Japonsko bylo mimo Evropu a Severní Ameriku jedinou zemí, která za druhé světové války vyrobila významné množství tanků.
Kvůli konfliktu v Číně byla japonská tanková produkce ve 30. letech mnohem vyšší než u celé řady evropských armád. Japonsko bylo tehdy na špici pokroku tankové technologie a zavedlo řadu nových prvků, například dieselové motory nebo převodku řízení.
Roku 1940 byly japonské tankové síly páté největší na světě, před nimi byly jen Sovětský Svaz, Francie, Velká Británie a Německo.
Ovšem po roce 1941 se strategické cíle japonské válečné výroby začaly měnit a odklonily se od armády k císařskému námořnictvu. Výroba i vývoj tanků se proto v následujících letech vážně snížily.
Mk.IV ženský tank v pěchotní škole Chiba Infantry School.
Jak vznikl
Na začátku 20. století se Japonsko zajímalo o západní válečné pokroky a jeho vlastní vybavení vzbuzovalo určité obavy. Začalo tedy hledat inspiraci v Evropě.
Vznikl tak zajímavý pracovní vzor, kdy Japonsko přijalo nejmodernější evropskou technologii a upravilo ji podle vlastních požadavků. Nejlépe je to vidět na stavbě válečných lodí, kde hrála velmi důležitou roli britská technologie.
Po první světové válce začalo podle zkušeností získaných z tohoto válečného konfliktu Japonsko svou armádu modernizovat.
Pro výzkumné účely nakoupilo několik tanků, počínaje britským Mark IV v říjnu 1918, přes 6 středních britských tanků Whippet, po 13 francouzských Renault FT v roce 1919. Využívaly je hlavně školy japonské císařské armády a jízdy, ale dva tanky Whippet sloužily také ve Vladivostoku při japonské okupaci ke konci ruské občanské války. První tankové jednotky byly vytvořeny v roce 1925, kdy 5 tanků Renault FT vytvořilo 1. tankový sbor 12. divize a tanky Whippet vlastní tankový sbor při pěchotní škole Chiba.
Tanky Whippet v japonských službách
Jediným tankem pořízeným pro aktivní službu byl Renault NC, objednaný v 10 kusech v roce 1929. Armáda nechtěla výzbroj dovážet, a proto v okrese Okubo vytvořila „Vojenskou laboratoř“, která měla vyvíjet motory a další související prvky. Jiná část této laboratoře se zabývala přímo tanky a obrněnými vozidly.
Většina zemí, která s tanky začínala, se nejdřív pustila do menších strojů, ale Japonci začali rovnou se strojem, který byl ve své době středním tankem. Technické oddělení armády v okrese Okubo brzy dostalo první požadavky.
První prototyp byl vyroben z nízkouhlíkové oceli s hlavní věží uprostřed a vedlejšími věžemi vepředu a vzadu, podobně jako u francouzského Char 2C. Byl dokončen v létě 1926 v ósacké zbrojovce, ale při svých 16,3 tunách byl považován za příliš těžký. Později se vyvinul v těžké tanky Type 91 a Type 95, ale oba projekty byly zrušeny, protože byly považovány za příliš těžkopádné.
Experimentální tank No1
V březnu 1927 Japonci získali prototyp tanku Vickers Model C. Při testování se však vznítil motor, což vedlo japonské konstruktéry k tomu, aby v pozdějších inovacích využívali dieselové motory.
Type 89 Yi-Go
Začal se vyvíjet druhý lehký tank, který byl nasazen do služby v roce 1929 pod názvem Type 89 Yi-Go.
Někteří z vás si možná všimnou, že jde o „malé vozidlo“ Duck Teamu (アヒルさんチーム, Ahiru-san Chimu) z anime seriálu Girls und Panzer.
Produkce tanku Type 89 byla svěřena zbrojovce Sagami, která vzhledem k nedostatečné kapacitě zapojila do výroby řadu civilních firem, například známou společnost Mitsubishi.
Postavily se zároveň dvě různé verze, 89A s benzínovým motorem o síle 118 hp a 89B s dieselovým motorem o síle 120 hp. Jednalo se o první tank vyrobený v Japonsku, takže v různých fázích vývoje obou modelů se prováděla nejrůznější vylepšení řady detailů. Většina takových změn měla základ ve zkušenosti vlastních jednotek.
Například kopule velitele v pozdější výrobě změnila tvar z „cylindru“ na praktičtější kupoli s děleným poklopem pro větrání a vstup.
Japonští vojáci u tanku Type 89
Výroba tanku Type 89 začala až v roce 1931, a japonská armáda si proto v roce 1930 objednala deset tanků NC 1. Tyto tankyRenault NC se také zapojily i do prvních operací v Číně.
1. speciální tanková rota se stroji Renault FT a NC byla do Mandžuska odeslána v lednu 1932[i]. Nezávislá tanková rota, s pěti tanky Type 89 a deseti stroji Renault NC, se také zúčastnila tzv. šanghajského incidentu[ii]. Ačkoli se nové tanky celkem osvědčily, podvozek Renaultů NC nebyl příliš spolehlivý a tyto tanky byly z aktivní služby vyřazeny.
Když se proto 1. speciální tanková rota v březnu 1933 poprvé střetla s čínským nepřítelem, byla vybavena výhradně tanky Type 89.
Výroba tanků Type 89 však nebyla jinak významná až do roku 1933, kdy se dieselová varianta stala hlavním používaným typem a která nakonec představovala 291 ze 404 do roku 1939 vyrobených kusů.
Počátek opravdu masové výroby tanků vedl v roce 1933 k vytvoření prvních japonských tankových pluků: 1. pluk, založený na sboru Renaultů FT v Kurume: 2. tankový pluk, založený na sboru strojů Whipped v tankové škole Chiba; a 3. pluk, také v Kurume. Jako první se do bojů zapojil 1. pluk, který byl vyslán ke skupině armád Kuantung[iii] v Číně.
Poloha státu Mandžukuo (červeně) ve sféře vlivu císařské armády.
Ve své době byl Type 89 jedním z nejlepších tanků světa. Oproti svému předchůdci Renault FT byl méně poruchový a jednotky jej dobře přijaly.
Pro srovnání: ve stejnou dobu, kdy byl uveden Yi-Go, Německo a Sovětský svaz teprve vyvíjely stroje Leichttraktor a MS1.
Specifikace Type 89 I-Go
Rozměry (d-š-v) 5,73 x 2,13 x 2,56 m
Celková hmotnost (plně vybaven) 9,9 tuny
Posádka 4(velitel, řidič, nabíječ, střelec)
Výzbroj Kanón Type 90 57mm – 2 x kulomet Type 91 6,5 mm
Pancéřování 6 – 17mm
Pohon Vzduchem chlazený 6válcový dieselový motor Mitsubishi A6120VD
120 hp (90 kW)/ 1800 rpm 14,300cc.
Dojezd (silnice): 150 km
Celkem vyrobeno (obou typů) 409
Další období
První japonská vítězství v Tichomoří se vyznačovala nápaditým a dovedným využitím tanků i v terénu, o kterém se britští a američtí velitelé domnívali, že jej znemožňuje.
Po prvních zásadních vítězstvích proti Spojencům se japonská strategie změnila směrem k defenzivě. Výrobní priorita nyní náležela válečnému loďstvu a letectvu, které nesly hlavní váhu obranného námořního tažení. Navzdory důležité roli ve vítězstvích z let 1941-42 tak výroba tanků po svém vrcholu značně klesla.
Nové návrhy navíc stagnovaly, protože Japonsko stále záviselo na evropském vlivu, který poháněl jejich technologický vývoj.
Filipíny, 8. prosince 1941 – 8. ledna 1942.
Početně byl v císařské armádě nejvíce zastoupen stroj Type 95 Ha-Go, kterého se do konce války vyrobilo 2 300 kusů.
Dalším klíčovým typem byl Type 97 Chi-Ha a jeho vylepšená varianta Type 97 ShinhoTo Chi-Ha.
Ani jedno z těchto obrněných vozidel se však nemohlo měřit se svými protivníky na straně Spojenců. Americké stroje M3 byly tvrdým konkurentem tanků Type 95 a M4 Sherman prakticky nepřekonatelnou překážkou pro série Chi-Ha.
Ke konci války se Japonci pokusili vyrobit o něco odolnější typy, například Type 3 Chi-Nu, následovníka Type 97 Chi-Ha, které proti M4 obstály o něco lépe. Jenže vzhledem k průmyslové kapacitě bombardovaného Japonska bylo do konce války dokončeno jen 144 kusů. I ty však měly být využity k obraně vlastních japonských ostrovů.
Kromě toho Japonsko vyvinulo vozidlo Type 4 Chi-To. Jednalo se o japonský ekvivalent německého Pantheru, který se měl díky 75mm dělu postavit tankům T-34. První stroje byly dokončeny pouze několik týdnů před koncem války a do bojů nikdy nezasáhly. Bylo vyrobeno jen 6 podvozků a pouhé dva stroje byly zcela dokončeny.
Těžký tank Type 4 Chi-To.
Japansko přesto mělo jedny z největších tankových sil na světě, a pokud zvážíme všechny okolnosti, mohlo se pochlubit řadou zajímavých pojetí a designů. Většinu z nich si také můžete vyzkoušet i při hře.
Zdroje:
– Zaloga, Steven J. Japanese Tanks 1939–45.
– Coox, Alvin D. Nomonhan; Japan Against Russia, 1939.
– Jane’s World War II Tanks and Fighting Vehicles by Leland Ness
– Otevřené zdroje
Leave a Reply
You must belogged in to post a comment.