Jsou mikrotransakce ve hrách hazard?

Obrovské aféry kolem Star Wars Battlefront II si jistě všiml téměř každý hráč. Ve zkratce se vydavatel EA rozhodl kromě velmi vysoké ceny za plnou verzi hry implementovat rozsáhlý systém mikrotransakcí, které měly za cíl dostat z hráčů další peníze, aby si mohli odemknout nejoblíbenější postavy z univerza Star Wars. Ty bylo možné odemknout sice i samotným hraním, ale zisk herní měny byl extrémně zdlouhavý a odemčení obsahu by trvalo měsíce intenzivního hraní.

Tato kauza ještě více pošramotila pověst samotné EA, která již před vydáním byla na bodu mrazu, ale hlavně se ukázal v plné nahotě obrovský problém se samotným mikrotransakčním systémem, který se stal dnes ve hrách již naprostým standardem. Ten typicky nebývá takovým problémem ve hrách, kde jde spíše o odemčení nových skinů, případně ve Free2Play (nebo spíše Pay2Win?) hrách, kdy hráči neplatí nic za samotnou hru, ale pouze si mohou poplatky urychlit průběh hry. Kombinace nákupu plné hry s postupným odemykáním obsahu za opravdové peníze byla ale přes čáru a EA to schytala ze všech stran, přestože hra samotná se povedla.

Druhou Pandořinou skříňkou, která se otevřela díky obrovské vlně nevole, byl samotný mikrotransakční model s napojením na takzvané lootboxy, který v mnohém připomíná tvrdé hazardní hry. Lootbox je vlastně taková truhlička, kterou hráč může získat jako odměnu ve hře, nebo si jí může koupit za opravdové peníze. Obsah takové truhličky je ale zcela náhodný. Někdy se v lootboxu objeví parádní předmět, někdy je zase prakticky bezcenná. Ono sbírání a hlavně nakupování lootboxů nemá daleko od typicky hazardních her, jako jsou hrací automaty nebo ruleta. Problém je ale v tom, že v kasinu si mohou zahrát pouze starší 18 let, ale lootboxy si může koupit kdokoliv.
 

Kde je hranice hazardu a pouhé hry?

Toto téma je velmi ožehavé a je složité najít správnou odpověď. Co je ale jisté je to, že současná situace přináší obrovské problémy a je potřeba jí změnit. Počítačové, konzolové nebo mobilní hry mohou hrát naprosto všichni a prakticky nelze zabránit tomu, aby i velmi drsné hry hráli nezletilí. Stejně tak nelze zabránit tomu, aby si kupovali lootboxy, a to třeba z peněz svých rodičů.

Ve velkém se začínají množit případy, kdy děti utratily za truhličky klidně i statisíce korun. Hry tak nakonec opravdu nejsou tak Free, jak se tváří, ale u každé je potencionální nebezpečí, že v nich hráči utopí obrovské množství peněz. Tento model bohužel opravdu vykazuje známky hazardu, který je ale naprosto neregulovaný a nekontrolovaný.

Situace si začaly všímat i vlády různých zemí a například v Belgii hodlají k nakupování lootboxů přistupovat stejně, jako k hazardním hrám. Rozumná regulace je samozřejmě na místě, ale jen doufejme, že budou omezení rozumná a budou se vztahovat na ty modely mikrotransakcí, které hráče do obrovských útrat v zásadě nutí a ve kterých je míra hazardu, tedy hlavně prvek náhody, opravdu markantní. Je dobře, když si vlády všímají problémů a správně je řeší. Uvidíme, jak dopadne například poslední dobou velmi propírané obchody s Bitcoiny.

Esporty potřebují dobrou pověst – snad budou i na olympiádě

V době, kdy esporty zažívají obrovský boom, by byla obrovská škoda, kdyby se kvůli nenažranosti vývojářských společností pošramotila pověst videoher. Esportovní turnaje se začínají drát i mezi klasické sporty a není vyloučeno, že se jich dočkáme i v roce 2018 na olympijských hrách v Pchjongčchangu. Mnohem pravděpodobněji budou esporty olympijským sportem o 4 roky později na olympijských hrách v Číně. Již dnes jsou progameři v některých státech, zejména v Jižní Koreji, prakticky superhvězdy a vyhrát větší turnaj ve Starcraftu znamená obrovský obdiv a velikou spoustu fanoušků.

V budoucnu by bylo skvělé, kdyby se esporty zařadily po bok sportům, jako je fotbal, hokej nebo tenis.