Série rozhovorů představujících „svět za oponou eSuby“ pokračuje! Dnes jsme si do parády vzali jednoho z našich redaktorů, Michala “Bufkee“ Janoštíka. Bufkee je většinou ten, který vám zprostředkovává aktuální informace z probíhajících turnajů – a teď je na čase se něco aktuálního dozvědět i o něm. Jak takový „obyčejný“ člověk přijde k práci u největšího esportového klubu v zemi? Čtete a zjistěte sami!
Nejdřív se nám ve zkratce představ. O nás redaktorech zatím nikdo nic moc neví… Co bys o sobě řekl hlavního v pár větách?
Ahoj, jmenuji se Michal a pocházím z vesničky kousek od Zlína. Je mi 24 let a momentálně studuju magistra v oboru Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kromě toho se pohybuju pracovně ve vodách sportu a taky samozřejmě i esportu. Rád trávím čas s kamarády, cestuju, cvičím a taky občas vysedávám na baru no. Jo a rád se tu a tam zaseknu na WoWku.
WoWko, to je klasika… Nějaké další hry, třeba z těch aktuálnějších, kterým se občas věnuješ? A otázka, která (téměř) nikoho nemine: vzpomněl by sis na svou úplně první PC hru?
S hraním jsem začal už jako malý, když jsme hráli na televizních hrách Chip a Dale, Power Rangers a NHL 98. To byly ještě doby těch kazetek a střílení kachen. Jako první PC hra asi bylo Need for Speed Underground 2 nebo Call of Duty 2, na tom jsem proseděl neskutečné hodiny. Z těch aktuálnějších jsem hrál pár let zpět LoLko, zkoušel jsem i PUBG, ale nejvíc mě asi bavil Hearthstone, který si pořád občas zahraju a snažím se (zatím marně) prokousat do Legendy.
Zmiňoval jsi také, že rád cestuješ. Kam ses třeba v poslední době podíval?
Předchozí dvě léta jsem strávil v Anglii, kde jsem byl pracoval a cestovat. Pak třeba Švédsko a Norsko. Teď je to časově trochu náročnější, ale doufám, že se v květnu dostanu do Kanady. Chtěl bych ještě stihnout i návštěvu Guatemaly, ale to nevím, jestli mi vyjde. Uvidíme.
Máš takový zvláštní nick, Bufkee. Můžeš se s námi podělit o nějakou zajímavou historku, jak jsi k němu přišel?
Vlastně ani ne. Upřímně si nejsem stoprocentně jistý, jak se k tomu došlo. Když jsem byl menší, hráli jsme s klukama fotbal a tam mi někdo poprvé řekl „Bufko“, což se mne drželo jako přezdívka dobrých pár let. Ve hrách se z toho po pár transformacích stal Bufkee a už to vydrželo. Takže bych řekl, že je to taková slátanina, která nemá nikterak větší pointu.
Jak ses dostal k eSubě? Vyzkoušel sis chuť progamingu i někdy dřív, nebo je tohle tvůj první esportový post?
K eSubě jsem se dostal skoro jako slepý k houslím. Dřív jsem hodně pracoval pro jednu společnost, která se zabývala sporty, psal jsem pro ně články a tak podobně. Jednoho dne klučina do skupiny přidal inzerát, který eSuba sdílela na svém Facebooku a já si řekl: „Ty jo, proč ne, sedíš u toho od rána do večera, v tom bys mohl být dobrý.“ No, a tak jsem napsal a Pospi mě naverboval. Jinak jediná hra, která mi opravdu jde, je již zmíněné WoWko, takže progaming v mém případě nehrozí.
Už podruhé zmiňuješ klasické sporty. Hrají ve tvém životě významnou roli i jako aktivity, nebo se jim věnuješ čistě v rámci práce?
Ke sportům jsem byl vedený už od mala. Začalo to fotbalem, u kterého jsem vydržel i nejdéle. Mezitím jsem si zahrál i florbal a chvíli jsem i boxoval. Bohužel poté, co jsem se dal na gympl, tak šly sporty trochu stranou a tím to pro mě vlastně skončilo. Dojíždění, šprtání a sportování moc dohromady nešlo. Teď už si občas jen rekreačně zajdu s klukama zahrát fotbálek a pravidelně posledních pár měsíců chodím do posilovny.
Máš výjmečnou možnost svýma očima redaktora porovnat svět klasického sportu a esportu „za oponou“. Jaké vidíš rozdíly a co je naopak podobné?
Největší rozdíl je podle mne to, že klasický sport trochu více spojuje lidi. Když si vezmu klasické sporty, které mají jasně danou sezónu, ob týden se hraje na stadionech, kam lidé cíleně chodí společně a zapojují se do sociálního procesu, tak je to od esportu docela rozdíl. Na fotbal si zajdete, dáte si pivko, klobásku, pokecáte o životě a stihnete se bavit i hrou. Esporty jsou spíše zaměřené na to pohodlí domova. A to je možná trochu škoda. Myslím si, že kdyby se zaměřilo na to vytáhnout lidi více z domovů a jít do společnosti, bylo by to víc fajn. Zároveň si ale uvědomuju, že základna fanoušků je úplně jiná, u klasických sportů je samozřejmě větší, zvyklá na takový proces a pro esport je to tak dost možná obrovská výzva kam se upínat do budoucna.
A co ty, jsi ten „socializační typ“, co rád zajde někam do baru na pivko a baví se s cizími lidmi, nebo se považuješ spíš za toho nerda, který preferuje sedět po večerech doma a hrát například to WoWko?
Asi podle nálady. Cizí lidi upřímně moc nemusím, raději komunikuju s těmi, co už znám. Pokud tedy jde o kamarády, jasně preferuju Tour de Pub a nějaké šílené vysokoškolské akce, to je vždycky záruka dobře prožitého času. Nevadí mi ale ani večer sednout k PC a propařit se do svítání. I k tomu ale potřebuju společnost, samotného mě to nebaví.
Jako redaktor eSuby samozřejmě musíš psát o všech možných hrách a turnajích. Která sekce tobě osobně přirostla nejvíce k srdci? A sleduješ i dění v zaraničí?
Rozhodně mě nejvíc baví sledování Hearthstone sekce. S klukama jsem měl možnost se podívat i na turnaje do Norska či Švédska a byl to fakt parádní zážitek na celý život. Překvapilo mě, jak se celá HS scéna dobře zná a jak přátelské vztahy mezi všemi jsou. Půlnoční zpívání karaoke v Oslu se všemi možnými hráči mi v paměti zůstane na dlouho. Co se týče zahraničí, tak z Hearthstone právě sleduju spíše jen zahraniční turnaje, česká scéna mě moc nebere. Občas ale kouknu i na CSko nebo LoLko, to naopak spíše CZ/SK, kde samozřejmě fandím eSubákům.
Leave a Reply