Rayman Origins – Zpět do doby kamenné

Na skákačkách vyrůstal téměř každý malý kluk, protože byly
povětšinou snadné, bez obtíží pochopitelné a bez otravných dialogů k tomu.
Byla jich spousta a mohli jste si vybrat velké, žluté, nebo třeba mourovaté,
ale hlavní byla zábava. Už však uběhlo pár let a vývojáři se zaměřují spíše na
akci a střílení, či běhání po světě za účelem získávání zkušeností, abyste
mohli následně zabíjet draky, ale nikdo už nemyslí na nostalgiky, kteří by si
chtěli zahrát nějakou skákačku, kterou ještě nemají projetou snad tisíckrát.
Tedy, skoro nikdo! Na trhu se před zhruba půl rokem objevil Rayman s celým
svým srdcem vloženým do rukou 2D skákaček a rozhodl se k nim přidat. Tehdy
však zaujal pouze hráče na konzolích. Nyní už naštěstí sevřel do náručí i
počítače. A jak s nimi dokáže spolupracovat?

Za Raymanem Origins stojí hoši z Ubisoftu, k nimž snad
ani není třeba příliš něco dodávat. Po celém světě je už zastupuje spousta
poboček, a proto si mohou dovolit kvalitní hry vydávat jako na běžícím páse.
Obzvláště série Assassin’s Creed má zvučné jméno na všech kontinentech, nicméně
s ní Ubisoft ani omylem nekončí. Pokud by to bylo opravdu nutné, stačí
doplnit Far Cry, Tom Clancy’s Ghost Recon, Just Dance, Dark Messiah of Might
and Magic, Raving Rabbids, IL-2 Sturmovik, Prince of Persia, Beyond Good and
Evil, … V případě potřeby by nebyl problém jejich tituly vyjmenovávat po
celý článek od začátku do konce a přesto by se zásoba jejich kousků
nevypotřebovala. Samotný Rayman je ale znám spíše z dob dřívějších, kdy
ještě Ubisoft tak moc proslavený nebyl. Z dob, kdy se hráči usazovali za
první a druhý PlayStation a Raymana považovali za nejnovější pecku. Od těch
chvil však uplynula už hromada vody. Dokáže tedy zaujmout i nyní?

Velkou změnou, jíž se Rayman Origins liší téměř od všech
zbylých Raymanů, je, že máte tu čest s opravdu čistokrevnou 2D skákačkou.
I v předchozích dílech jste skákali jako pomatení králíci, nicméně tehdy
ještě ve 3D světě s naprosto jinými principy. Po příběhové stránce nás
však hra nikam daleko neodvála. Samozřejmě nečekejte promyšlenou love-story
s milionem postav a hromadou zápletek, jež by nerozuzloval ani jejich
stvořitel, avšak pro potřeby Raymana je honění se za koncem levelu dostatečným
cílem, a bude i pro vás. Jestliže vás však nebaví honit se za ocáskem, možná by
vám mohlo padnout do oka vysvobozování princezen. A věřte, navzdory prvnímu
pohledu, po kterém vám hra bude připadat jako určená mladším kategoriím, že
pěkně sexy princezen, které chytila do pasti masožravá moucha a nechce vám je
dát zpět. Motivaci bychom tedy měli, ale co prostředí? Není 2D plošinovka
oproti 3D verzi suchá a bez nápadu?

Řeknete-li něco takového v souvislosti s Raymanem
Origins, měli by vás zabásnout, a to na pěkně dlouho. Každý level vás zde totiž
vymaňuje ze stereotypu a ukazuje, nakolik originální může prostředí i
v tak moc jednoduché hře být. Nejprve si sice zahrajete jenom
s pralesním porostem tvářícím se, jako byste vyhlédli z okna a zrovna
se na vás sunula lavina, ale napodruhé nasednete na hmyzí křídla a prolétnete
se ve vzduchu. Poté se spustíte do obrovského kráteru a stěží se budete divit,
že vás za dveřmi čeká hotové peklo s chilli papričkami, ďáblíky a plameny
létajícími všude kolem vás. Až si spálíte zadek, pravděpodobně zamíříte na
severní pól, v němž hra nabídne podklouzávání vašich nohou, tříštění
kostek ledu do Coca-Coly a lední medvědy s deštníkem nad hlavou. No a
nakonec skončí cyklus, všechno roztaje a vy se naučíte plavat pod vodou spolu
s milionem rozkošných rybek, piraňami a obrovskými červi žijícími pod
mořskou hladinou. Každá kapitola nabízí naprosto odlišný pohled na svět a díky
tomu si navíc užijete efektní podívané podávané na sto způsobů. A i díky tomu
Rayman neupadne do stereotypu po prvním zabitém nepříteli. Každopádně až vás
přestane bavit samotný hrdina, stačí zapískat a v tu ránu se na jeho místě
zjeví jiný z jeho kamarádů.

Celkem hra nabízí pohled na tři rozdílné hrdiny. Prvním
z nich je bez diskuze samotný Rayman s končetinami oddělenými od
těla, obrovskými prackami a ouškama táhnoucíma se až ke stropu. Druhým je modrý
žabák, jehož nemotornost vás dokáže rozesmát, přestože vás každé z jeho
úmrtí vrátí okamžitě na start, a třetí je něco malého s velkým čumákem,
tělem myšky a hábitem Harryho Pottera. Ale pozor! Tohle je pouze základní
výbava, s níž se vrhnete do prvního levelu, každý další získaný bodík vás
totiž posune blíž a blíž k novému skinu pro jednoho z těchto tří
kamarádů, a i když nejvíce z nich připadá právě poslednímu jmenovanému,
nebudete muset dlouho čekat na modrého Raymana, či na baletku do té chvíle
ukrývanou v žabákovi. Různorodost skinů postaviček vám sice ve hře příliš
nepomůže, ale i tak nastoupí vyšší stupeň zábavy při kooperativním hraním, až
se budete porovnávat s vaším pomalu ještě úchylněji oháknutým spoluhráčem.

Na poměry dalších skákaček se jedná o hru nadprůměrně
obtížnou. Nemusíte se sice snažit za každou cenu získat všechno, co můžete, ale
bez toho by to přece nebyla zábava! Nejedná se o hru podobnou titulu Braid, ve
kterém jste museli myslet, ale i tak se každá další obrazovka zdá být těžší pro
vaše neohebné prstíky promrzlé ještě z letošní zimy. Nenajdete-li ve vašem
šuplíku gamepad, asi se dost zapotíte i při popraskávání kloubů na klávesnici,
což je větší výzva, než by se mohlo na první pohled zdát. Koneckonců byla hra
dělána primárně na konzole, což je i znát. Zkusit si hru nejprve na klasickém
ovladači k Xboxu a poté na šipkách, může vaši mysl sešrotovat do malé
kuličky – až tak moc vám to nepůjde. Kombinovat se musí rychle, obratně a s přehledem,
jinak nedosáhnete kýženého pohybu, váš panáček spadne do lávy a vy se pokusíte
vašemu monitoru udělit jednu pořádnou do čumáku.

Již došlo na zmínku o nějakých „bodech.“ O co se jedná? O
smajlíky! Za každý splněný úkol, či dosažený počet bodíků při samotné hře,
získáte jeden smajlíků, které se následně ve výsledném hodnocení nasčítají a vy
získáte nový skin anebo další levely k pokoření. Levely si můžeme rozdělit
na dva typy – v jedněch, bonusových, lze získat maximálně 3 smajlíky – za
počet nasbíraných mušek a za samotné pokoření. Na druhou stranu
v klasických si zabojujete s časem, se třemi truhlicemi
s bonusovým pokladem a opět s nasbíranými bodíky, tentokrát ve větším
počtu. Ve skutečnosti se však mimo prvních několik úrovní nepodaří snad nikomu
získat všechny. Existuje možnost, že když se do boje proti nástrahám levelu
pustíte s kamarádem, možná uspějete, ale na vlastní pěst byste vítězství
hledali opravdu marně. Výzva ale nepatří k mínusům, ale naopak přednostem
hry.

Bohužel Rayman Origins nenabízí příliš mnoho levelů.
Jdete-li do nich s kamarádem, pravděpodobně si užijete tak jako tak, ale
pokud se nehodíte za každým možným smajlíkem, asi vás hraní po chvíli omrzí, a
to ve chvíli, kdy vám autoři přestanou dodávat další levely. Nemějte jim to
však za zlé. Naopak se po stránce propracování jedná o jedno z nejlepších
děl minulého roku, protože každý váš pohyb něco spustí. Pokaždé na vás čeká
něco jiného a hra si udržuje takovou pozornost, že vám neunikne jediný detail. Neustále
se na obrazovce něco děje, a to to ani nemusíte způsobovat vy! Rayman Origins
se nejvíce projeví právě při hraní si na Indiana Jonese a při hledání skrytých
chodeb, pokladů a při objevování nepoznaného.

Nového Raymana by si ale neměli nechat ujít ani ti, kteří
nedají dopustit na líbivou kreslenou komiksovou grafiku s nádechem
dětských let plných komiksů a roztomilosti. 2D navíc grafickému kabátku dodává
na výjimečnosti a na zajímavosti. Pomalu žádná jiná hra něco takového
nepřinesla a jak můžete vidět z obrázků kolem, opravdu se ke hře hodí a
není nutné k ní nic dodávat. Bohužel, audiovizuální stránku neslyšíte.
Právě ona dodává na atmosféře některých z levelů. Ne všech, avšak určité
výjimky, především u podvodních levelů, mají skvělý soundtrack. Ostatní jsou
bohužel po čase repetitivně a přestanou vás bavit. Hudba je zde veselá a každá
smrt vás donutí nenávidět, protože to zní, jako by se vám hra sama
vysmívala. 

Rayman Origins měl velký potenciál jakožto 2D skákačka, což naštěstí
dokázal uplatnit i v praxi a až na pár chybek se z něj vyklubal
skvělý titul, u nějž vypnete a pouze mačkáte tlačítka, abyste dosáhli svého
cíle. Ten je možná až za hromadou překážek a bodíku, nicméně nijak nejste
frustrování, protože hra stále nabízí nový a nový obsah, jenž vás hned tak
rychle neomrzí. Mezi špičku svého žánru ho nakonec ale řadí především grafické
zpracování zkombinované s úžasnou atmosférou, již tvoří především
audiovizuální zážitek. Chybky, s nimiž se hra potýká, jsou poměrně zanedbatelné,
a proto od nás hra dostává krásných 8,5/10.
Každý si v ní najde něco, a to nejen nostalgik, co strávil mládí u Maria,
ale i hráč, který si chce konečně odpočinout od Call of Duty či jiného titulu,
v němž se vám nabízí čirá akce a žádná zábava a odpočinek, jimiž by se
naopak Rayman mohl ve své hře chlubit.

Hodnocení:	8,5/10
– skvělá atmosféra	– v některých případech skutečně hardcore
– překrásné grafické zpracování	– časté nevyužívání jinak skvělého soundtracku
– neustálá motivace k dalšímu hraní
– stále se měnící prostředí

.