eSuba Stars: Antonín Toni Bláha

O PROJEKTU

Projekt eSuba Stars je novým redakčním seriálem, který postupně a pravidelně představuje nové členy naší vlastní klubové Síně slávy. Uvedení staronových tváří prezentujeme skrze osobní rozhovory, v nichž se podíváme zpátky do minulosti, současnosti, a především na závěrečné bilancování kariéry s několikaletým odstupem času.

Předchozí díly:

• Lukáš „luckeR“ Blažek
• Tomáš „PredY“ Pospíšil
• Lubomír „Luboshmir“ Pešák
• Erik „hakkiJunior“ Leštach
• Nikolai „Mazarini“ Lazarev
• Petr „el-Diablo“ Šavelka
• Petr „Plague“ Brablec
• Tomáš „Pospi“ Pospíchal
• Vladimír „Miah“ Ďurčík
• Petr „Hectic“ König
• Jindřich „Blx“ Zelený
• Michal „Odstranovac“ Duchoň
• Tomáš „oskar“ Šťastný
• Michael „Jckl“ Holý
• Ondřej „DeVil“ Balušek
• Marek „.PhP“ Kádek
• Jan „Street“ Palacký

PROFIL HRÁČE: Legenda závodních her. Antonín „Toni“ Bláha válel v TrackManii a díky svému skillu objel nejen Evropu, ale podíval se na závody i za „velkou louži“. V dobách své největší slávy byl považován za jednoho z nejlepších závodních hráčů a dokázal konkurovat nejen na domácí scéně.
 

Ahoj. S hraním jsi sekl už před nějakou chvílí, takže co zajímavého tě od té doby potkalo?
„Asi nic extra. Žiju takový normálnější dospělácký život, ale pořád je to dost podobné, jako v dobách, kdy jsem hrával za eSubu, akorát jsem tehdy jezdil po závodech a víc času trénoval. Jinak se to moc neliší. Nově jsem si pořídil byt a už teda nehraju vůbec hry, což je možná škoda, ale mám spousty jiných zájmů.“

Jaké třeba?
„Jako třeba můj trávník. (směje se) Mám byt s předzahrádkou, na které se snažím dělat anglický trávník. To je jedna z mých zálib, mezi další se řadí třeba cokoliv ohledně aut a poslední dobou závodím na motokárách, což je asi nejpodobnější tomu, čemu jsem se jako hráč věnoval. Jedná se jen o amatérské závodění, ale docela mě to baví. Na živo je to mnohem lepší, než ve hrách a s výsledky jsem také spokojený.“

Kdy jsi s hrami vůbec seknul?
„To už je mnoho let. Tak nějak jsem plynule přešel z hraní na turnajích k tomu, že jsem jezdil s klukama jako support, dělal jim fotky a různě pomáhal. Ta hranice byla tak postupná. Určitě to nebylo tak, že bych si vytyčil nějaký turnaj, o kterém bych věděl, že bude poslední a snažil se ho užít. Tak to nebylo. Jednou za čas jsem vypomohl klukům, nebyli jsme žádná profi sekce, která by jezdila každý týden na závody. Ty jsme měli zhruba jednou za pár měsíců, do toho jsme dělali videoblogy, kterými jsme byli docela známí.“
 

Spousta bývalých hráčů začala streamovat, tebe to třeba nikdy nelákalo?
„Asi by mě to i lákalo, ale přijde mi, že v TrackManii tolik fanoušků není. Vím, že ji streamovalo pár kluků v zahraničí, kteří to hráli fakt dobře a i tak měli jen pár stovek sledujících. Na to, kolik by tím člověk strávil práce a času kvůli pár stovkám lidí… Přišlo mi to trochu jako ztracený čas, navíc celou dobu chodím do normální práce.“

Čím se živíš, jestli se mohu zeptat?
„Jsem učitel. Vyučuji tělocvik a počítače.“

Vědí žáci, že jsi hrával závodně?
„Asi jo. Určitě ne všichni, ale někteří jo. Je to sice už pár let zpátky, ale pořád jsem vygooglitelný.“

O hraní na vysoké úrovni má dneska zájem spousta dětí. Neptají se tě třeba jak začít?
„To ani ne, na to se mě vlastně nikdo nezeptal. Spíš mají takové řečičky a lehké pošťouchnutí, když se třeba objevím v nějakém videu nebo někde něco najdou, snaží se na to upozornit, že to viděli.“

Vzpomínáš někdy na doby, kdy jsi v TrackManii válel?
„Často vzpomínám spíš na ty věci okolo. Třeba když jsme někam vycestovali nebo když jsem jel tehdy sám do San Jose. Vzpomínám tedy spíš na zážitky z výletů. Nikdy to nebylo tak, že bych přijel na turnaj, odehrál tam, šel na hotel a druhý den jel zpátky. Vždycky jsem si k tomu naplánoval nějaký trip, takže to mám spojené právě s tím. Teď jsem bohužel přišel o nějaká data na disku, ale ještě bych spousty fotek našel. Sem tam se na to podívám a zavzpomínám.“
 

Vzpomeneš si, kam všude ses díky hraní podíval?
„Naše hra byla hodně populární ve Francii, takže tam jsme jezdili pořád. Nejdál jsme byli v Americe, ale podívali jsme se i třeba do Dánska a dalších zemí. Převládala ale ta Francie, kde je nejvíc fanoušků a pořádalo se tam nejvíc turnajů.“

Zkoušel jsi hrát i něco jiného než TrackManii?
„Vlastně jo. S Hakkim jsme vždycky hrávali závodní hry. Konala se akce GT Academy od Sony a Nissanu, kde hledali závodního jezdce a soutěžilo se v Gran Turismu. Ve finále byly i třeba fyzické testy a další aktivity. Hráli jsme i nějaké formule a další závodní hry. Samozřejmě jsme sem tam proti sobě zapařili i nějakou střílečku, ale to jen pro zábavu, v tom jsem neměl žádné ambice být nějak super nadupaný.“

Jaký z tvých úspěchů považuješ za ten největší?
„Asi to GT Academy. Vyhrál jsem českou kvalifikaci. Na evropském finále, které se konalo ve Velké Británii, se jezdilo na spoustě okruzích v různých závodních autech. Byl to asi nejlepší zážitek. Tohle normální hráči asi ani nezažijí, že by se ta jejich hra propojila s reálným světem. Byl to nezapomenutelný zážitek, který asi nic jen tak netrumfne.“
 

A co třeba nějaké zklamání? Vzpomeneš si na nějaké?
„Asi ani ne. (směje se) Zklamání samozřejmě byla spousta. V době, kdy jsem byl ještě jeden z těch nejlepších, se třeba počítalo, že na jednom turnaji vyhraji a skončil jsem na šestém místě. V tý době to zklamání bylo, ale ta hra je prostě taková. Stačí pár malých chybiček a je těžké stále vyhrávat.“

Sleduješ ještě profi scénu? Máš představu, kam až se esport posunul od doby, kdy jsi hrával ty?
„U závodních her se to podle mě zas až tolik nerozrostlo. Stále trochu sleduju Virtual GP a jiné soutěže, viděl jsem nějaké akce v Sim Racingu, občas se pořádají i soutěže celosvětově. Určitě tam progres je, ale nemyslím si, že by to bylo o tolik větší. Mimo závodní hry samozřejmě vnímám i extrémně dotované turnaje, ale přijde mi, že v tom jsou hlavně nasypané peníze od firem, které tím svojí hru propagují. Je to byznys, úplně v tom nevidím ten správný esportový posun.“

Nedávno oslavila eSuba patnácté narozeniny. Co na ni říkáš?
„Já jsem dokonce byl na narozeninové oslavě. Známe se s šéfem eSuby Láďou Dyntarem, hráváme spolu fotbal. Web nebo facebook sice sleduju málo, ale stále jsem trochu v obraze. .Každopádně jsem rád, že tu eSuba stále je a daří se jí.“

Vídáš se ještě s někým z bývalých ‚spoluhráčů‘?
„Více se vidím s tehdejšími soupeři. (směje se) Ne přímo, že bychom se pravidelně vídali, ale jednou za čas něco podnikneme. Zahrajeme si třeba beach volejbal nebo se někde sejdeme a pokecáme. Teď se, doufám, brzy vrátí do čech Hakki, který byl nějakou dobu v zahraničí. Tak se s ním snad uvidím častěji.“

Chtěl bys na závěr něco vzkázat fanouškům?
„Ať dělají, co je baví. Třeba teď jsem na narozeninové párty eSuby potkal holku, která se v TrackManii dost angažovala, dělala mapy a tak. Přestože jsme se nikdy neviděli, tak za mnou sama přišla a bylo to strašně milé, že mě poznala a našla odvahu za mnou přijít a pokecat si. Jsem rád, že jsem mohl být pro některé fanoušky inspirací nebo zábavou.“