Blog magora #50 – na okraji společnosti

Pokud si myslíte, že se chystám opět plakat nad tím, jak většinová společnost opovrhuje gamery, tak se tentokrát mýlíte. Plakat budu nad něčím jiným.
Víte, kde se nejvíce dozvím o zajímavostech ze soutěžního hraní v češtině? Jednoduchá odpověď. Svatá trojice eSuba – Playzone – Grunex. Portály úzce specializované na soutěžní hraní. To je bohužel vše. Občasné výkříky do tmy v podobě článku od nadšence nalezneme i jinde, ale jedná se o tak unikátní věc, že její výskyt je asi tak častý jako zrození syna božího.

Tuto situaci bych tak přirovnal k obdobě ve fotbalu, kdy by o něm psali pouze na fotbal.cz, kopana.cz a sparta.cz. Chytřejší z vás již jistě tuší, kam tím mířím. Mým terčem tentokrát budou webziny a magazíny specializované na počítačové, či konzolové hry.

Kdy jste naposledy četli nějak stabilněji (více než 2x za půl roku) na webu zaměřeném na hry o soutěžním hraní? Já osobně asi nikdy. A proto jsem se rozhodl zamyslet nad příčinou toho, proč tomu tak je?

Důvod první – nikdo by to nečetl
Ano, asi bude něco pravdy na tom, že spoustu čtenářů nebude zajímat článek o bandě pařanů, co se zavřeli v tělocvičně a celý víkend po sobě stříleli v CSku. Nicméně tento argument získá první trhlinu hned při prohlížení statistik návštěvnosti již zmíněných portálů. Denně sem zavítají tisíce čtenářů. Reakce by asi vyzněla ve smyslu, že koho to zajímá si cestu najde. Ale to by například vyhledávače nemusely nabízet informační servis a mohli by to nechat na specialistech.
Navíc, nesmíme zapomínat, že dnes již novinky o soutěžním hraní mnohdy nabízí mnohem více než jen příklad z první věty tohoto odstavce. Naučili jsme se svůj svět mnohem lépe přiblížit širšímu publiku a tím i zlepšit potenciální čtenost. Osobně se domnívám, že bychom možná byli překvapeni kolik lidí by takové zprávy zajímaly a kolik dalších by zajímat začaly. Vše je jen o pojetí a dobré prezentaci.

Důvod druhý – nedostatek lidských zdrojů
Je jasné, že i tato poměrně velká média nemají zdrojů nazbyt. Zaměřují se tedy primárně na to, co je jejich denním chlebem. Ani zde však asi úplně pravda nebude. Pln naivity jsem se nedávno pokusil tyto webziny kontaktovat s nabídkou bezplatného zasílání pravidelných, již hotových, novinek připravených k publikaci. Odpovědi buď nedorazily vůbec, nebo odmítavé s odůvodněním nezájmu o toto odvětví.

Důvod třetí – Pandořina skřínka
Zde může trochu přihořívat. Jak jsem zmínil již v úvodu tohoto článku, téma „soutěžního hraní“ je zatíženo cejchem nežádoucí zábavy. Jakákoliv, byť sebemenší, podpora by mohla vést k odsuzování ze strany většinové společnosti a tím samozřejmě k potenciálním problémům s inzerenty a podobně. Otázka je, zda by se tohoto měly magazíny zaměřené na hry vůbec ještě obávat. Vždyť již stejně patří k ocejchovaným.

Osobně se domnívám, že pravda bude někde mezi tím vším. Soutěžní hraní je zábavou menšiny a tím pro masová média jen málo zajímavé. Navíc díky nutnosti trénování balancuje na tenké hraně závislosti. Tím je samozřejmě pronásledováno mravokárci. A spoléhat se na amatéry, kteří by měli plnit rubriku asi taky není sen vydavatelů.
Na druhou stranu jedna světlá vyjímka ukazuje, že vydat se cestou podpory soutěžního hraní není vůbec cesta do pekel. Pořad Re-play to zkusil a určitě mu to neublížilo. Dovolím si tvrdit, že mu to dokonce pomohlo. Určitě si díky svému otevřenému přístupu získal přízeň nejen mou, ale i velké části z vás. Věřím, že se tato odvaha tvůrcům vyplatila.

Svůj názor na herní magazíny bych shrnul přáním. Přeji si, aby i tato média vzala na vědomost naši existenci a pokusila se nás podpořit takovou maličkostí, jako je pouhé zmínění se. Třeba jednou za měsíc. Zkuste najít odvahu vzepřít se démonizující společnosti a připustit, že i soutěžní hraní je pouhá zábava, která lidem neubližuje. Zkuste věřit tomu, že to třeba lidi bude zajímat.
Vždyť to nejhorší co se může stát je to, že to nikdo nebude číst. Jistotu však je, že dnes o tomto odvětví her u vás nečte nikdo.