Aliens: Colonial Marines – Strach má velké zuby

Začněte si pečlivě vyjmenovávat jednotlivé kultovní hororové
kousky. Jestliže jste zcela při smyslech, rozhodně se lehce pozastavíte nad
klasikou jménem Aliens vs. Predator. Proč? Ne proto, že by se jednalo o tak
špatný film, až by v této kategorii neměl ani mít co dělat, ale jednoduše
kvůli úžasu z něj, a to takového, že si dokonce zavzpomínáte na některé
momenty filmu a zamrazí vás v zátylku. Je tu samozřejmě spousta dalších
filmů, které si zaslouží svoji pozornost, ale právě mariňáci v obležení
před vetřelci a predátorem, na to se nezapomíná. Už několikrát se filmu dostalo
náležitého herního i knižního zpracování. Opravdová bomba se však chystá až na
rok 2012, kdy se má objevit Aliens: Colonial Marines. Jak lze z názvu
vyčíst, hlavní roli zde budou hrát vetřelci, zatímco predátor šel na louku
chytat motýly do sbírky. Aby však měli komu trhat hlavy, musela přijít na řadu
i třetí, lehce opomíjená strana mince, která vás vnese do role lidských hrdinů.  Chybí hře vlastně něco?

Zatím se tak nezdá. Určitý podíl na jistotě mají zcela
bezpodmínečně i vývojáři ze studia Gearbox Software, kteří mají za sebou celou
řadu precizních titulů. Mezi nimi třeba oba dva datadisky pro první Half-Life,
veškeré díly série Brothers in Arms včetně toho, jenž ještě ani nevyšel, skvělou
FPS akci Borderlands a její pokračování, či Halo: Combat Evolved – první díl
jedné z nejlepších současných sérií vyvíjených exklusivně pro Xbox.
Z tohoto ohledu není jediný důvod k obavám. Samotné univerzum světa
vetřelců a predátora následně potěší především početnou fanouškovskou základnou
a jedinou zřetelnou vadou na kráse je fakt, že se stále jedná o hru na motivy
filmu. A to nedopadá nikdy dobře. Výjimka ale samozřejmě potvrzuje pravidlo a
je nutné doufat, že toto pořekadlo platí právě pro Aliens: Colonial Marines.

Hra se vám bohužel nedostane do pařátů, ale do obyčejných
rukou. I hra za mariňáka má naštěstí své výhody, třeba střílení. Hororové FPS
akce mají v poslední době čím dál větší oblibu u hráčů, takže se hra musí
snažit, aby nebyla tuctová střílečka, ale opravdu si u ní při hraní vyměnili
čtvery trenky a pravidelně odcházeli se zvětšenými zorničkami od zděšení, které
vás při hraní potkalo. Myslíme, že k tomu není třeba podávat žádnou
příběhovou omáčku jako přílohu, protože samotný strach z neznáma,
nekončící akce a plejády překrásných vetřelců hře musí stačit. Opravdu se jedná
o hru, kde nemusíte přemýšlet nad každým dalším tahem, kde nemusíte myslet,
pouze střílet, a kde se vám stále neobjevují nové posunky ve trapném příběhu.
Zde je hlavním faktorem strach a to takový, že kdyby byla jedna úroveň přidána
do Faktoru strachu, jediný soutěžící by nevyšel živ a zdráv.

Na cestu by však pro přežití dostal několik moderních
nadčasových vymožeností, ne že by mu byly k něčemu platné, aby měl větší šance
na návrat k mamince. Jednou z nich jsou pípátka. To je takové to
„Píp! Píp! Píp!“ až do zblbnutí, zde však fungují na trochu jiném principu.
Vlastně určují, nakolik se máte bát. Čím intenzivnější a silnější zvuk je, tím
blíž jsou nepřátelé a v tu chvíli je zcela jedno, jestli vám z pípání
prasknou ušní bubínky, nebo se objeví vetřelec, který ono pípání způsobuje, a
ochutná pár litrů čerstvé krve přímo z vašeho těla. Občas si ve hře
naštěstí zakusíte vidění ve tmě, kdy vám termální energie vetřelců alespoň
zlehka dokáže, že se může hodit, ale výsledkem bude také pouhý chaos plný
odlesků z vystřelených kulek o zuby mimozemských potvor. I poslední
vymoženost hry nabízí lehkou a rychlou pomoc, ve hře totiž nebude nouze o nouzová
světla. „Ještě že existují!,“ řeknete si, když po hodinách strávených
v nepropustné tmě zahlédnete jednoho vetřelce v plné kráse.

Tyto věci jsou zde samozřejmě pro efekt. Je sice
pravděpodobné, že je hráč využije v první řadě k hledání krvelačných
vetřelců plazících se po stropu, ale pokud se opravdu zamyslíte nad jejich
vlastnostmi, bude vám jasné, že je autoři záměrně přidali jen proto, aby ve vás
vyvolali ještě větší hrůzu a paniku. Tento krok, byť se to může zdát jako
drobnost, neskutečně působí na už tak vyostřenou atmosféru, která se zdá být
hustá a neúprosná jako bramborový knedlík s příměsí olova. Každé další
zákoutí, každá další chodba, každá další větrací šachta, vše může být důvodem
pro vaše zaposlouchání se do pípavého zvuku značícího, že za chvilku tu nebude
všechno v pořádku. Možná se bez hlavy ocitnete vy, možná váš kamarád, to
ve hvězdách. Nebo možná v oněch tajemných chodbách? Bůh ví.

Síť chodeb není známa ze všech filmů s vetřelci a
predátory. U predátora se prioritou většinou stávala nepropustná džungle plná
anakond a oštěpy vyzbrojenými domorodci. V mísení obou monster zase film
ukázal krásy a nebezpečenství města, jež by vás svými tajemstvími mohlo bez
váhání sežrat zaživa. Třetí se staly tajemné prostory, chodby, prostě interiéry
všech tvarů a proporcí. A ty začnou své působení rozkládat i do této hry.
Samotné chodbičky nejsou přímo vystřižené z filmového zpracování, což je
jedno obrovitánské plus. Něco málo sice bylo inspirováno artworky z dob,
kdy ještě filmy ani nebyly na světě, ale v zájmu až přílišné náročnosti na
tvorbu nebyly kulisy zhotoveny, a tak si je zde užijete poprvé v životě. A
jak si tak půjdete z levelu do levelu, neustále se bude potemňovat,
nabírat na atmosféře a částečně i měnit. Přesně, jako to znáte z filmů.

Jak již bylo zmíněno a jak mimochodem vyplývá z názvu,
hlavním nevraživým tvorem stavícím se do cesty vašemu hodnému, roztomilému
panáčkovi, bude vetřelec. Kdo ho nezná, jako by nebyl. Obvykle mívají dlouhé
kostnaté nohy, ruce, trup a tak trochu i hlavu. Vyskytují se v celém
vesmíru. Jsou vždy a všude i se svými královnami. Chovají se po vzoru včel.
Nebo se včely chovají po vzoru vetřelců? Toť otázka. Vlastně by se o nich daly
psát celé knihy, nehledě na to, že jich o vetřelcích již pár bylo napsáno a
vesele vysláno do obchodů po celém světě. Spolu s Aliens: Colonial Marines
však přichází nové, dosud nepoznané a nepopisované druhy, které by mohly svými
zvláštnostmi a vylepšenými schopnostmi pořádně zamotat kartami. Nemusíte se
bát, že by se z nich staly létající myši, či netopýři, co se vám snaží
ukousnout nohu, hlavní změny se týkají jejich vlastností. Navíc se tento
„podraz“ stal za podpory producentů filmů, kteří písemně stvrdili, že si
Gearbox může do určité míry hrát, s čím chce, hlavně ať jim z toho
přijde co nejvíce peněz.

Jednou velkou výhodou hry bude možnost vybrat si
z několika typů akce. Předem nascriptované momenty mísící se
s lineárními interiéry plnými šachet a neprobádaných chodeb se dají snadno
splést se sérií Call of Duty, ale vězte, že zde máte na výběr. Buď můžete
každému nepříteli ustřelit koule, když vběhnete do otevřené místnosti a začnete
nadšeně a bez zábran šít do všech stran, anebo se vydáte po cestě o mnoho
tišší. Plížení vám dává možnost počkat si na každého blížícího se hmyzáka a
jednou ranou ho zastřelit díky pečlivému poslouchání pípátka. Hra by se díky
tomu mohla stát snad ještě strašidelnější, protože při frenetickém střílení se
ani nestihnete leknout a vetřelec už bude dávno po smrti. Plížení si proto
užijete v singleplayerové kampani a frenetickou akci v multiplayeru.
Ano! Hra má multiplayer, a jaký!

Jeho hlavním posláním bude samozřejmě bavit více hráčů
najednou. A protože se současný svět neohlíží na samotáře, budete muset velmi
obezřetně a vychytrale spolupracovat se svými kamarády, jinak není vyloučené,
že byste mohli dostat na frak dříve, než byste vůbec vykřikli. Je známo, že AI
je tu a tam chytřejší než vy, ale to zde opravdu platit nebude. Vetřelci jsou
sice nadmíru chytří a bez problémů s vašimi hlavami udělají loutkové
divadlo do deseti sekund, ale kamarádští vojáci zřejmě o mozky přišli už dávno,
a proto se lidská spolupráce v této hře bude cenit. Kooperativní režim pro
dva až čtyři hráče však silně ovlivní atmosféru a strach z každého dalšího
pohybu. Obáváme se, že právě kooperace by mohla silně narušit hlavní přednosti
hry. Ve dvou totiž nemáte takový strach jít do nepřátel a ukázat jim všechny
své zbraně, abyste se co nejvíce vytáhli před přáteli.

Na klasickou multiplayerovou řežbu však přijde čas také. Ve
versus módu známého především ze série Left 4 Dead, kdy jeden hráč nastupuje za
přeživší a druhý za ty „zlé,“ se neztratíte se schopnostmi ovládat obrovské
pařáty a vaše sbírka utržených hlav se díky tomu značně rozroste. Nesmíte zde
ale hrát za sebe, týmy si musí navzájem vypomáhat a v případě vetřelců je
kupříkladu nejprospěšnější útočit ve skupinkách a současně, abyste dali
nepřátelům co největší poškození. Stejně tak mariňáci musí držet naprosto
nevýlučně pospolu bez jakéhokoliv kompromisu, jinak se ani nenadějete a bude
vás o dva méně. V případě multiplayeru se hra opravdu zaměří více, než na
tajemné chodbičky a tísnivou atmosféru, na neutuchající zmatečnou akci, kde ani
nevíte, kde vám hlava stojí.

Jak se dá u hororové hry předpokládat, hra je pokryta
odstíny šedi, ale přesto nabízí výbornou úroveň grafiky a grafického enginu,
která nabízí vyhlazené textury a pravděpodobně i podporu DirectX 11.
Komplexnost úrovní nespočívá v otevřenosti, ale pokaždé, když se vydáte do
určité chodbičky na rozcestnících, bude na rohu čekat jiné, někdy děsivější,
někdy vražednější, překvapení, na které budete vyčkávat s pípavým zvukem
v uších. Audiovizuální stránka se snaží ještě přitížit atmosféře, aby vaše
orgány tlak nevydržely a rozprskly se po podlaze. No, i když o to se spíše
snaží právě vetřelci. Hudba je spíše doplňkem pro singleplayerovou kampaň, ale
na hráče dokáže emocionálně zaútočit neostýchavě až hanba. A samozřejmostí je i
roztomilý dabing syčících vetřelců, bez kterého by se žádný film ani hra tohoto
univerza neobešla.

Aliens: Colonial Marines se pravděpodobně ukáže
v parádním světle, ve kterém však nebude nic vidět. Na to bude až příliš
velká tma. I tak se do hry člověk podívá s nadšením, protože nabídne
naprosto neskutečnou atmosféru, o které se člověku obvykle jen zdá a chce, aby
ho obešla jedním velkým obloukem. Než se do této hry pustíte, bude nutné si
vedle monitoru naskládat komínek trenek, jinak by se mohlo stát něco hodně
nepěkného. Vetřelci se totiž nedají nalákat na nabídku štěňátka za holý život,
takže samozřejmě budete muset přežít. Sice vám k tomu pomůže několik
panáků ovládaných AI, ale mnohem lépe si užijete, když se do mise pustíte spolu
se třemi dalšími přáteli, kteří vás strachu zaručeně zbaví. Pokud se ale raději
převtělíte do krvelačných monster, vetřelců bude také dost a zápolit s nimi
proti nic netušícímu Jendovi z bytu odvedle bude rozhodně pořádná zábava.
Jen máme strach, že spolu s multiplayerem vymizí i atmosféra, jako by se
jednalo pouze o páru nad hrncem. To se ale ještě uvidí. Hra má ještě dost času
dozrát a finální produkt by na nás měl vybafnout až na podzim tohoto roku.

.

.