Řeklo by se, že vztah mezi herní organizací a jejím sponzorem je poměrně jednoznačný. Spozor poskytuje prostředky na běh organizace a ta mu na oplátku dělá reklamu, případně poskytuje další marketingové služby. Pro dnešek pomineme fakt, že naprostá většina šéfů HO(Herní organizace) považuje svůj úkol za splněný umístěním loga sponzorské firmy na dresu a na webu.
Dnes se na věc podíváme z jiného pohledu. Z pohledu, kdy profesní nezkušenost, lidská naivita a mnohdy i neskutečná tupost spojená s arogancí zmíněných šéfů HO způsobila, že gamingové odvětví je stále bráno jako zmatený, nepřehledný, neperspektivní a hlavně rizikový segment herního trhu. A to s sebou přináší několik „sponzorských strategií“. Všechny samozřejmě mají stejné cíle – zvýšení zisku a zpopularizování značky
1) Spojení značek – Tato strategie ze strany sponzora je sázkou na jistotu, předpokládá však i větší ekonomické nároky. V našem prostředí to znamená spojení se s organizací typu eSuba. Tedy organizací s dobrým jménem a špičkovým postavením v rámci cílové skupiny. Pro sponzora se minimalizují rizika související se zánikem organizace, je zde určitý předpoklad na zúročení investic a nezřídka dostává i nadstandartní marketingové služby navíc. Musí však počítat s tím, že lidé ve vedení takovýchto organizací znají svou cenu. Vědí, jaké jsou provozní náklady organizace a také si dovedou udělat rozvahu na náklady spojené s plněním marketingových závazků. To s sebou nese vyšší náklady na sponzoring.
2) Skok do neznáma – Jedná se o opak předchozí strategie a to vyvedený do extrému. Potencionální sponzor vkročí do gamingu bez předchozího „průzkumu trhu“ a to mnohdy i díky nereálným až lživým nabídkám na spolupráci s HO. Vždyť ve světě vše tak krásně funguje a i u nás se zvyšuje zájem o herní průmysl. Uzavření spolupráce s méně známou či úplně neznámou HO není přehnaně nákladné a vidina přínosu je lákavá. Bohužel naprostá většina takto uzavřených dohod končí po uplynutí několika málo měsíců. Vedení HO to zabalí kvůli jiným zájmům či povinostem nebo prostě nezvládne plnit očekávání sponzora na propagaci. Tak či tak je výsledkem zklamání sponzora a následná nedůvěra v gaming jako takový. Dveře se tak zavírají.
3) Cena/výkon – chtělo by se říci, že se jedná o zlatou střední cestu, bohužel realita je jiná. Ta se totiž přímo odvíjí od fakt zmíněných ve druhém odstavci tohoto blogu. Ideálně by se totiž jednalo o strategii, kdy si firma udělá „průzkum trhu“ a vybere si HO, která odpovídá jejím ambicím a odhadovaným investovaným prostředkům. Bohužel zmatená a nejistá situace na naší gamingové scéně nahrává jiným postupům. Firma, která se chystá na vstup do gamingu si udělá menší průzkum situace a vyhodnotí, že je možno se uplatnit i s minimálními či nulovými náklady. Provede oslovení několika HO a využije nezkušenosti jejího vedení i složité situace ve které se naše HO nachází – tedy že jsou bez prostředků. Řada „managerů“ je totiž velmi lačná po tom, aby mohli na svůj web dát logo nějaké firmy a chlubit se tak hráčům a kamarádům, jak se jim daří. Bohužel je to, bez přehánění, za tři tužky a jedno reklamní triko (já to označuji za nulový sponzoring).
Třetí strategie je v současnosti hojně využívaná a řadí se na druhé místo hned za neoficiální čtvrtou strategii – „vysrat se na to úplně“. Důsledkem této strategie je hned několik věci. Předně je to zdánlivá perspektivnost dané HO z pohledu hráčů, hledajících zázemí. Hned v závěsu je mylná víra „managerů“ těchto organizací ve vlastní schopnosti (vždyť zařídili takové super firmy, no ne?). Dalším problémem je devalvace ceny ostatních organizací, která je takovým jednáním nevyhnutelná. No, a samozřejmě nesmíme zapomínat na konečný důsledek, kterým je neschopnost takovéto organizace normálního provozu. Vždyť za co chcete platit LANky, když v pokladně máte jenom slevové kupony na nákup v AdidasManii.
Ale aby to nevypadalo, že je vždy špatné „prodávat se pod cenou“. Kdepak, i takový přístup je platný při hledání nových sponzorů pro svůj tým. Je ale nutné si pro takový způsob určit pravidla. Zpravidla to bývá spolupráce na dobu jednoho kvartálu, po kterém dojde k vyhodnocení spolupráce a případnému navýšení aktiv na obou stranách či ukončení spolupráce.
Pokud se ptáte, zda má začínající organizace nějakou možnost, jak se vyhnout „nulovému sponzoringu“, tak mají. Jde jen o to znát svou cenu a nejít pod ní bezdůvodně. Nehnat se za logy a jmény na svém webu, ale budovat fungující podnik.
A jedna rada pro hráče na závěr. Podívejte se na weby herních organizací a prozkoumejte které mají stejné partnery a jací partneři to jsou. Možná budete překvapeni, kolik týmů u nás má „nulový sponzoring“
Leave a Reply