Call of Duty: Modern Warfare 3 – do třetice všeho dobrého

Uplynul jediný rok a nové Call of Duty je zpět, jak
neočekávané. Poslední dobou to však se sérií nejde ani náhodou z kopce,
právě naopak! Po velmi vydařeném Modern Warfare přišlo na řadu studio Treyarch,
které se ukázalo s neslavným návratem ke 2. Světové válce. Dále
nasadilo kamennou tvář opět studio Infinity Ward a celé dílo do zdárného
sedmého dílu dovedl opět Treyarch. Přehazování si pálivého žezla vlády Call of
Duty neustalo. I tentokrát se do čela žebříčků dostává druhé ze studií. Nu což,
není si na co stěžovat, dva roky na vývoj se stejným enginem je lepší než
bábovička splácaná za půl roku bez jakéhokoliv zájmu a nadšení pro věc. Možná
by se ale chtělo pozastavit! Co když už Infinity Ward nemá ani jiskřičku
naděje, že by tento rok série porazila konkurenci?

Tou samozřejmě není nikdo jiný než studio DICE, které si
užívá peněz plynoucích z EA. Nezneužívá je ale na podplácení politiků,
nýbrž na pořádný projekt. Battlefield 3 se stal hitem podzimu a není se tedy co
divit, že přestože jde Call of Duty Modern Warfare 3 do boje o měsíc později,
má pěst připravenou na pořádnou ránu do čelistí. Aspekty k titulu
„Nejprodávanější hra roku“ každopádně má. Není to dílem náhody, nebo
přednostního určení kvalit MW3, tohle má na svědomí reputace série. Sláva
druhého dílu sice pominula, ale šest dílů sem, šest dílů tam, koho to zajímá?
Vždyť na hratelnosti nikdo neubírá, multiplayer nabývá o patřičná vylepšení a
singleplayer prošel od stádia rozkošného filmu Medvídek Pů 3D k palebné
modle s názvem Terminátor 2! Vzhledem k předchozím problémům ale není
problém začít okamžitě hledat chyby.

Jedna z největších bohužel nabírá na síle spolu
s příběhem, jež je vyprávěn s citem opilce v hospodě. Je
zajímavý, zběsilý a zároveň laskavý k posluchačům, ale přesto si o vás
myslí, že jste natvrdlí troubové s kedlubnou místo hlavy. Žádné polobožské
zázraky neočekávejte ani v případě Modern Warfare 3. Třetí světová je
v plném proudu a v minulosti zaostalé Rusko s až neskutečnou
grácií zamává situací v celosvětovém měřítku. Prezident a jeho dcera jsou
uneseni zpropadenými teroristy a nyní je na vás oba vysvobodit a ručně odpravit
toho neřáda, co celé ty miliony padlých způsobil. Staří známí
z předchozích Modern Warfare jsou zpět. Chtě nechtě mezi ně patří i zdejší
„antikrist“ Makarov. Tak, a teď už musí být jasné, o co jde.

Z předchozího Modern Warfare si ještě pamatujete, jak
neslavně vaše pouť za jeho krkem skončila. Tisíce padlých, ale on mezi ně
nepatří. Už to nám tehdy dalo jasné známky, že odplaty bude učiněno za dost
v některém z dalších dílů. Možná tentokrát. Stejně jako minule se
setkáte s válečnými hrdiny, jakými jsou jedině kapitán Price a pořádně
nabroušený mariňák Soap. Kdo jiný zvládne sám bez jakékoliv pomoci vystřílet
budovu po okraj naplněnou hochy s RPG. No, magisterský titul na to nemají,
ale jako speciálně vycvičení profíci už si určitou slávu a realističnost přeci
jen zaslouží! A po jejich boku, nebo hned v jejich bocích, jste vy. Jestli
si ještě dokážete vzpomenout, střídání herních charakterů jako ponožek zůstalo
nedotčeno.

Podobná extra třída by se ale neplácala na nějaké doly
v tajné zemičce s naftou za deset korun, to vážně ne. Už bylo
zmíněno, že jde o 3. Světovou válku? Že ano?! Tak to si hned zapište, že
podobné válečné konflikty nezasáhnou Bosnu a Hercegovinu, ale pořádné státy
s nádobíčkem gigantických rozměrů. USA, Velká Británie, Německo, Rusko,
Francie nebo třeba Česká Republika. Zastavme! My do této elity patříme? Po
ekonomické stránce sice ne, avšak vývojáři si zahráli na bohy a i u nás hra
strhne některé z veledůležitých památek. Přesto má shození Vítězného
Oblouku v Paříži o něco větší význam než sledování poprav u naší Prašné
branky pro dobytek. Jasně, musíme být hodní, jsme ve hře, jen zbývá otázka.
Shodili Big Ben, tak proč ne trochu epiky při shození Pražského Hradu?! Nechme
to být a zaleťme se raději podívat kupříkladu do Hamburku.

Je jasné, že podobné přelety musí být dost epické na to, aby
se jich Call of Duty vůbec mohlo zmocnit. Ne že byste si jich neužili, ale
nemáte dost času na porozhlédnutí se kolem. Většinou, když přijde epický zvrat,
už dostáváte epileptické záchvaty, sluchátka vám pod návalem hlášek vašeho
kapitána trhají uši a jednoduše se dostatečně neponoříte do hry, sebevíc se váš
charakter právě topí pod vodopádem. Scriptování naprosté většiny okamžiků bylo
jasné už od první vteřiny a musíme uznat, že z tohoto pohledu Infinity
Ward předvedlo precizní kousek, na který si nějaký Treyarch s pár
vybuchujícími scénkami hned tak nedošlápne. V mnoha případech působí
předem ujednané vteřiny lépe, než kdyby se staly přirozeně, a více vás vtáhnou
do děje.

Pokud se právě zřítila budova a vy jste skryti pod
vznášejícím se prachem, asi nebude nejlepší začít do světa křičet, kde jste.
Potichu se ale domluvíte skrze vysílačku a za pár krvavých minut k vám
dolehne skřípání helikoptéry, jež vás z nepříjemné situace s radostí
dostane. Mimo helikoptéry, které bohužel za celou hru ani jednou nebudete
řídit, se dostanete třeba i do člunu, s nímž budete unikat ze spárů
ruských vojsk. I letadla vás neminou a možná nejzábavnější momenty si užijete
při střílení pěkně ze země – z auta či menšího tanku. Speciálnější kousky
na sebe ale nenechají čekat a budete muset využít taktiku i při ovládání předem
určeného vozítka na dálku. Technologie 3. SV má rozhodně grády!

V singleplayeru bohužel technologie zbraní nedosáhla až
tak „cool“ efektu, jak byste čekali. Zbraně jsou prakticky totožné, jako u
kteréhokoliv z předchozích dílů a nemají co nabídnout. Multiplayer je sice
nijak nerozšíří, ale alespoň dojde i na zlepšování a vychytávání jejich mušek. Přes
obstarožní klasiky ala AK 47 se pomalu proplížíte k vážně neskutečně
hezkým modelům RPG, jež opravdu vypadají jako z budoucnosti. Pravdou ale
je, že přestože se může zdát, že nejsou z našeho světa, všechny díla
autorů mají své kořeny právě zde. Nevíme sice, jestli už někdo nevynalezl i
paprskomety, každopádně ty zde nehledejte. Pořád se musí dát autorům za pravdu,
že nejste v tak moc daleké budoucnosti, abychom si museli vymýšlet granáty
vytvářející černé díry.

Na bojišti se neustále něco děje, což patří k největším
výhodám i nevýhodám všech dílů série CoD. Mezi výhody patří, že se nenudíte a
vždy máte co dělat, ale přesným opakem je, že když se prostřelujete miniaturní
lodičkou a na určitém místě se zastavíte, přijde na vás klidně milion vojáků a
tento nápor neskončí. Hlavním aktérem jste Vy a kolem vás se točí celý svět.
Parádní vizí MW3 je atmosféra, která by se zde dala rozhodně krájet a klidně i
jíst. Překvapivé momenty nahrazuje plížení v nějakém hradu kdesi v ČR,
a když například máte odbouchnout dveře, musíte čekat na hrom, aby vás
nepřátelé neodhalili, což precizně dotváří výsledný dojem. A podobně efektních
situací je celá spousta.

Pokud si z tohoto vyvodíte, že nepřátelé jsou tupí jako
polena, když ani neví, že jste jim odbouchli dveře před očima, nenechte se
laskavě zmýlit. Běhání před hlaveň do jisté míry ustalo, paradoxně však před
hlavní ubíhají a to směrem dopředu, což jim opravdu moc nepomůže. Poněkud nás
zklamalo, jak málo inovativních textur jim bylo přiděleno a potkáváte se
s neustále stejnými postavami. Ve víru akce si toho všimnete pouze
výjimečně, ale není to to pravé ořechové, co bychom od AAA titulu očekávali. AI
neosiřela a rodiče ji konečně něco naučili. Už v kolébce házela granáty a
kryla se před vašimi střelami. V deseti se do vás naučila bodat nožem a ve
dvaceti, když šla na vojnu, už uměla i taktizovat. V Modern Warfare 3
dosáhla zhruba 16 let. Přiznejme si však, že ve druhém dílu asi ještě ani
nebyla v kolébce. A taky si přiznejme, že ve stísněných prostorech není
vůbec tak chytrá, jak měli vývojáři v plánu.

V Call of Duty: Modern Warfare 3 se prolíná hned
několik dějových linií. Některé krátké, jiné dlouhé. Jedny retrospektivní a
další samozřejmě chronologicky seřazené. Důležitější je, že tu jsou a vcucnou
vás do příběhu 100x lépe, než kdyby na to byla jedna jediná. Po velmi
nepřehledném začátku, který vám řekne velké kulové, nastane zlom. Následovně
zjistíte, že je země pod náporem Rusů. Každopádně ne ledajakých! Díky určité
příběhové linii, díky které se vtělíte do bodyguarda ruského prezidenta,
zjistíte, jak moc špatně na tom země je. Makarov začal dělat neplechu a nemá
v plánu s tím přestat. Po mnoha frontových změnách povolání a postav
se ale dostanete k neskutečně citové vypjaté situaci, kdy budete otcem na
výletu v Berlíně. A před očima vám zemře holčička, manželka, a vlastně i
vy. Trochu bezcitné a nepříjemné, avšak tvrdá a krutá realita války.

Tyto momenty jsou ale zároveň dokonale sepjaté
s předchozími dvěma díly minisérie Modern Warfare. Obzvláště ke konci, kdy
si rozpomenete na události prvního dílu. Obrovský výbuch, sniperská mise, ty
nejkrásnější okamžiky se vrátí, ale s trochu jiným pohledem na věc. A pak
nic. Závěrečné titulky, zamávání a sladké sbohem. Jestli se s tím
nehodláte smířit, máte dvě možnosti. S trochou kamarádského ducha vlezete
do kooperace nazvané spec-ops, kde si s dalšími hráči zahrajete proti
umělé inteligenci a vytřete jí zrak. Vaším jediným cílem je získat co nejvíce
bodů za zabití a v závěrečné tabulce uštědřit ostatním pohrdavý pohled.
No, a také levelovat, získávat nové zbraně, ale to už všichni známe. Odkud? No
přece z multiplayeru!

A ten je – stejný. Minule přišel s velmi zajímavými
inovacemi, které sérii jako by vdechly život. Bohužel, nemějme to Infinity Ward
za zlé, ale tohle se jednoduše nepovedlo! Multiplayer je naprosto stejný jako
vždycky, jen ve špatném slova smyslu. Co nespravil, to ještě zhoršil. Po velmi
dobré sérii hodnotné zábavy pro více hráčů přichází stereotyp v horším
podání než onehdy. Za následek to má hned několik věcí. Asi největší chybou na
celé hře je PC verze. Bez ní by asi pánu vývojářstvu bylo lépe, protože právě
ona tuto chybu jako jediná schytala. Přes poměrně vkusnou hratelnost, získávání
nových odznáčků a vylepšování přichází právě onen kámen úrazu, o němž se zde
celou dobu bavíme.

Matchmaking. Spíše asi servery jako takové. Přestože si
hráči na konzolích užívají prvotřídní porce zábavy i v multiplayeru, na PC
se vrátil neslavný a nepožehnaný systém ničící všechny naděje. Kdeže, pryč jsou
dedikované servery a velmi silně omezené hackování a cheatování, musíme to
zaklepat, je To zpět. MW2 tím trpělo snad nejvíce. Záplavy bugů využitých
hráči, nulové nasazení při opravách, neustále cheatování. Výsledkem byla
naprostá nehratelnost multiplayeru. Je to lepší než tehdy, ale přece… Druhou
variantou zhroucení obrany Activisionu je Call of Duty Elite. Má to Need for
Speed, Battlefield, tak proč ne my? A proč si za to hráči nemůžou zaplatit?!
Ano, ani Battlelog, ani Autolog, přichází placená služba Elite zaznamenávající
ty nejdetailnější a nejzbytečnější statistiky vámi odehraných zápasů. Není
nutné platit, ale přiznejme si, základní verze nestojí za nic.

Z prvních statistik, co vyplynuly na povrch, vyplývá,
že služba slaví úspěch co do počtu zaregistrovaných hráčů. V oblasti
platících však selhává, a proto všichni předplatitelé získali nějaký ten měsíc
zdarma. Černou kroniku bychom už ale měli nechat ležet v odpadcích, aby
měl nějaký bezdomovec kvalitní počteníčko, a raději se podívejme na obrazovku. První,
co napadne svobodně myslícího člověka, je fakt, že hra neupgradovala a drží si
stále svůj omšelý engine, který ale za celou dobu své existence prošel tolika
změnami, až je k nepoznání. Druhý ze zbrojových pasů následně přidělíme
zvukové stránce, s níž si už ale autoři dali záležet o mnoho více. Každá
zbraň má trochu jiný zvuk, jinak se z ní střílí, prostě je každá
z nich trochu jinak dobrá a výhodná. I dabing postav je ucházející a po
několika odehraných hodinách Soupa poznáte i přes zeď jen díky hlasu.

Bohužel po celou dobu jen nesedíte u dveří s hrnkem u
ucha a neposloucháte Soupovo kritizování všeho, co uděláte. To by byla jiná
kaše! Naštěstí se pořádně rozběhnete a vyhodíte si z kopýtka spolu
s odstřelováním všeho, co se třebas jen o milimetr hýbne. Poutavý příběh
plný adrenalinu a napětí už pouze dotváří celý dojem ze hry. Nám hra zanechala
lehce nadprůměrný dojem, a proto si hra odnáší lehce nadprůměrných 7/10. Pokud bychom museli, výsledné
hodnocení poteče směrem dolů. Může za to velmi nevybalancovaný multiplayer na
počítačích, obzvláště co se týče serverů, ale také přílišná zabugovanost.
Epické momenty nám ztráty do jisté míry nahradily, ale nezalátovaly všechny
vojenská zranění, co hra během vývoje nasbírala. Tento rok to pravděpodobně na
poli FPS vyhrál Battlefield 3. Teď už zbývá počkat, s čím se Call of Duty
vytasí příští rok.

Hodnocení:	7/10
– epická dějová linie	– umělá inteligence
– velmi rozmanité mise	– návrat IWnetu se vším všudy
– návštěva mnoha hlavních měst	– bez nápadu
– hezké mapy v MP