Byl jsem na Quietus-Day

Rád bych ještě uvedl, že není cílem tohoto blogu shazovat počínání oganizátoru Quietus-Day, ale podělit se o svůj názor a pohled. Vím velmi dobře, co to obnáší takovéto akce pořádat a vím velmi dobře, nejen co by mělo a nemělo být, ale také to, co nesmí být.

Část první – očekávání

„Na letošní akci bude hodně opatření včetně bezpečnostní security agentury. Riziko, jaké si bereme na triko nejsou zdaleka jen stovky tisíc…“

Několik týdnů před akcí jsem se dozvěděl o tom, že na letošní QD bude i turnaj v SC2 a tím jsem se začal o tuto akci zajímat více. Jako kapitán SC2 týmu eSuby a admin turnaje, který se tam v rámci finále Avermedia ligy odehrával, jsem se snažil zjistit všechny dostupné informace, abych je mohl předávat dál.

Nové webové stránky QD mě překvapily. Vypadaly poměrně pěkně, sice mi přišly lehce zmatené na dohledání některých informací, ale to tak u nových webů bývá, než si na ně člověk zvykne.
Velmi mě překvapila sekce Ceny, které byly v to době tuším více jak 100.000 Kč. V tu chvíli jsem si všiml i plánovaného počtu účastníků – 350 hráčů. A fotografie budovy? Naprosto úžasné! Klobouk dolů před těmi, co tohle dokázali zařídit. V tu chvíli mi poklesla čelist a řekl jsem si „no pane jo“. Na druhou stranu jsem věděl o tom, jak organizátoři nebyli v dřívějším ročníku schopni technicky zvládnout více jak 100 lidí na místě, kde jsme my následně měli technicky bezproblémovou akci pro více jak 200 hráčů a tak jsem si s velkými obavami pomyslel, že tohle by mohlo dopadnout hodně špatně. Jsem velmi rád, když se u nás dělají lanparty, které pomáhají držet scénu a rozvíjet ji, ale bývám skeptický, když vím, jaké problémy mohou nastat i když lanparty připravují znalci na příslušných místech a je myšleno opravdu na všechno. Nechal jsem své obavy ale být a vyhlížel jsem nadcházející akci. Zařídil jsem vše potřebné pro svůj tým, připravil vše potřebno pro finále AverMedia ligy a harmonogram pro SC2 turnaj na QD a spolu s hráči jsme se těšili na super víkend.

Část druhá – vyrážíme!

Už během čtvrtka jsem dostal první (velmi malé) informace z místa konání, kam dorazil tým lidí z PZ, kde měl připravit tourney arénu pro finále online lig. Nevěřícně jsem si od několika lidí vyslechl, co je na místě čekalo, jak žalostné byly přípravy samé akce. Netrápilo by mě to, nebýt toho faktu, že jsme opravdu precizně plánovali finále SC2 ligy s propagací do zahraničí, důsledným harmonogramem, českým i anglickým streamem a opravdu vše jsme chtěli mít perfektní. Ve čtvrtek večer už mělo být vše připravené a my jsme měli jen lehce ladit detaily streamů.

Pro srovnání – LanCraft začínáme chystat vždy 1 den před akcí, kdy se nejpozději v poledne sjede více jak 15-20 lidí, kteří celý den do dlouhé noci pracují na přípravách. Den předem se připraví naprosto vše a v dopoledne dne zahájení lanky se už jen řeší designové věci (plakáty na stěnách, rozmístění rollupů apod, aby vše vypadalo co nejlépe.
Informace o tom, že ve čtvrtek večer začínají admini zametat několikacentimetrovou vrstvu prachu, kterou byla pokryto celé místo konání, stejně jako postupné další informace o tom, jak přípravy probíhají, mi na patřičně ubraly na optimismu. První zveřejněná fotografie z místa, kde se akce má konat, mě donutila se zamyslet nad tím, zda se jen nejená o trolling podání lidí z PZ. Vždyť fotka budovy, ve které se QD měl odehrát, jasně visí na stránkách doteď (až na místě jsem se dozvěděl, že se jedná jen o foto model někdy v budoucnu dokončené budovy).

Max32 – zde se mělo QD odehrávat

V pátek odpoledne jsme už na cestě. Během odpoledne dostávám další a další zprávy od lidí, co doráží postupně na místo a nebát se o ty vlasy, co mi ještě zbývají, tak by mi asi hrůzou z těch historek vypadaly. Vše si ale nechávám pro sebe a hráče v autě ponechávám klidné a plné očekávání, které jsem měl „kdysi“ také.

Část třetí – přichází prozření

Slavná Enterprise zastavuje před místem konání a my vyrážíme vstříc registracím. Po cestě potkávám známé tváře hráčů a ti mě vítají komentáři typu „Jumpe tam opravdu nechceš jít“.

Následují první kroky do budovy a s každým z nich mi připadá, že se noříme do větší a větší noční můry. Nevěřícně jsem zíral na naprosto vše, kolem čeho jsme procházeli. Příšlo mi, že jsem se vrátil do roku 2006, kdy jsme byli v Maďarsku na jednom z jejich prestižních turnajů, kde místo konání bylo ve velmi podobném stavu. Pro zájemce připojuji odkaz na fotogalerii.

Místo k sezení a pro počíač v BYOC aréně

Postupně jsem prošel kompletné celé prostory – registrace, „bufáč“, kde se připravovalo občerstveni, tourney arénu, plánovanou sleeping areu a nakonec jsem objevil i sociální zařízení – toalety a sprchy.

Během prvních minut potkávám skupinku eSubáků z CSka, kteří mě s naštvaným výrazem informují o tom, že to balí a jedou domů. Obrovské množství prachu a špíny jsou pro jejich hráče s alergií neúnosné a účastnit se tedy nemohou. Poprvé za dobu, co jsou naši hráči v eSubě, jsem opravdu vděčný za to, že vstupné za ně platí tým a nemusíme tak řešit výši „komfortu“ na akci ve srovnalosti s vybíranou částkou.
Procházíme registracemi, které probíhají ve stylu, kdy se hráčů zeptali na nick a jestli mají zaplaceno. Žádná kontrola, ověření. Za to ale hráči musí vyplnit číslo občanky a stát se součástí QD sdružení! Kde o tomhle byla nějaká informace? Kde jsou informace o stanovách sdružení a povinností pro členy? Díky za to, že jsem mohl být adminem ligy a nemusel tohle vyplňování řešit.

Vracíme se do auta pro věci. Několik minut stojíme, koukáme na sebe a uvědomujeme si, že nikomu se nechce vykládat věci. Zvažujeme, zda-li to na místě neotočit a nejet domů, jen přítomnost finále ligy nás tu nutí zůstat.
Začínáme vykládat a odnášíme počítače do BYOC arény. Narážíme na první problém. Několikametrové umakartonové desky na rezavém lešení se nebezpečně prohýbají po umístění prvního počítače a na každou z nich by se mělo počítačů vejít 10. Někdo z kluků mi ukazuje ruce, kterými přejel po kusu desky a ty jsou černé od špíny. Svůj notebook za 70k se neodvažuji do tohohle prostředí přinést a nechávám ho v autě.

admin area

Kluci se rozehrávají a já zjišťuji, že vlastně k BYOC turnaji nejsou vůbec žádné informace. Hlavní admin bohužel po naší komunikaci netuší, kolik je a bude na místě hráčů, jaký systém by měl být zvolený a po vzájemné dohodě se ujímám adminování sám. Nevadí mi to, ale neplánoval jsem to. Po krátké domluvě rušíme původní 2denní harmonogram a snažíme se odehrát vše během pátku, abychom nezbytný pobyt na místě mohli minimalizovat.

Ubýbají první hodiny a já si uvědomuji, že se mi začíná velmi těžce dýchat a mám rozpálené oči. O alergii na prach jsem doteď nevěděl a hodně se bojím toho, jak můj pobyt na místě dopadne.

Hodiny plynou a my začínáme řešit páteční spaní. Polovina našich hráčů si přinesla karimatky a spacáky, kdy plánovaly přespat ve sleeping aréně. Ta prý byla původně zamýšlená na tom samém místě v rohu místnosti. Nechce se mi tomu věřit. Domlouváme se tedy a vyrážím zarezervovat spaní.

„Pro všechny zájemce o ubytování mimo naši sleeping arénu, máme zajištěno ubytování přibližně 500 metrů od budovy MAX32. Cena za osobu je 150Kč/noc, k dispozici ubytování pro 60 osob. „

Tuhle informaci jsem si dobře pamatoval. Když tedy admini po mě chtějí 200 Kč za osobu, zaráží mě to, ale mávnu nad tím rukou. Dostáváme informaci, kde se ubytování nachází a po dohrání turnaje vyrážíme do nedaleké restaurace / hospody. V 1 hodinu se zvedáme a jdeme spát. Ve 3 hodiny se po 2 hodinách bloudění (půjdeme pěšky, 500 m přece ujdeme) a hledání vracíme zpátky na QD, kdy jsme prošli kolem 15 studentských budov, kde nás všude odmítali a posílali jinam. Bohužel telefonní kontakt, uvedený na stránkách nebyl dostupný a my tak byli odkázání jen na sebe. Jeden z adminů nasedá spolu s námi do našeho auta a jedeme tam, kde ubytování bylo zajištěno. Z 500 m se stalo 1,5 km a na místě po 20 minutách zjišťujeme, že na nás nezůstaly naše zaplacená místa. Špatná domluva mezi organizátory a lidmi z ubytovny znamenala, že rozmístili dřívější lidi po 2-3 do 4místných pokoju a našich zaplacených 8 míst jsme tak neměli šanci v půl čtvrté ráno dostat (všech 48 míst je obsazených).
Dostáváme zpátky peníze a vyrážíme do blízkého hotelu. Po zjištění, že ubytování tu stojí 550 na osobu se vracíme zpátky a dostáváme místo na spaní na zemi v silně nevětrané místnosti s posilovnou. Bohužel někteří naši hráči s tímto přespáním nepočítali a tak musí spát, bez jakýchkoliv věcím, na koberci na zemi.

tady prý měla být původně sleeping area

Chabých 5 hodin spánku v daných podmínkách nás zastihuje v ne moc dobré náladě a i s vrozeným optimismem a úsměvem na tváři se mi moc nedaří kolektivní náladu zlepšit. Až žalostně mi je, když vidím jednoho z hráčů, který neměl nic na spaní a vidím, v jak hrozném stavu je.

Dorážíme zpátky na místo, zjišťujeme, že naše místa v BYOCu zabrali CSkaři a admini nechávají vše na naší domluvě. Vzhledem k tomu, že místa k sezení opravdu nejsou, odpadá nám tedy možnost přípravy na finále ligy a vyrážíme na oběd a kolem 13. hodiny se vracíme zpátky. V 15 hodin začíná finále ligy. Ale nastává problém. FIFA má velké zpoždění, po nějaké době dostáváme polovinu počítačů v tourney aréně a začínáme se chystat, aby vše podle plánu mohlo začít. Polovina notebooků však během chystání hází náhodně blue screeny (pobyt v prachu po 2 dnech jim očividně nesvědčí). Následně vypadává síť a trvá skoro hodinu trvá, než se situaci podaří vyřešit. Vzhledem k tomu, že na turnaji jsou závislé reporty na velkém zahraničním portálu a přesný začátek je povinností, měním své rozhodnutí. Vytahuji svoje náhodou dovezené kabely a začínám pomáhat s řešením technických problémů na místě, abychom co nejvíce minimalizovali časový skluz turnaje.

vstup na QD lan

Několik CS hráčů mě při pobytu na vzduchu zastavuje a stěžují si mi, že jim najednou zkrouhli výhry o 50 %, než bylo slíbeno. Nemám na to, co říci…

Kolem 8. hodiny vše běží, hry odsejpají, časový skluz vyrovnán. Najednou za mnou dochází jeden z hráčů se zakrvácenou nohou, kterou si rozřízel o lešení, ze kterého jsou všechny „stoly“ postavené.
Rezavé a špinavé železné lešení v kombinaci s rozříznutou nohou není rozhodně nic veselého. Vyrážíme do auta a bohužel zjišťujeme, že autolékárnička neobsahuje desinfekci. Spěchám za adminy v očekávání toho, že mají na místě normální lékárničku a možná i nějakou zdravotní pomoc k dispozici. Bohužel nic. Od Latise se mi dostává informace, že člověk, který má tohle na starosti, je pryč. Ale volá mu a přej tý brzy bude. 20 minut čekáme v autě, kde nás Latis opustil, nikdo nepřichází. Kašleme tedy na pomoc od adminů a kluci z týmu vyráží se zraněným hráčem do blízké nemocnice na ošetření.

Ve 22 hodin je vše dohráno, výhry předány a my můžeme odjet domů. Sbírám ze země svůj batoh, který některý z diváků shodil ze židle, když si bral mou židli a snažím se ho očistit od největší špíny. Balím svůj notebook a spolu s hráči po rozloučení s ostatními s úlevou konečně odjíždíme domů.

Část čtvrtá – konec dobrý, kéžby všechno dobré

QD skončil. Pojďme se teď podívat na krátkou úvahu o probéhlé akci…

Nerozumím tomu, jak si organizátoři mohli něco takového dovolit uspořádat. Slyšel jsem o tom, že to mělo být o pár pater původně výš, ale vždyť plánují měsíce dopředu akci pro 400 lidí, to přeci není něco, co se může den před akcí až takhle změnit.
Když pořádáme LanCraft, mám dlouhej seznam věcí, které se nesmí stát, ať už z morálního, nebo bezpečnostního a hygienického hlediska a když jen jednu jedinou nemáme x dní před akcí vyřešenou, mám problémy se spánkem. Tady nebylo dbáno naprosto vůbec na nic. Toalety, sprchy, čistota, příprava jídla ve velmi hygienických podmínkách, zajištění bezpečnosti hráčů v prostředí, ve kterém se 3 dny mají pohybovat, místa k sezení, spaní, nulová připravenost turnaje (nevím, jak byly připraveny jiné, než SC2 turnaj), naprosto nepřipravený admin tým, kdy jakýkoliv dotaz měl odpověď „najdi Latise“, nezkušenost v oblasti elektriky…

Dopředu zmíněné a slíbené věci se naprosto lišily od skutečnosti. Žádná omluva od organizátorů, případné zmenšení vstupného (naopak byly ještě zmenšené slíbené výhry).

Když jsem na místě viděl rodiče, které tam doprovili své dítě, byl jsem nešťastný z toho, co si musí pomyslet o úrovni akcí, které jsou u nás pořádány. Nedokáži si ani představit, jak se něco takového reportuje sponzorům a partnerům, kteří se pod podobné akce svým přizpěním podepisují.

Při pomyšlení na to, jak si na LanCraftu hrajeme s maličkostmi, jak i na jiných akcích se řeší preciznost a co nejlepší dojem z akce, nerozumím tomu, jak si někdo může dovolit něco takového udělat a nedovedu si představit, že by se tímto směrem měly lanparty u nás ubírat.

Nelituji toho, že jsem se tohoto Quietus-Day zúčastnil. Otevřelo mi to oči, jak věci skutečně nemají být a o to více si teď cením práce všech, kteří připravuji akce, které za něco stojí. Bohužel musím přiznat, že toto byla v mém životě otřesná zkušenost a jednalo se o naprosto nejhorší lanparty, které jsem se zúčastnil.

Na závěr se omlouvám organizátorům – nemám ve zvyku odjíždět bez toho, abych poděkoval za akci, které jsem se zúčastnil. Ale bohužel jsem se jim nedokázal na konci ani podívat do očí za to, co ve mě tato akce zanechala.