TrackMania 2: Canyon – když vám Grand Canyon nestačí

„Pach spáleného benzínu, plechy aut rozházené po celé
závodní trati, fanoušci na tribunách vteřinu co vteřinu ohlušování silnými motory
vozidel zkázy,“ co víc by člověk mohl chtít? Když už si něco podobného může
dopřát Alonso z F1 nebo trochu méně známý Bartels z GT1 World
Championship, proč ne i obyčejný člověk ze středních vrstev? Ale může! Tedy,
alespoň virtuálně. Na post formulí nastoupila F1 2011 a trochu akčnější a
spádovější závody si bere pod palec právě pokračování slavného TrackMania Nations.
My vám nyní přijíždíme s recenzí na tento očekávaný kousek, myslíte si, že
se povedl? Už teď vám můžeme říci, že rozhodně má co nabídnout. Jdeme se na onu
nabídku podívat hezky zblízka?

Abychom se při brždění údivem nepropadli do pekel, pro
jistotu si lehce shrneme, co se událo v letech minulých. Úplně první díl
se na světlo boží dostal již dávno – v roce 2003. Po menších, slabších
předělávkách se opravdového úspěchu dostalo až TrackManii Nations Forever,
která sesadila všechny tehdejší arkádové závody o stupínek níže. Poté se dlouho
nic nedělo až na novinky TM United a TM United Forever, plus několik
předělávek, jako byla třeba TM DS, jak z názvu vyplývá, pro Nintendo DS.
Po vypuštění TM Nations Forever zadarmo něco však sérii opět pozvedlo na novou,
vyšší úroveň. Každá podobně obrovská série ale nesmí zůstat spát na vavřínech,
nýbrž se musí dále rozšiřovat. A proto je zde nový díl TrackMania 2: Canyon.

Jakmile se do tohoto úžasného automobilového světa ponoříte
poprvé, hned po startu na vás vybafne tabulka, která po vás bude chtít jméno a
heslo. Ano, opět zde máme více méně internetové „MMO,“ do kterého nemusíte
hrnout peníze každý měsíc, postačí základní útrata, a to je vše. Zdejší „MMO“
automobilové závody mají rozsáhlou herní síť, tentokrát pojmenovanou ManiaPlanet.
Podobně jako Autolog, od pomyslné konkurence Need for Speed, vám dává dohromady
časy, statistiky a další výkony všech hráčů světa. Dovoluje vám třeba i
chatovat, ale co je nejdůležitější, dovoluje vám s okamžitou platností
mezi další fanoušky vhodit vámi vytvořenou trať. Ubisoft se k této službě
vyjádřil jako o novém pohledu na vývoj multiplayerových her, a pokud se systém
uchytí, pravděpodobně podobné službičky rozešle i do jeho dalších her.

Pokud se po opuštění této tabulky s logem ManiaPlanet vydáte
s okamžitou platností do víru závodů, jako vždy se vám pod ruce dostane
arkáda jak víno, která si ze simulačně laděných kousků nevzala ani smítko
prachu. Akce je to hlavní, co vám proudí obrazovkou a kilometrové skoky do
výšky i do dálky zároveň – jinde znesvěcení, zde rutina. Kromě famózních
skokánků se zde ale nacházejí i kruhy smrti, ošidné, šibeniční zatáčky nebo
třeba doslova zběsilé úseky roztáčející vaše kola do nevídaných otáček. Ano,
přesně na tohle jsme byli v TrackManii Nations Forever, TM United, ale i
kupříkladu zmíněné TrackManii DS zvyklí s horkotěžko by se nám z této
euforie dostávalo.

Ruku v ruce s tímto hvězdně arkádově šíleným
systémem podivných chvatů musí jít i fyzika. Pokud se dá o jakékoliv části hry
říct, že si musí čuchnout minimálně zlehka simulace, podíváte se právě na ni. A
je pravda, že zase až tak špatně to ani náhodou nedopadlo. Vozidla létají,
nicméně nevisí ve vzduchu, jako by se zaletěly podívat na Harryho Pottera,
nýbrž i pěkně bolestivě padají. A zde padají až tak drsně, že by řidiči měli
zlomených všech 32 obratlů během i toho nejmenšího skoku. Tu a tam automobily
lehce nereálně smykují a vůbec zatáčejí, avšak z celkového pohledu se dá
fyzika rozhodně pochválit, neboť nepokulhává ani v jediném z mnoha
ohledů, které obnáší.

U automobilových honiček je také velmi důležitý model
poškození vozidel. Pokud se dá o nějakém říci, že se doopravdy povedl,
naposledy to musel být již vcelku postarší Need for Speed Shit 2 Unleashed.
Žijme ale v realitě a přiznejme si, že to mohlo být lepší. Stejně tak
v Canyonu, který sice plechy mačká do každého z reálných i nereálných
úhlů, Dělá to libovolně a stačí třeba jen drcnutí k upadnutí kufru. Dobře,
nepřehánějme, alespoň zhruba si ale musíte představit, že se to kvůli malé
odřenince nějak rozparádí, to raději kvůli škrábanci klíčem auto z Canyonu
jde do luftu. Ale efektně a bez sebemenšího zaváhání, dodejme.

Modely aut jsou vskutku překrásné. Čiší sci-fi řezničinou,
ve které si podobnými auty budete přejíždět seniory letící ve vzduchu za doprovodu
moderní dechovky. Co ale žádná jiná hra nenabízí je jejich naprostá
variabilita. Jediné auto nemá odlišnou vlastnost od modelu svého kamaráda, ale
i naprostého cizince z druhého konce planety. Jediný parametr není jiný,
jediný steh na sedačce se nemění, ale zároveň, když vyhrajete, docílíte mnohem
vyššího uspokojení, než když to vyhrajete s Lamborghini v závodu
proti trabantům vyrobeným ve Francii. Tato hra není o tom, jak zaplněné kapsy virtuálními
penězi máte, jde o zkušenost a o výdrž.

Tratě, po nichž budete své miláčky prohánět, čpí na míle
daleko svou různorodostí a ojedinělostí. Zatímco prostředí by se dalo očekávat
jako čistě „kaňonovské,“ tedy prašivé skalky a skály, pukliny v nich a
obrovské propasti, do nichž se co chvíli budete řítit, ve skutečnosti tu a tam
navštívíte vám již známé prostředí plné betonu a s tím spojených tratí
nebojících se vám ukázat, kdo je tu pánem. V tomto dílu si zajezdíte
jednak ráno, ale i během stmívání, během čistého dne, za deště, za sucha, ale
nejatmosferičtěji působí jízda v noci se zapnutými světly, které
vyvolávají blýskavé efekty a duchy stínů, jenž doslova lahodí vašim
čočkám. 

Mimo výjimky se ale hra v kaňonech opravdu pohybuje a
nestydí se za to. Z předem utvořených map většina končí v propasti,
kam si s klidem dojedete, jako by to byla třešnička na dortu po zdolání
masy zatáček. A ano, úhlů zatáček je nekonečně množství, to je pro TrackManii 2
Canyon samozřejmostí. Velmi hezky se, na rozdíl od časem stereotypnímu
prostředí, jeví nové vychytávky ve zdvihačkách apod. Od TrackManie Nations
Forever se ale zase liší tím, že tyto vychytávky vám nikdy nepostaví do cesty,
tudíž je projíždění úhledně poskládaným sloupovím tím nejmenším problém. To
však nevadí, protože mnohem těžší kalibr hra nasazuje při samotném tvoření
těchto tratí.

Her proslavených svým editorem je jako šafránu. Little Big
Planet a…? Není příliš lehké si vzpomenout. Tedy kromě jedné série – samozřejmě
jí je TrackMania. Ani nový díl nebude výjimkou. Přehlednější editor jste možná
ani ještě neviděli. K vytvoření perfektní a dobře hratelné trasy stačí myš
a jedna jediná lišta po okraj naplněná všemožnými nabídkami a úseky. Využívat
se dá všech skokánků, bariér, ale i hezkých, přepychových blbůstek, které
zavěsíte nad trať. Díky ManiaPlanet je ještě jednodušší tyto tratě rozesílat
dále po světě a už není nutno stahovat kdesi nahrané soubory a pracně je
kopírovat do složky se hrou, zaskočíte na profil kamaráda a máte ji.

Aby si ji pak mohlo užít více lidí než jen kamarádi
kamaráda, samozřejmě zde máme působivý multiplayer pro desítky lidí zaráz.
Obvykle první v cíli získá pár bodů a na konci dané tratě se ukáží
žebříčky, a vy zjistíte, jak špatně jste si vedli. Takovou hru můžete založit
vy i já, vše závisí na hráčích a poměrně zásadní roli hrají i následné souboje.
Profil vám postupně nabývá různými časy a tratěmi, a když ten multiplayerový
server někdo založí, není problém do něj vložit zrovna ty vaše. Kromě
multiplayeru přes internet se zde nachází i splitscreen až pro čtyři hráče, kdy
si tři mohou zahrát na klávesnici a ten čtvrtý vezme do rukou gamepad. Co se
týče možností výběru této hry u jednoho počítače, ani zde vás hra neomezuje,
stejně tak jako v internetové hře.

Tyto multiplayerová klání jasně vybízí k progamingu.
V TrackManii Nations Foreverer se podobné turnaje konaly pravidelně a
jistě vám nebudou cizí hvězdy jako tween nebo hakki. Klasicky vám musí vytanout
na mysli i pomalu se blížící Mistrovství ČR v počítačových hrách, kde by
se možná mohla tato hra objevit. Nepředbíhejme však. Kolik profesionálních
hráčů TMNF přejde k tomuto dílu, bude ještě součástí mnoha diskuzí. Už teď
bychom ale rádi předběžně řekli, že co se této oblasti hraní týče, určitě se jí
TM2 nevyhne.

Po grafické stránce je hra nenáročná a většina hráčů by ji
měla rozjet i na slabších strojích. Pro ty s lepším vybavením je pak
připraveno příjemně vysoké rozlišení a všemožná nastavení umožňující trochu
zvýšit detaily. Hudba mnoho hluku nenadělá, samozřejmě prakticky žádný, ale
zvuk kol a syčení kol vás bude pronásledovat každou chvíli. Ani zde se hra
neztrácí, i když by šlo mnohé trochu přikrášlit. Nejde samozřejmě o jakýkoliv
vizuál, tady se jede především na hratelnost.

Nová TrackMania 2 Canyon se snaží tvářit hezky, a také že se
tak tváří. Po hratelnostní stránce se jedná o zcela nevybíravou arkádu, ve
které si můžete skákat podobně jako ve flashových skákačkách a vašemu autu se
příliš nestane. Čiré závodění zde zastává post č. 1, ale drobnější komunitní
vychytávky se činí také díky herní síti ManiaPlanet. Ubisoft se pochlapil a my
mu za to dáváme 7/10. Máme proč, velmi citelné zaměření i pro slabší stroje,
avšak zároveň působivá grafika pro ty silnější. Skvělá podpora vytváření tratí,
přičemž zdejší editor je doslova lahůdka. I předem vytvořených je nemálo, takže
hru můžeme jedině doporučit. V nejbližší době se v oblasti závodních
her neurodí nic důležitého, takže se pro tyto vyprahlé dny nové TrackManie
chyťte. My to uděláme také!

Hodnocení:	7/10
– editor tratí	– časem stereotypní prostředí
– tu a tam překrásné scenérie	– slabší grafické a zvukové zpracování
– herní síť ManiPlanet	– občasné pokulhávání fyziky
– splitscreen až pro 4 hráče