmenovat největší herní úspěch, byla to doba Call of Duty 4, kdy jsme vyhrávali evropské turnaje v konkurenci tisíců týmů a také veškeré mistrovství ČR. S odstupem času si pak ale člověk uvědomí, že největší úspěch byl udělat si z odvěkých rivalů jedny z nejlepších přátel, kterými jsou dodnes.
A naopak nejhorší zklamání či neúspěch?
Považuji se za šťastlivce a můžu říct, že jsem se nikdy nesetkal s absolutním zklamáním. Ne každý turnaj vyšel, ale vždy jsme do toho šli po hlavě. Bylo zde například prohrané finále na Invexu v Call of Duty 2 po absolutním obratu soupeře, na to člověk nezapomene. Co člověka ale mrzí více je to, že hrál v době, kdy bylo hraní pouze koníčkem a nic víc se z toho nevymáčklo.
Pamatuješ si, kam všude v Evropě ses díky hraní dostal?
Dalo by se říci, že jsme díky hraní procestovali celou Evropu. Byly zde destinace jako Rusko, Anglie, Francie, Belgie a mnohé další. V Anglii jsme na turnaji hráli dokonce 5x. Člověk si udělá perfektní rozhled.
Měl bys pro nás i nějakou zajímavou historku z minulosti?
Stalo se toho mnoho, avšak paměť začíná trochu vynechávat, něco mi tu ale vyskakuje – Mazarini pijící absinth, který vyzvracel do klávesnice, vězení v Dánsku za rychlou jízdu nebo výhra Major turnaje v Belgii jako totální outsideři.
Nyní s odstupem času – jak celkově hodnotíš svou esportovou pouť? Co ti dala, co ti vzala, jestli to lze tak vůbec říct?
Vzala mi hodně slunečního světla, což mi vůbec nikdy nevadilo. Naopak mi dala spoustu přátel z celé Evropy, díky kterým člověk dostane nevyčíslitelný nadhled. Spoustu zážitků, zkušeností a hlavně to o čem to celé je – zábavy.
Sleduješ aktuální scénu? Zahraješ si ještě něco nebo už to jde celé mimo tebe?
Občas se mi podaří dostat se k PC a oprášit Counter Strike a Dotu, nic jiného v podstatě nehraji. Nejlepší na tom je, že hrajeme stále spolu se starými hráči jako hectic, trume, bahnik, mazarini a dalšími. A všichni společně spokojeně tloustneme.
Jak vnímáš pokrok eSuby za ty roky? Co například říkáš na náš nový web?
Tak eSuba měla vždy nejnavštěvovanější web a myslím, že se to dodnes nezměnilo. Co se týče pokroku, mohu jen těžko soudit, vím toho poměrně málo. Jen se mi podařilo vysledovat několik zajímavých spoluprací, které eSuba navázala a také že se poměrně výrazně změnily podporované hry. Věřím, že eSuba tu bude vždy, i kdyby měla např. skončit pouze jako médium.
To bylo vše! Děkuji, že sis našel čas v našem nostalgickém okénku. Závěrečná slova patří tobě.
Díky moc za tuto příležitost. Moje rada pro všechny je asi toto: Hrajte, dokud můžete, pak přijde realita a vše se změní (sice k lepšímu, ale svým způsobem vám bude gaming chybět). Je to návykové a nostalgické.
Leave a Reply