Blog magora #51 – díky Games.cz

Zhruba v šestačtyřicáté minutě výše zmíněného podcastu se pánové Martin Bach, Petr Poláček, Dan Vávra a Lukáš Grygar věnují, na popud čtenáře, tématu profesionálního hraní. Po pravdě, dotazující to asi trochu přehnal s „obrovským zájmem“, který o toto odvětví je. Pravda, možná myslel světové měřítko, ale musíme myslet lokálně a zde to až tak „obrovské“ není. Ale není to ani zanedbatelné.

Tento podcast mně osobně zaujal zejména tím, že se nejen věnuje (pro)gamingu, ale hlavně, že díky němu máme možnost poznat zcela jiné hledisko herně pozitivních jedinců, než jsou ty naše, „lehce“ zastřené fanouškovstvím. Proto jsem se velmi pozorně zaposlouchal do debaty pánů redaktorů, jejichž práci velmi uznávám a již před lety jsem ji hltal notnými doušky(ne všech samozřejmě), a snažil se z ní získat cenné informace.

Pojďme ale na toto téma pěkně popořádku. Jako první a možná i největší neduh soutěžního hraní, který je zde zmíněn, není ani tak hraní samotné, ale jeho přesycení marketingem a následné tlaky na redaktory na prezentaci partnerů.
Magorova reakce: Povězme si upřímně, soutěžní hraní je přímo závislé na sponzoringu. Ostatně podobně jako klasické sporty. Bohužel pro gaming se jedná o jediný zdroj příjmu. žádne dotace ze strany státu na podporu tohoto odvětví se určitě v nejbližší době nedočkáme. S tím souvisí reklama všude, kde se to jen dá. Na druhou stranu si dost dobře nedovedu představit situaci, kdy by si kdokoli diktoval podobu článků na nezávislém médiu. Jasně, když pro svůj tým píši o akci, kterou sponzoruje týmový partner, tak na to dostatečně upozorním. Ale když by mi napsal kdokoli, abych do článku o jeho akci dal jména partnerů nebo dokonce loga, tak bych ho slušně řečeno poslal někam. A nedělám si iluze, že s tímto by měli problém i páni redaktoři z Games.cz. Ano, vždy zde bude pár blbců, kteří se budou snažit prosadit reklamu kde se jen dá i navzdory logickému uvažování, ale myslím si, že redaktoři a recenzenti herních magazínů jsou na podobné blbce zvyklí. Přeci jen tlaky vydavatelství občas musí být taky velmi zajímavé.
Jasně a stručně. Nikdo vás přeci nedonutí dávat reklamu tam, kam sami nechcete. A že vám pošlou emaily, kde si stěžují? Od toho je spamový koš.

Druhý velmi zajímavý argument zní „O čem tam psát?“.
Magorova reakce: Tady bych víceméně souhlasil. Je pravda, že ve většině případů jsou informace v herním světě velmi jednotvárné a pro nezaujatého člověka tím pádem nezajímavé. Naprosto souhlasím. Prostě nejsme tam kde třeba fotbal, kdy stránka věnovaná souhrnu zápasů s jejich popisy zaujme i člověka, co v životě neměl kopačky na nohách. Asi i přes to, že již dnes máme pár schopných lidí, kteří fanouškům dokáží průběh utkání velmi pěkně přiblížit i psanou formou. Na druhou stranu jsme v úplně jiném technologickém věku a to nám dává mnoho možností. Co takhle místo výsledku turnaje poskytnout čtenářům komentovaný záznam z jeho průběhu? Nebo jiné neotřelé nápady? No, ale to naráží na problém třetí, ale o tom trochu dále. Nejdříve bych chtěl zmínit, že v poslední době se odehrává velká spousta obrovských akcí na mezinárodním poli, kde se představují tuzemští hráči. Hraje se o obrovské peníze a s velkým mediálním zájmem. Jedná se o akce o kterých se dá napsat minimálně stránková novinka. A přesto o nich třeba i Games.cz nepíše. Čili, ono by i bylo o čem psát.

Třetím problémem jsou lidské zdroje. Na to, aby se dalo věnovat nápadům okolo gamingu prostor, musí na to být někdo kdo tomu hoví. A ten prostě dnes žádný takový magazín nemá. Nebo má? Asi spíš ne. A jak je v podcastu zmíněno, a já tento názor zcela chápu, externí dodavatel obsahu není úplně to, co by si redakce mohla přát. Prostě každý si to chce dělat po svém.
Magorova reakce: Lidské zdroje jsou problém všude. Naprosto chápu tento názor redakce. Dělat svou práci svou cestou je nejlepší postup. Proto chápu odmítavý postoj k dodávání obsahu externě. Je tu jedno ale. V podcastu se jeden z diskutujících vyjádřil ve smyslu, že by externí dodavatel přinášel právě nezajímavé soupisy výsledků a nicků. Tady si myslím, že se jedná o podcenění redaktorských schopností naší scény. Ano, není to nikterak slavné, ale s trochou snahy tu dva až tři schopné lidi najdete a zjistíte, že i o gamingu se dá psát čtivě.

Dalším bodem diskuse byly specializované portály. Suplování jejich činnosti či dokonce propagace samotných portálů je samozřejmě výše zmíněnými pány odmítnuta. Stejně tak jakási „pomoc progamingu“, o kterou jsem se bil v předešlém díle Blogu Magora. Prostě a jasně propagovat či promovat někoho či něco, co si na sebe vydělává a nic z toho nemít, není cesta, kterou by se osazenstvo chtělo vydat. To mu asi nikdo nemůže mít za zlé.
Magorova reakce: Zde se domnívám, že došlo k mírnému nepochopení mé myšlenky. V předchozím díle jsem se snažil naznačit, že věnování se gamingu jako takovému je cesta k rozšíření „poskytovaných služeb“. Jak víme, konkurence na poli portálů o hrách je celkem široká a každý bod k dobru by se, dle mého názoru, měl počítat. Samozřejmě si nedělám iluze, že by hromadně přicházeli fanoušci gamingu počíst si o tom, co si již přečetli na specializovaných portálech. Ale možná by se sem tam přišli podívat na tyto novinky, či na pohled redaktorsky vyspělého jedince na stejnou problematiku. Navíc, dnes se dočtu na každém portálu o hrách to samé, recenze na stejné hry, stejné aktuality čerpané z mnohdy stejných zdrojů. Každá drobnost jako videorecenze, podcasty a třeba i nové rubriky pro čtenáře znamenají onen rozdíl, proč chodit k Vám a ne k někomu jinému. Promo specializovaných porálů je samozřejmě nesmysl, pokud se nejedná o hlubší spolupráci. Toto téma není třeba komentovat.

„Když se koukáš na progaming, tak se díváš na postavičky jak dělají to samý…., je to svým způsobem nuda na to čumět“
Magorova reakce: Tak tato pasáž pobavila a zde si dovolím nesouhlasit úplně. Chápu, že pánové se v problematice neorientují, ale asi sem tam něco sledují a tak by neměli být úplně mimo obraz. V době, kdy streamy utkání sledují statisíce či miliony diváků, kdy i tuzemská internetová média uvádí desetitisícové údaje sledovanosti z gamingových akcí, v této době mi přijde tento názor trochu archaický.

Pokusil jsem se reagovat asi na stěžejní témata debaty z pohledu člověka, který je přímo zainteresován. Chápu, že můj pohled a asi i pohled většiny čtenářů tohoto blogu (cca šesti) je velmi zkreslen angažovaností v prostředí soutěžního hraní a tak se nemusí úplně ztotožňovat s názorem širšího publika portálu o hrách. Proto berte mé reakce s nadhledem, stejně jako já sám.
Ostatně jsem strašně vděčný už jen za to, že zmínění redaktoři dokázali toto téma otevřít a vyjádřit v něm svůj postoj, který opět trochu osvětlil postoje běžné herní komunity k soutěžnímu hraní alias progamingu. Ještě více mne potěšilo, že někdy četli můj blog. Toho bych se po pravdě nikdy nenadál.

Dovolím si tento díl uzavřít tím, že herní magazíny a (pro)gamingová scéna si u nás musí k sobě cestu teprve najít. Ať je to již co z hlediska vlastních postojů a požadavků té či oné strany, tak samozřejmě i z hlediska velikosti gamingové scény. Ať je to jak chce, o přízeň čtenářů by se ucházelo úplně jinak, kdyby jejich počet dosahoval milionů a firmy zainteresované v tomto odvětví měly zájem na jeho pořádné propagaci i třeba na stránkách podobných portálů. I tak, ale díky za každou menší, či větší zmínku.

A vy věichni gameři, posílejte podněty na články, jak vás redakce vyzývá ;). Hlavně ale kvalitu!