Blog Magora #61 – Český gaming stále mimo realitu

Naštěstí i v tomto odvětví platí, že vytrvalá a kvalitní práce přináší výsledky. Díky tomu, člověk nepřichází o motivaci, která by zákonitě musela přijít. A důvodů k demotivaci je u nás spousta.

Vrátím se do doby svých prvních zkušeností s gamingovou scénou u nás, tedy do doby po „krachu“ Progamers. Tuto dobu označuji za Dobu probuzení CZSK gamingu. Probuzení se z nereálného snu o obrovských penězích bez jakékoli kontroly a bezprecedentním mrhání prostředky. Nemusíme se v tom moc šťourat, ale každému, kdo má mozek v hlavě je jasné, že když lítají vzduchem miliony, které nejsou podepřené alespoň teoretickou (mediální, reklamou…) návratností, musí to dopadnout blbě. A taky dopadlo. Hráči měli pokřivené představy o odměnách a vlastní důležitosti ve světě marketingu. Očekávali měsíční platy na úrovni managera v IT firmě a podobné nesmysly. A probuzení bylo kruté. Několik měsíců či let se tu prakticky nic pořádného nemohlo odehrát, jelikož sponzoři, po špatné zkušenosti, prostě zavřeli kasičky. A to pro všechny. Ale podobné katastrofy mají často očistný efekt. Povstaly nové projekty a týmy, které stavěly na reálných možnostech naší scény a žily vlastně z nadšení hrstky jednotlivců, kteří na nich dělali fakticky zadarmo.

Díky tomu se pomalu navrátilo relativně slušné jméno gamingu a firmy byly opět ochotny investovat své rozpočty na marketing. Nyní však jen jejich části a již si vše daleko lépe hlídají. V této době jsem již začal působit na scéně i já a mohl tak sledovat začátky Sm0ka coby nadšence komentujícího W:ET na vlastním internetovém rádiu, počátky Playzone coby nástupce United Games, první Lancrafty a mnoho dalšího. Tato doba byla o dlouhých vyjednáváních a přesvědčováních partnerů, že se jim vyplatí investovat pár tisíc do gamingu.

Ostatně ono to ani dnes není o mnoho jednodušší. Tým, který si chce partnera udržet či doufá v navýšení budgetu se musí sakra snažit. A to je kámen úrazu stále. 90% lidí v branži si myslí, že to je o logu na dresu a na webu. Případně se k tomu přičte Facebook a streamy. Tohle je naprosto nutný základ, který do týmu ale nepřinese prakticky nic. Jsme marketingový nástroj k propagaci partnera a jeho produktů. Naší prací je prezentovat jeho jméno a „prodávat“ jeho produkty. A, na rozdíl od mezinárodních týmů, to po nás vyžaduje mnohem více práce. Videa, reklamy, reklamní focení, prodejní akce a tak dále. Náš trh je malý a proto jsou i rozpočty na marketing u nás nižší. Úkolem organizací na naší scéně je tak klasické „za málo peněz hodně muziky“.

A zde všichni naráží na stejný, a pro nezaujatého pozorovatele vlastně zvláštní, problém. A tím jsou samotní hráči. Tedy ti, pro které se většina této práce vlastně dělá. Je až s podivem, jak málo hráčů si vlastně uvědomuje, jak celý tento „cirkus“ funguje. Nejrozšířenější představa „já jsem hráč a tak musím jen hrát“ je vlastně tak hezky nevinná až to člověka odzbrojí. Je tak obrovský problém i pouhé focení na akci či, nedej bože, podílení se na natáčení propagačního videa. Naštěstí se i zde najde dostatek těch, pro které jsou tyto věci samozřejmostí. A dokonce jsou v tomto směru i sami aktivní!

To je ovšem pouze to nejmenší. Daleko zajímavější je poslední vývoj. Opět totiž lze pozorovat zvyšování nároků ze strany hráčů na podmínky v týmech. Zase se navrací vidina plně financovaných profesionálů a po nocích se sní sny o skvělém životě progamera. Problém je, že se vracíme na začátek příběhu. Příběhu, ve kterém cesta ještě není prošlápnutá k cíli a tak poslední úsek přeskakujeme. Snažíme se obejít povinnosti a dostat se k odměnám. Ignorujeme jednoduché zákonitosti trhu a snažíme se podojit krávu, dokud to jde. Ale co až se kráva unaví a nebude chtít dávat mléko? Opět tu zůstane scéna pokřivená názory na to, jak to jde a jak to nejde? Opět se tu bude muset několik let vysvětlovat, že vyhazovat prachy oknem nepřinese dlouhodobě užitek nikomu?

Je to ale pochopitelné. Vždyť je tak lákavé, jen hrát a ještě za to brát peníze. Nemít povinnosti je skvělé. Bohužel, život funguje trochu jinak. Naštěstí, tentokrát je zde dost lidí, kteří zažili první pád na dno a tak budují zdravý základ českého gamingu. Snaží se jej udržovat v realitě a občasné úlety mimo ni vyhlazovat. Snad se k nim brzy přidá i většina hráčů a fanoušků této zábavy. A věřme, že se i nadále bude dařit získávat přízeň firem, které si touto cestou vybudují prodejní kanály a vyzdvihnou svou značku. Protože to je cesta k úspěchu pro celou scénu. Oboustranně výhodná partnerství s reálnými výsledky.