Blog magora #49 – Přesycené scény

Po dlouhých měsících, možná i letech zde máme obrat na gamingové scéně. Zatímco doposud jsme ze všech stran slyšeli jak celá scéna upadá a jak dříve bylo líp, dnes začínáme slyšet nové ohlasy. Poprvé totiž lze z různých stran zalechnout, že týmy jsou přehrané. A není to přehráním na tréniních vlastním nasazením, je to přehrání z offline a online akcí.

Ano, v poslední době jsou zejména pro hráče CS1.6 a Starcraftu 2 pořádány turnaje a ligy v takovém množství, že se začíná projevovat jakýsi únavový syndrom. Jen se podívejme například na CS1.6, která je v tomto směru nejvytíženější týmovou hrou. Měli jsme zde Mistrovství ČR, PLAYzone ligu, probíhají King of the Hill turnaje, WCG kvalifikace, Mezihernové turnaje, chystá se CS1.6 Underground a jistě i další menší či větší turnaje. To dává týmům hned několik důležitých utkání týdně a skoro každý týden i nějakou tu LAN akci. Nejméně pro ty nejlepší.
A i sami hráč to již vidí. Samozřejmě nikdo si nestěžuje a všichni jsme asi rádi, že tomu tak je, ale troufám si říci, že co do kvantity akcí jsme se přiblížili (pokud jsme jej již nedosáhli) vrcholu. Alespoň pro ty nejexponovanější hry jakými jsou CS1.6 a SC2. Vždyť v SC2 je to ještě evidentnější, když některých akcí se část hráčů ani neúčastní, protože prostě nestíhají obsáhnout vše.

Jakou cestou bychom se tedy měli vydat nyní‘ Je samozřejmě jasné, že ne všechny projekty vydrží a bude zde jakási přirozená úmrtnost, kterou budou zase nahrazovat projekty nové. To je přirozené. Ovšem u projektů, které jsou pojaty jako dlouhodobé a mají perspektivu vydžet, se nabízí jediná možnost. Zaměřit se na zvyšování kvality. A ačkoli si to hráči myslí, neznamená zvyšování kvality to samé jako zvyšování prizepoolu. Každý pořadatel ví, co by na své akci měl i chtěl zlepšit a jak by jí zase posunul o něco výše. Nebudu se tedy dnes rozepisovat o nedostatcích stávajících projektů. Vystačím si pouze se zobecněným přáním zvyšování kvality.

Další směr, kterým by se měl upřít zrak lidí za všemožnými projekty je motivace celé scény. Ano, bohužel naše snahy posouvat se vpřed doposud pouze cílily na výkonnostní špičku scény a na zbytek se dosti zapomínalo. Proto se vážení pokuste zamyslet nad tím, jak by jste motivovali širší veřejnost k zapojení se do gamingových akcí. Určitě vás napadne spouta možností, z nichž se třeba pár uchytí. Současnou slabinou gamingové scény u nás je totiž její velikost. Neříkám, že bychom měli hráče lákat k sezení u PC a hraní her, ale pokud je již hry zajímají, proč jim také neukázat jaké mají možnosti a co začlenění se do komunity znamená.

I když mě spousta ortodoxních (pro)gamerů s tunelovým viděním prokleje, tak si neodpustím další návrh. Motivace menších herních scén k zapojení se do obecného dění. Vím, že zde již takové snahy jsou, ale tak nějak jim něco chybí. Jsou zde komunity her, které mají stovky členů a stojí na pozadí zájmu. I komunity, které mají členů jen desítky jsou potenciálem pro další rozvoj. Zde si dovolím spekulovat proč se začlenění těchto scén dosud nedaří. Je to problém, který platí všude. Je jen velmi málo lidí schopných a ochotných se o tyto komunity starat jak ze strany administrátorské, tak i redaktorské. Prostě nadšenců ochotných dělat něco pro druhé jen pro to, že je to baví ubývá. Trávit hodiny nad přípravami všeho možného, a nemít z toho nic, není prostě pro 99,9% hráčů zajímavé. Zde se opětovně dostávám k tomu, co tvrdím již dlouho. Pokud nemám dostatek lidí ochotných zadarmo pro mě něco dělat, musím jim nabídnout něco za co by byli ochotní to dělat. Obzvlášť, když sám z jejich činnosti generuji zisk!

Poslední kapitolou je cesta medializace. Ta se částečně daří již teď. Gaming se dostává na obrazovky nejen internetových televizí a navíc i v jiném kontextu, než jako srovnání s heroinem a jinými drogami, či jakožto spouštěč masového násilí. I zde jsou ale stále ještě mezery. A ty mezery jsou opět způsobeny nedostatkem kvalitních lidí. Jak chcete mediálně propagovat, když nemáte dostatek lidí schopných sepsat kvalitní reportáž, rozhovor či třeba recenzi‘ A proč je nemáme jsem zmínil v minulém odstavci. I tak lidé, kteří pracují v těchto podmínkách, odvádějí velmi dobrou práci. Pouze jim hráči vděčí za to, že mají co hrát a hlavně oč hrát. Možná by neškodilo si na to občas vzpomenout.

Organizátoři turnajů a lig pro hráče ušli za poslední měsíce zase kus cesty. Stojí však na lidech a v mnohých případech se ti lidé dají spočítat na prstech jedné ruky nešikovného dřevorubce. Proto tak jak si nyní lebedíme, že se nám soutěže a projekty pěkně množí, za pár měsíců se může stát, že pár lidí ztratí motivaci a my budeme pouze smutně koukat. Dnes nebudu vybízet k tomu aby se každý zamyslel nad tím, jestli taky sem tam nepřiloží ruku k dílu. Dnes si tuto větu odpustím 🙂