BLOG: Esport pod kontrolou

Dnes jsem se rozhodl porovnat mezi sebou dvě na sobě zcela nezávislé větve elektronického sportu. Dvě větve, které jsou ve valné většině charakterizujících aspektů velice odlišné díky rozdílným přístupům dvou vývojářských institucí – Valve a Riot Games. 

Valve a svět CS:GO

V první řadě je třeba si uvědomit, jak mohutný elektronický sport vlastně je. Několik různých zdrojů uvádí, že má jako takový ročně více diváků, než některé nejvýznamější sportovní soutěže. Například populární porovnání s ledním hokejem, podle kterého tato globálně oblíbená disciplína v ročním srovnání za esportem již výrazně zaostává. Nebo fakt, že finále posledních Worlds sledovalo více lidí, než finále NBA. Tyto a další podobné statistiky jsou důvodem zájmu reklamních a jiných společností, které do elektronického sportu cpou miliardy.

Na řadu pak přijde otázka, zda to nejsou právě tito sponzoři, kteří mají rozhodující slovo v globální organizaci neuvěřitelně rychle rostoucího fenoménu. A to je právě blud, ke kterému se navzdory argumentům přiklání stále více fanoušků profesionálního hraní. Kromě smluvní povinnosti propagovat produkt určitého sponzora nemůže daný chlebodárce ovlivňovat chod jakéhokoliv týmu či soutěže. Alespoň by tomu tak být nemělo. Tolik k úvodu a obecnému omylu, jenž jsem chtěl vyvrátit.

Kdo tedy skutečně tahá za nitky? Nejsou to ani výrobci periferií a komponent (giganti jako Asus či HyperX), jejichž produkty zaujímají naprostou většinu všech reklam. Nejsou to ani jiné obrovské společnosti, které se v esportu angažují (Red Bull, Monster…). Jsou to jednotlivci skrytí za jména společností, o kterých jste v životě neslyšeli. Instituce, které vlastní, ale znáte moc dobře.

Tak například skupina Modern Times Group (dále jen MTG), skandinávský televizní gigant vlastnící mimo jiné i naší Primu. Před nedávnem v rámci miliardového obchodu absorbovala jednoho z nejvýznamnějších organizátorů největších světových tůrnajů, DreamHack. Jejím dalším poměrně nedávným úlovkem je 74% podíl ve firmě Turtle Entertainment. Že neznáte? Určitě ano – je to společnost, jež provozuje organizaci ESL. To už jsou dva velice významní hráči pod jedinou institucí. (Pozn.: MTG vlastní mj. i organizaci ESEA)

Ale to zdaleka není vše, větvení pokračuje. Ve vedení ESL najdeme dvě velká jména – spoluzakladatele a člena správní rady Jense Hilgerse a spoluzakladatele a ředitele Ralfa Reicherta. Hilgers je navíc spoluzakladatelem G2 eSports a investorem v organizaci Fnatic (což nedávno rozvířilo vody kompetitivního League of Legends, k tomu se vrátím níže). Reichert je členem správní rady Worlds eSports Association (WESA, nedávno zformovaná organizace určená k ochraně zájmů hráčů a organizací), kde mimochodem sedí i ředitel Fnatic, Wouter Sleijffers.. Navíc je spoluzakladatelem organizace SK Gaming, svůj podíl ale prodal společnosti ESForce Holding. A tady se dostáváme ke druhému kormidelníkovi.

ESForce je víceméně majetkem ruského oligarchy Ališera Usmanova. Tohle jméno jste možná slyšeli v souvislosti se stomilionovou investicí do týmu Virtus.Pro, jenž je ve vlastnictví ESForce, stejně jako část SK Gaming či Natus Vincere, jež je součástí holdingu od dubna tohoto roku. ESForce má pod sebou mimo jiné i populární sázkové stránky Csgolounge a Egaming Bets a pravděpodobně největšího organizátora turnajů v Rusku a společenstvu nezávislých států, Epic eSports Events.

Kam tím mířím? Shrňme si to – 2 instituce mají pod kontrolou 5 největších (a momentálně se dá říct, že i nejúspěšnějších, alespoň donedávna podle rankingu hltv.org) týmů (G2, Fnatic, VP, SK a Na’Vi). Čtyři z těchto týmů patří k zakládajícím členům WESA, v jejíž správní radě patří polovina křesel lidem zapadajících do hierarchie, kterou jsem tu popsal. 

Z toho logicky vzniká obava, zda je vrcholové CS:GO stále nezávislým a svobodným. Do těchto záležitostí se vývojářská společnost Valve příliš neangažuje. Víme ale o někom jiném, kdo si v tomto směru naopak diktuje veškeré podmínky.

Pevná ruka Riotu

Představte si dva otce, dvě hlavy dvou různých rodin. Rodina otce Valve je rozvětvená, má mnoho potomků, do jejichž životů jim nechce zasahovat a s radostí sleduje, jak se všichni vyvíjejí. Otec Riot má ale jen jednoho potomka, jenž je pro něj vším. Znamená pro něj vše, neboť míra úsilí, kterou do něj soustředil, je obrovská. Chce pro něj jen to nejlepší vzdělání, bezchybnou společnost a slibnou budoucnost. Riot je totiž po stránce struktury a organizace turnajů takovým Velkým bratrem. 

League of Legends je synonymem pro obrovský úspěch, neboť je to něco, co se Riotu neuvěřitelně povedlo a bude ho držet vysoko nad vodou ještě minimálně několik let. Nedávno se tento titul vrátil na první místo v žebříčku nejhranějších v Jižní Korei, což je kolébka elektronického sportu a srovnávací měřítko pro celý svět. Není divu, že se nebojí určovat veškerá pravidla největších turnajů,v jejichž pořádání se aktivně angažuje. Řeč je o regionálních nejvyšších soutěžích (LCS, CS, LCK, LMS…), které nemají a ani nemohou mít konkurenci, nebo o Worlds, největším turnaji světa. Hráče a týmy se společnost dokonce nebojí vyplácet sama, což je taky záminka pro opravdu pečlivý výběr exkluzivních sponzorů. Příkladem je spolupráce s Coca-Colou, což je spolu s American Express prakticky jediná společnost, se kterou Riot aktivně spolupracuje na svých turnajích. 

Mnohdy se mezi hráči a fanoušky mluví o nízkých prizepoolech na turnajích pořádaných Riotem v porovnání se soutěžním CS:GO či DotA2. Prizepooly jsou samy o sobě tak jako tak velké, zmíněným titulům ale svou výší nekonkurují. Je třeba si uvědomit, že týmy v těchto soutěžích pravidelně vyplácí Riot, podobně jako zaměstnavatel zaměstnance. Změna by mohla přijít, pokud by se vedení rozhodlo experimentovat s formátem, jaký má The International v Dotě – příspěvky od samotných hráčů. To je ale spíše nepravděpodobné.

Pravidla turnajů pořádaných Riotem, hlavně tedy LCS, jsou komplikovaným souborem nařízení, zákazů a vyhlášek, do kterého se mnohdy velcí hráči na poli esportu zamotají nevěda jak. Riot se pak hříšníkům nebojí nadělit velice přísné tresty. A v případě velkého střetu zájmů, jako je například ve struktuře evropského CS:GO popsané výše, je společnost obzvlášť opatrná. Známé jsou případy lobbingu z minulosti, ale taky nejnovější kauza, jež stále čeká na rozřešení. Jens Hilgers, spoluzakladatel G2 eSports a zároveň člověk mající finanční vazby na Fnatic, svými aktivitami porušil právě pravidlo o střetu zájmů. Tato skutečnost je známá již několik týdnů, Riot se k celé věci však stále nevyjádřil. Jakou dohru by to ale mělo celé mít? Vzpomeňte si na celé to divadlo s Renegades a TDK, nepřiznanými závazky a následujícími doživotními bany. Riot se nebojí dokázat, že porušená pravidla budou tvrdě potrestána.

A to jsem se ještě nedostal ke skutečnosti, že týmy působící v LCS musejí žádat Riot o povolení k účasti na jiných turnajích, než těch, které jsou pořádány Riotem. A víte, proč velké turnaje v League of Legends často chybí na akcích jako DreamHack? Riot je velice vybíravý, co se poskytování turnajového klientu týče. Na jednu stranu je to v pořádku, přece jenom je to jejich majetek. Ale kde je potom ta nezávislost?

Dva zcela rozdílné přístupy. Který z těchto formátů je ale správný? Oba mají něco do sebe a samozřejmě mají oba své zápory. Otázkou je, ve kterém z těchto případů se náš oblíbený a milovaný elektronický sport vydává správnější cestou. Dokud nedojde k vážnému porušení integrity či zpronevěření, zůstane tato otázka nezodpovězena. 

Ale popřemýšlejme nad tím, jak by to mohlo vypadat za rok, dva či pět. Politika Riot Games je už teď absolutní diktaturou, ač nerad připouštím, že oprávněnou. Ale dovolil bych si k tomu jedno přirovnání. Například taková atletika. Ta poprvé spatřila světlo světa na olympijských hrách pořádaných Mezinárodním olympijským výborem. Znamená to, že by atletika měla být pouze na olympiádě? Že by měl MOV znemožnit konání turnajů, jako je třeba Diamantová liga? Nemyslím si. 

Volná politika Valve na druhou stranu umožnila rozdělení scény (respektive nejvýznamnějších týmů) mezi pouhé dvě instituce. V budoucnu se tak můžeme oprávněně obávat možných regulací a nekalých dohod. Prozatím se to ale jeví tak, že k tomu ony entity nemají žádný důvod. 

Je možné, že se v tomto ohledu pletu a profesionální hraní zůstává a zůstane kříšťálově čistým. Je mi „jen“ 19 a na poli elektronického sportu se orientuji „pouhé“ 3 roky. Pokud jste to dočetli až sem, tak vám děkuji. Nesnažím se nikomu vnutit své názory, článek jsem psal s minimální nadějí, že by snad mohl vzbudit nějakou diskusi. 

Esportu zdar.

Tento článek nereprezentuje názory organizace eSuba, pouze mé vlastní. Díky redditorovi somedudexyz za infografiku, která byla prvotní inspirací. Veškeré informace jsou v rámci mých možností ověřené.