The Darkness II – S emocemi v krvi

Když vás volá vaše temná stránka osobnosti, nedá se svítit.
Prostě jí podlehnete a začnete vraždit vše v blízkosti. Naštěstí většině
lidí tato část osobnosti na mobil nikdy nezavolá, a proto si můžeme užívat
života na Zemi bez bůhvíjakého vzrušení a utíkání před šíleným maniakem
s chapadly vystupujícími ze zad. Toto štěstí však někteří lidé z New
Yorku nemají a ve své době tam běhaly zrůdy o rozměrech obyčejného člověka,
nicméně s několika vylepšeními navíc. A těch si v The Darkness II
užijete víc než dost. Rok 2012 se sice vyznamená pouze minimem excelentně
vypadajících her, ale už se jich od začátku roku několik objevilo, a nyní
přichází na řadu právě toto zvláštní FPS, ve kterém si neužijete pouhého
bezduchého střílení do pixelů, nýbrž i desítek dalších činností, jež jsou u
podobných her využívány pouze výjimečně. The Darkness II si je však může
dovolit všechny, nemá žádné zábrany. A jak hry bez omezení dopadají? Skvěle!
Patří tedy tato hra mezi ně? 

Stejně jako první díl si i druhý vzala na starost vydavatelská
společnost 2K Games, které se svojí historií může chlubit na potkání a přitom
nezopakovat ani jeden název z vydaných her, protože jich má za sebou vážně
hodně. Možná, že Duke Nukem Forever není jasnou zárukou kvality, ale série
Bioshock, česká Mafia, strategie Civilization, či unikátní Borderlands mluví za
vše. Ani samotní tvůrci však nezůstávají pozadu. Digital Extremes se mohou
pyšnit klasickou FPS Unreal Tournament 2004, méně známou střílečkou Pariah a
jejím druhým nejnovějším počinem s názvem Homefront, která nadčasově
zobrazila současnou krizi a nebála se uhodit na zakázanou strunu v oblasti
Koreje. První díl bohužel na veřejnosti mnoho kousků nepředvedl. Místo toho se
plížil ve stínech a všímali si ho pouze recenzenti, kteří hru možná vychvalovali,
ale opravdu masivní reklama zasáhla až pokračování. Teď už se do něj bez
otálení a bez servítek pusťme, času není nikdy nazbyt.

Po příběhové stránce se jedná o jedno z mála FPS, které
může nabídnout obsáhlou kampaň s chvalitebnými zvraty a úžasnou zápletkou.
Jackie Estacado, hlavní hrdina hry, se z pozice podřadného poslíčka
vyšvihnul na místo samotného mafiánského bosse vládnoucího New Yorskému
podsvětí. Od minulého dílu se dokonce zbavil Temnoty, která jen vyčkávala, až
se nebude dívat, aby ho opět začala ovládat, což se však nepovedlo. Tato
gangsterská idylka se bohužel velmi rychle mění v peklo. Restaurace, ve
které jste měli rande s dvěma sličnými dívkami, byla zaplavena lidmi,
kteří se vám tak trochu snaží oddělat hlavu od těla. Naštěstí se opět navrátí
Temnota, její chapadla a vaše schopnost zničit vše, co se vám postaví do cesty.
Do cesty se vám staví Bratrstvo, jež chce Temnotu zpět, neboť to oni ji vyslali
na zemský povrch a její nové útočiště, vy, s nimi nespolupracuje. Nemáte na
výběr, buď je vyvraždíte vy, nebo tomu bude naopak. Chtěli byste snad skončit
mrtví?

Jackie je ale mimo tvrdého chlapa i romantik, který každý
den a každou jeho minutu myslí na svoji životní lásku. Jenny však byla zabita,
ale spolu s druhým dílem se vrací. Nechce se vám pomstít, vrací se ve
vašich představách. Zažíváte to, co kdysi, jenže to není skutečné. Nic tu není
skutečné! Otázka reality a fikce je zde vyostřena do maxima a vlastně ani po
celou dobu hraní nevíte, zda se nacházíte v blázinci, či jemněji ústavu
pro duševně choré, nebo v šedých New Yorských uličkách, kde se
s Temnotou vydáváte na dlouhé poutě za pomstou a paradoxně se snažíte
najít toho, kdo se snaží najít vás. Všechny, které znáte z jedné reality,
znáte i z té opačné. V jedné úrovni lidského chápání se jedná o
zloduchy, v té druhé možná o vaše spolupacienty. Někde jsou vaši
podřízení, kteří se nebojí za vás postavit a zastřelit každého, kdo by se vám
snažil ublížit, jinde vaši doktoři, kteří si myslí, že jste blázen. Celá hra
tak vyvolává jednu otázku – „Co si mám o tom všem sakra myslet?!“

Aby toho na vás čistě náhodou ještě nebylo připraveno málo,
samozřejmě se zde objevuje i již tolikrát proklamovaná Temnota s velkým T.
Právě ona je viníkem jedné z oněch realit, ona dopomohla ke smrti Jenny, v zásadě
za všechno může ona! Takže šup s ní na hranice a upálit za čarodějnictví!
Navíc vás kvůli ní chtějí zabít, neustále vás přepadávají záchvaty a výjevy
z minulosti, proč ji vlastně podporujete? Dobře, abychom řekli pravdu,
většinu hry se jí budete snažit zbavit a v samotném závěru kvůli tomu
učiníte cokoliv, ale ve skutečnosti vám dává jednu výhodu nad nepřáteli. Spolu
s ní se z tuctového mafiána stane nepřemožitelný stroj na zabíjení
s párem končetin navíc, které však udělají práce za dvacet a půlení
protivníků pro ně není práce, nýbrž zábava. A proč ji taky nevyužít, když už
vás má tak ráda, že za žádnou cenu nechce, aby vás ji kdo jiný zbavil.

Také se na policejní stanici zcela určitě přihlásí ke svým
dalším výhodám, jako jsou její speciální schopnosti. Když se u hrdinů řekne
speciální, obvykle udělí dvojnásobný damage. To Temnota hraje jinou ligu. Po
vzoru Jacka Rozparovače si prohlédne tělo nic netušící oběti zblízka a hlavně
zevnitř, kvůli čemuž ji musí samozřejmě nehledě na její současný počet životů
zabít. Když jste dostatečně dobří a z každého nepřátele si sníte jedno
srdce (ne, že by jich snad měli více), odměna se vám nabídne sama. Třeba nově
chapadla dokáží oběť roztrhnout v půli, či s ní třísknout o zem, nebo
ji „klasicky“ rozseknout chapadlem a vycucat ono srdce, které je pro vás při
průchodu hrou skutečně podstatné. Doplňuje vám totiž životy! Můžete si však
vybrat, za jakým účelem bude trhání kostí a lámání vazů probíhat. Jednak se
dostaví onen blažený účinek z doplnění ukazatele životů, či se doplní
zásobníky vašich zbraní, nebo se z poloviny doplní oboje, anebo se
z nepřátel vytvoří živoucí štít, který sice nevydrží na dlouho, ale po
dobu svého trvání ho nikdo neprostřelí. Chtěli byste snad od Temnoty ještě
více?

Určité pole působnosti zanechává i na zmíněném přepínání
vašeho mozku mezi realitou a fikcí vytvořenou Temnotou. Vlastně je jejím
jediným činitelem, což z ní dělá věcičku, kvůli které by nebyl pro vás
žádný problém se doopravdy zbláznit a být zavřen do blázince i ve druhé, do té doby
nepošpiněné realitě. Hra neklade smrtelný důraz pouze na akci, což z ní
dělá něco výjimečného. Příběh se dokonce namíchává do takové míry, že si ho
užijete ve více jak čtvrtině hry, ve které pouze budete mluvit se svými
přáteli, či poslouchat Jackieho vyprávějícího příběh o svém těžkém osudu.
Příběh je podáván z části retrospektivně, ale když dojde na akci, ani
omylem na to nevzpomínáte, nýbrž konáte. A to rychle! Ve zbylých pasážích se
pak zarputile složíte do křesla a je vám emocionálně na zvracení. Temnota si
s vaší myslí pohrává vážně až moc a líbat se se vzduchem ztvárněným do
obrazu Jenny také není nic pěkného. To si onen ústav pro duševně choré docela i
zaslouží. Pro hráče sedícího za obrazovkou je však sledování příběhového
skvostu neskutečně emotivní a dojemnou záležitostí a to se nevidí u prakticky
žádné jiné hry, až na několik japonských supervýjimek.

Když však nasednete do své černočerné limuzíny a dojedete na
místo určení, nastane akce a jediný emocionální zvrat bude pro ženušky všech,
které vesele vyvraždíte, aniž by se to vás osobně jakkoli dotklo. V doprovodu
anglického skřeta s kůží kolem pasu, který všude kolem sebe vyluzuje tělní
tekutiny a páry, je to navíc zábava! Opravdové souboje ale nečekejte. Ani na
těžší obtížnost se nejedná vyloženě o sebevraždu a s trochou taktiky a
využívání dveří od aut, zbraní padajících z nepřátel a třísek, které
můžete házet po nepřátelích, se téměř nezapotíte. Samozřejmě, pokud se
dostanete do obchodu s lampami a lustry, které vaši Temnotu užírají a
ničí, určitě brzo zkapete a jako pravý ďábel se samovznítíte a skončíte jako
popel, ale když jdete na hřbitov, nemáte na ničem zájem a pouze zabíjíte, to je
pak jiná povídačka a opravdu si nepřátelé rovnou mohou utřít sopel.

Pokud jich na vás čistě náhodou vyběhne pár desítek naráz a
se supersilnými obleky k tomu, nastane podobná situace jako v případě
obchodu s lustry, nicméně tentokrát to bude bolet trochu více a výsledkem
nebude pouze bílá obrazovka pomalu přecházející v nulu životní i temné
síly. Stejně tak vám dá zabrat několik málo bossů, jež ve hře potkáte a kteří
bohužel nepřinášejí vytouženou výzvu, ale naopak si u nich dáte na rozdíl od
tuctových nepřátel volno a užijete si každého momentu strávených s nimi. A
pokud se stane, že by si vás čistě náhodou začali dobírat a nezvládli jste to
psychicky, pořád existuje možnost vytáhnout bouchačku a začít vyrábět cedníky. Navíc
si Jackie dovoluje přijít s dvojnásobnou palebnou silou v podobě dvou
bouchaček naráz, a to jakýchkoli, jenž se nemusí držet oběma rukama. A věřte,
že do tohoto odvětví patří většina z nich.

Již bylo zmíněno, že hra útočí na vaše city, požírá je za
živa, přetrhává vaše nervy, smotává je do nervových uzlíčků, kope vás mezi nohy
a to vše dělá stylově. Též se nebojí počkat si na houmlesáky sedící v ulicích
New Yorku a čekající na dostatečně šlechetné jedince, aby jim vypomohli pár
drobnými, nebo, ve vašem případě, aby je zabili, ještě než vůbec něco řeknou,
či snad poděkují. Spojením zmíněných dvou se vytváří atmosféra drtící váš mozek
a dělající z něj časovanou bombu. Spolu s Jackiem prožijete každé
objetí, každý zamilovaný polibek, každé uzavření vás do rakve vypolstrované
obrovskými bodáky vcházející do vás jako nože, prostě vše, co hra nabídne. Ani
jednou vás hra nenechá vydechnout, ale stále sedíte v úžasu před
obrazovkou a nevíte, co říct – tak dobrá hra je!

Po grafické stránce se nejprve zdálo, že přinese extrém,
přinesla něco jako nadprůměrný originál. Žádná Čína ani Korea, zde se musíte
soustředit na linky, které žádná jiná hra nenabízí. Vše vypadá doslova jako
namalované. Tato hra se nesnaží být realistická a do puntíku přesná, chce být
svou a nijakou jinou. Už když se podíváte na obrázky kolem, vidíte, že rozhodně
zaujme, a to jen v horším případě, na opravdu dobrých screenech doslova
chytí vaše oči do pasti a za každou cenu hru budete chtít vidět zblízka. Skvělá
grafika do toho všeho doplňuje i zvukovou stránkou, která je však bohužel spíše
jen vedlejší a užijete si ji při setkání s Jenny, či když vás váš úhlavní
nepřátel má v plnáu zrovna zabít. Ani to ale neznamená, že by se jednalo o
nekvalitní soundtrack, který vývojářům na potkání složil opilec na vlakovém
nádraží za pár centů, když budete chtít, zaposloucháte se, aniž byste si to
sami přiznali.

Takovou malou specialitkou druhého dílu The Darkness se
stává originálně neoriginální mód vendetass. Jeho originalita samozřejmě
spočívá v názvu, bohužel, ve skutečnosti se jedná o tuctový co-op, na
který narazíte v dnes už každé druhé hře bez výjimky. O něco zajímavější
nabídkou módu je možnost vletět do většího hracího pole a rozjet to na plné
pecky proti desítkám nepřátel a také postavy, za něž si budete nuceni zahrát.
Jackie je holt jen jeden, a to se nezmění jen kvůli nějakému nabubřelému
multiplayeru. Vletět v tomto co-opu do akce s přáteli ale znamená
opravdovou zábavu, neboť se objevují zástupy nepřátel, se kterými se můžete
pošťuchovat a navzájem si brát nic netušící oběti ze scény a řezat jim do hlavy
co to dá.

Výhodou módu je, že nepatří mezi nejsnadnější a pro vyšší
skóre se opravdu budete muset snažit. Když vlezete do klání, opravdu začíná
pravá šťavnatá akce bez výjimek pro nikoho. Mezi postavy patří poměrně hezká
slečinka s nadpřirozenou devítkou s výbušnými náboji, obézní schlápek
s pořádnými prackami na propleskávání nepřátel, anebo typický kluk se
samopalem a opravdu originální scénkou zabití. Je jich ještě o něco víc a před
zápasem máte možnost si vybrat, když se vám rozloží u pokerového stolu a pak se
pustíte do akce. Stejně jako v singleplayeru je i zde využívána Temnota,
ale tentokrát si více zastřílíte. Chapadla žádný z party nemá, nikdo není
znevýhodněn a ve výsledku jde jen o to splnit zadaný úkol s určitým příběhem
souvisejícím se singleplayerem. Vlastně je zde co-op trochu suchý, ale díky
zaměření na singleplayerový zážitek to ani vůbec nevadí.

The Darkness II patří mezi nejbrutálnější kousky tohoto
roku. Myslete si o nás, že jste masochisti, ale opravdu, dnes už každý brutalitě
holduje ve hrách, ve filmech i v knihách a nebere se na to nijaký zvláštní
důraz. Důležitá je zábava a té si užijete nadmíru hodně, protože trhat svými chapadly
vazy a přestříhávat pupeční šňůry je úžasné, přestože nakonec zůstane jen holá
kostra a hektolitry krve kolem vaší postavy. Velký důraz na emoce a spojení
Jackieho s Jenny jen vyostřuje už tak výbornou atmosféru a pokud se na hře
dají nalézt nějaké chyby, většinou se pohybují kolem stereotypnosti a poměrně
zvláštního co-opu, jenž má dobrou zápletku u každé z map a je pevně spjat
se singlem, ale obtížnost bývá kolísavá a jen těžší části dokáží zabavit i s přáteli.
Některé byste si zase dali dočista sami. The Darkness II však i přesto patří k těm
lepším a zajímavějším kouskům, a proto se mu bojíme neudělit méně než 8,5/10, aby nás náhodou po cestě domů neodchytil
a nezabil, síly na to má až dost.

Hodnocení:	8,5/10
– skvělá atmosféra	– kratší singleplayerová kampaň
– spletitý, emocionální příběh	– co-op „do počtu“
– zábavné zabíjení všeho kolem
– chapadla se vším všudy

.