Projekt eSuba Stars je novým redakčním seriálem, který bude postupně a pravidelně představovat nové členy naší vlastní klubové Síně slávy. Uvedení staronových tváří budeme prezentovat skrze osobní rozhovory, v nichž se podíváme zpátky do minulosti, současnosti, a především na závěrečné bilancování kariéry s několikaletým odstupem času.
PROFIL HRÁČE
Premiérový díl odstartuje jeden z nejlepších světových sniperů v Call of Duty 2 a postrach všech soupeřů, který svým umem udivoval celou tehdejší herní scénu, a to samotný Lukáš „luckeR“ Blažek. Našel by se jen málokdo, kdo by jej v jeho slavné éře neznal. Byl skutečnou legendou a opravdovým playmakerem. Dokázal rozhodovat zápasy, klíčové situace a byl obrovským tahounem týmu. Během své kariéry posbíral řadu skvělých umístění doma i v zahraničí, a to vše pod hlavičkou eSuby.
Čau Lukáši, už je tomu spousty let, co jsme spolu naposledy mluvili, takže mě v první řadě zajímá, jak se aktuálně má legenda domácí scény?
Čau Tomáši! Původně jsem chtěl také napsat, že je to opravdu už nějaký ten pátek, co jsme spolu naposledy mluvili, ale ono je to vážně už několik let! Je to šílené, jak to letí. Zase tak dávno mi to nepřijde. Nicméně mám se parádně! Mám tu nejlepší přítelkyni na světe, která je to největší štěstí, které mě mohlo potkat. Před časem jsem se dal na cvičení/posilování a všechno tohle dohromady mi ukázalo cestu zase úplně jiným směrem. Tím lepším.
Jak vzpomínáš na gamingovou éru nejen v eSubě?
Jen a jen v dobrém. Veškerý tomu všemu věnovaný čas za to rozhodně stál. Pomohlo mi to s angličtinou, podíval jsem se do zajímavých zemí, a hlavně tu byla možnost potkat a poznat plno naprosto skvělých lidí, na které bych jinde neměl šanci narazit. S některými z nich jsem v kontaktu pořád a nedám na ně dopustit. Tímto bych chtěl hlavně vyzdvihnout Kafeho, skvělého kámoše, který tu pro mě před několika lety byl, když jsem to dost potřeboval. Zároveň bych mu tímto rád vzkázal: ,,Vykašli se na to LoLko a pojď hrát pořádný hry! :))“.
eSuba jako taková v tu dobu byla naprostá jednička u nás. Troufnu si říct, že každý, kdo začínal, v našem případě s CoD, měl jediný cíl a to hrát jednou za eSubu. Do teď si pamatuju, když jsem koukal na první videa z CoD 1, kde jsem totálně nechápal, jak hráči jako hectic a plague to mohou takto dávat. Pak lusknutím prstu přetočíte čas dopředu, najednou jste s nimi na TS, hrajete finále prestižního turnaje s tagem eSuba a namyšleně jim říkáte, jak jsou špatní a vy nejlepší na světě (samozřejmě úsměvně myšleno).
Všechny ty začátky, mezihernové turnaje, stepování v mrazech před hernami s hlasy v povzdálí “Hej, to je eSuba! Hej, je tamto lucky?“, hraní snad v +50 stupních v naprosto nedejchatelném prostředí, přes veškerý progres týmy, po natáčení pro Českou televizi, zkusit si paintball 5 vs 5 proti vycvičenému týmu profesionálních vojáků, co jezdí na mise po celém světě… I tohle vše člověk může zažít při hraní počítačových her.
Co považuješ za největší úspěch tvé doby?
Je toho plno a člověk si musí dávat neustálé cíle, čeho chce dosáhnout a jít si za tím. To platí i v normálním životě. Prvně se chcete dostat do nějakého týmu, pak s ním vyhrát první turnaj, poté se dostat na Mistrovství ČR, zúčastnit se zahraničního turnaje atd.. Najednou se podíváte a máte za sebou několikrát vyhrané MČR, nespočetně vyhraných offline i online turnajů a umístění v TOP 5 sniperů světa, na tehdejším prestižním zahraničním portálu. To určitě musím brát jako úspěch.
A naopak nejhorší zklamání či neúspěch?
Bylo to v CoD4. Už si nepamatuju, zda to byla belgická nebo holandská akce, ale 14 dní před tímto turnajem jsme intenzivně trénovali každý večer několik hodin. Různě vypilovávali taktiky, ve všech přátelských zápasech všechny doslova “rozdrtili“, do rozhovorů psali, jak moc si věříme na umístění v TOP 3 a pak to přišlo. Na akci jsme přijeli jak mistři světa a odjížděli se sklopenou hlavou s umístěním někde kolem 15. místa. Vím, že tehdy to nebylo daleko od rozpadnutí celého týmu.
Pamatuješ si kam všude v Evropě ses díky hraní dostal?
Častokrát to byla Belgie a Holandsko – tam se odehrávalo nejvíce turnajů, protože to bylo nejpřístupnější místo pro plno týmů z celé Evropy a auty to bylo pár hodin cesty ze všech směrů. Ale proběhla i návštěva Dánska, Itálie a určitě stojí za zmínku i Slovensko.
Měl bys pro nás i nějakou zajímavou historku minulosti?
Právě z cestování na tyto akce máme zážitků a historek plno. Nevím, jestli je úplně nejlepší zde některé z nich důkladně popisovat, ale každý si dokáže udělat obrázek, když jste prvně ve svých 19 letech například v Holandsku. Tulipány a větrné mlýny mají samozřejmě také pěkné! Ale dodnes nezapomenu na okamžik při přeplouvání z Německa do Dánska trajektem, když se chystáte při zakotvení s “kapkou“ alkoholu v krvi najít cestu zpátky k autu a otevřete dveře do garáží, kde nevidíte ani sebemenší známku po jakémkoliv autu (ukrutně velká hala, kde parkují všechna auta). V tu dobu jsem si byl naprosto jistý, že mi všichni ujeli a já zůstal na trajektu v Dánsku úplně sám. Spletl jsem se o jedno patro!
Nyní s odstupem času – jak celkově hodnotíš svou esportovou pouť? Co ti dala, co ti vzala, jestli to lze tak vůbec říct?
Celkově hodnotím rozhodně pozitivně. Těch několik let byla slušná jízda. Dala plno a nevzala skoro nic. Mnoho lidí vidí hraní na PC úplně jinak, než tomu ve skutečnosti může být. A dříve to bylo ještě horší. Koukají na vás skrz prsty a myslí si, že nic jiného vás nezajímá a že jen sedíte 24/7 u stolu za PC. Pár takových jedinců se samozřejmě v tu dobu našlo i v mém okolí, ale nikdy jsem to neřešil. Já vždy rád cestoval, chodil s kamarády ven, dobře se učil i sportoval. Nikdy mě to v ničem neomezovalo a tím pádem ani nic nevzalo. Poznal jsem zajímavé lidi, navštívil pěkná místa – ať už v ČR nebo v Evropě, nakoukl pod pokličku toho všeho, co se v esportu děje a co vše je za potřebí udělat, aby takový tým, jako je například eSuba, mohl perfektně fungovat a podporovat své hráče.
Sleduješ aktuální scénu? Zahraješ si ještě něco nebo už to jde celé mimo tebe?
Popravdě skoro vůbec nesleduji. Sem tam se podívám na nějaký zajímavý zápas/turnaj na Twitchi, například v CS:GO a PUBG, nebo pokud vidím někde českou vlaječku, tak na to. Ale jak si jaké týmy stoji v různých hrách, nemám tušení. Esport šel u mě na druhou kolej. Na druhou stranu hry jako zábava ve mě zůstanou asi napořád. Takže novinky a co se děje ze světa her a hardwaru si udržuji pořád stále rád. Tímto chci pozdravit lidi jako Trunk, Dopink, Bogu atd., se kterými poslední dobou hrajeme například The Divison 2, nebo nějaký ten battleground jako je Black Ops 4 a nedávno vydaný Firestorm v Battlefield V. Zápal pro výhru tam pořád je, takže to bývá často dost zajímavé. Tudíž psát, že hrajeme čistě jen pro zábavu raději opravdu nebudu. A kvůli exkluzivitám jsem pořídil také PS4 a Switch, ale to už je čistě jen na relax, nebo nechat vyhrát přítelkyni v Overcooked 2!
Jak vnímáš pokrok eSuby za ty roky? Co například říkáš na náš nový web?
Když jsem koukl na lidi v managementu eSuby, mile mě překvapilo, že stále vidím většinu původních jmen a to si myslím, že mluví také samo o sobě. Stránky jsou parádní a přehledné. V jednoduchosti je krása. Nicméně se musím přiznat, že je moc nenavštěvuji. To už spíše zavadím o články a odkazy, které mi vyskočí na eSuba facebooku nebo videa z odběru na YouTube.
Lukáši, to bylo vše! Děkuji, že sis našel čas v našem nostalgickém okénku. Závěrečná slova patří tobě.
Také mockrát děkuji, že jsem dostal tu čest záhajit řetězec těchto rozhovorů a přeji Tobě i eSubě mnoho úspěchů do budoucna! Dále také ostaním, kteří fandili ať už mě nebo týmu, ve kterém jsem působil, přeji také jen to nejlepší, ať se vám daří v herním i osobním životě a hrajte! Hraní je fajn. 😉
Pokud chcete Lukáše dále sledovat, můžete tak učinit zde:
- Twitter – @luckerr
- Instagram – instagram.com/luckerr
Leave a Reply